Ještě nedávno si Washington mohl dovolit držet letadlové lodě ve třech krizových regionech zároveň a přitom je v klidu opravovat, cvičit posádky a stavět další. Podle západních analytiků tahle doba končí. Britský think-tank RUSI shrnul stav americké flotily jediným slovem: přetažení. Skrývá se za ním řetěz, ve kterém jedno zpoždění vyvolává další. Začíná u stáří lodí a končí u únavy lidí, kteří na nich slouží.
Druhá loď nové třídy Ford má dorazit až kolem roku 2027
USS Nimitz, první z jaderných letadlových lodí stejnojmenné třídy s výtlakem přes 100 000 tun, vstoupila do služby v květnu 1975. Letos jí je 51 let. Plán počítal se životností zhruba padesáti let. Během ní měla loď projít jedinou velkou výměnou paliva spojenou s komplexní generální opravou, označovanou zkratkou RCOH, v loděnici Newport News Shipbuilding. Při ní se vymění palivo jaderných reaktorů a modernizuje se velká část systémů. Nimitz má tuto opravu dávno za sebou a hranici původního plánu už překročil.
Podle západních analytických zdrojů včetně Atlantic Council byla služba Nimitzu prodloužena. Přesný úřední krok, kterým se to stalo, v otevřených zdrojích dohledat nejde. Důvod se ovšem dá vyčíst z kalendáře. Třída Gerald R. Ford, první nový konstrukční typ americké letadlové lodi od Nimitzu, má v aktivní službě jedinou loď, samotnou USS Gerald R. Ford, zařazenou v červenci 2017. Pentagon ji tehdy představil jako první novou generaci za víc než čtyřicet let.
Od zařazení Fordu uplynulo devět let a další loď téže třídy do služby nepřibyla. Podle plánu má USS John F. Kennedy dorazit kolem roku 2027, USS Enterprise kolem roku 2031 a USS Doris Miller kolem roku 2034. Kontrolní úřad GAO opakovaně upozorňuje, že americké lodní programy trpí systémovými skluzy. Tyto roky proto platí jako plánované termíny a pevný harmonogram z nich nevyplývá.
Plán počítá s 210 dny na moři, Ford jich zvládl 326
Námořnictvo řídí provoz lodí cyklem OFRP (Optimized Fleet Response Plan). Loď nejprve projde údržbou, potom výcvikem a obdobím vysoké připravenosti a nakonec vypluje na nasazení dlouhé zhruba sedm měsíců, tedy asi 210 dní. USS Abraham Lincoln přitom strávila na moři v kuse přes 270 dní. USS Gerald R. Ford vydržela nepřetržitě 326 dní, o 116 víc, než předpokládá plán, a to je zhruba o polovinu delší nasazení.
Prodloužené mise se propisují do údržby. Každý den navíc na moři přidá den do následné opravy. Každý den zpoždění opravy zase znamená, že jiná loď musí zůstat na stanovišti déle, protože ji nemá kdo vystřídat. Podle GAO skončily údržbové fáze úderných skupin letadlových lodí včas jen ve 20 procentech případů ve fiskálním roce 2021 a ve 39 procentech o rok později. I v lepším z obou let tak zhruba tři údržby z pěti skončily pozdě, a s takovou bilancí cyklus OFRP fungovat nemůže.
Námořnictvo se proto uchyluje k improvizaci. RUSI popisuje, že u některých úderných skupin začalo střídat torpédoborce i v průběhu jediné mise. Jednotlivé lodě si tím krátkodobě odpočinou, celá formace ale ztrácí sehranost.
Námořníci spí o dvě a čtvrt hodiny méně, než předepisuje standard
Obojživelné lodě, které převážejí námořní pěchotu, jsou na tom ještě hůř. Běžná rotace počítá se skupinou tří plavidel označovanou ARG/MEU. GAO zjistil, že v letech 2020 až 2022 skončily včas jen tři ze čtrnácti depotních údržeb obojživelných lodí. U opožděných přesahovalo zpoždění 1 200 dní, tedy víc než tři roky. Atlantic Council odhaduje skutečnou bojovou připravenost obojživelné flotily na méně než polovinu.
Posádky platí tělem. Námořníci spí v průměru 5,25 hodiny denně, přestože standard stanoví 7,5 hodiny, a přicházejí tak o necelou třetinu předepsaného spánku. GAO spojuje únavu přímo s minulými smrtelnými srážkami hladinových lodí.
Kontrolní úřad navíc uvádí, že podpora běžné údržby, kterou posádky provádějí samy, neodpovídá potřebám flotily. Školení zaostává, chybějí náhradní díly a kvalifikovaní technici odcházejí. Vojenské piloty i mechaniky dlouhodobě přetahuje civilní letectví, hlavně aerolinky, které nabízejí vyšší platy a předvídatelnější život.
Pekingu stačí, aby americké lodě kotvily jinde
V první polovině roku 2026 drželo americké námořnictvo kvůli operacím proti Íránu na Blízkém východě několik letadlových lodí. Každá z nich chyběla v Indo-Pacifiku. Atlantic Council otevřeně píše, že tento přesun sil oslabuje odstrašení Číny. Pekingu tak stačí, že je americká flotila rozptýlená, a porážet ji vůbec nemusí.
Rusko z americké slabosti těží jen nepřímo. RUSI v samostatné studii o severním Atlantiku upozorňuje, že ruské námořnictvo má v klíčové podmořské složce malou hloubku. I poměrně malé ztráty by mu ztížily plnění úkolů u vlastních břehů i ve světových oceánech.
Pro Evropu a Česko z toho plyne menší americká rezerva. Když jsou letadlové lodě, doprovodná plavidla a prostředky protiraketové obrany vázané jinde, roste tlak na evropské spojence, aby nesli větší díl konvenční zátěže. Tlak přitom roste rychleji, než stíhá reagovat většina evropských rozpočtů.
Proč nápravu nepřinese ani příštích pět let
GAO v březnu 2025 předložil Kongresu svědectví s názvem „Navy Shipbuilding: A Generational Imperative for Systemic Change“, volně přeloženo stavba lodí pro námořnictvo jako generační nutnost systémové změny. Úřad v něm popisuje čtyři potíže, které se navzájem posilují: nerealistické postupy při nákupu lodí, stárnoucí infrastrukturu loděnic, nedostatek kvalifikovaných pracovníků a rostoucí náklady. Peníze do námořnictva proudí, počet lodí přesto neroste podle plánů.
Mezi navrhovaná řešení patří plné financování údržbových plánů, stabilizace stavebních programů a reforma nákupního cyklu. Úlevu do roka ani do pěti let nepřinese žádné z nich. Mezitím zůstává ve službě Nimitz, zařazený v květnu 1975, a ze čtyř plánovaných lodí třídy Ford slouží zatím jediná.