Pole v čínské provincii Šen-si vypadalo jako každé jiné, dokud místní farmáři nezačali kopat studnu a nenarazili na něco tvrdého. Hlína začala odhalovat fragmenty keramiky. A pak celé sochy- vojáky v životní velikosti, kteří tu stáli v pozoru už přes dvě tisíciletí.
Archeologové rychle pochopili, že stojí před něčím monumentálním. Terakotová armáda čítající tisíce figur, pěšáků, jezdců, lukostřelců i válečných koní, hlídala vstup k něčemu mnohem tajemnějšímu: k mohyle, pod níž odpočívá Čchin Š‘-chuang, první sjednotitel Číny a zakladatel dynastie Čchin.
Císař, který chtěl vládnout i ze záhrobí
Š‘-chuang nebyl běžný panovník. Během své vlády v letech 221 až 210 před naším letopočtem sjednotil roztříštěné čínské království železnou rukou. Nechal postavit první verzi Velké čínské zdi, standardizoval měnu, písmo i míry. Když cítil blížící se smrt, rozhodl se vybudovat si posmrtné sídlo hodné boha.
Stavba jeho mauzolea trvala téměř čtyři dekády a podílelo se na ní přes 700 tisíc dělníků. Výsledkem byl podzemní komplex, který měl císaři zajistit věčnou moc. Podle starověkého čínského historika Sima Qiana, který žil o století později, se uvnitř nachází celá miniaturní říše s řekami z tekoucí rtuti, nebeskou klenbou posázenou drahokamy a mechanickými pastmi připravenými zabít každého vetřelce.
Proč se vědci bojí otevřít hrobku?
Mohla by to být pohádka. Jenže chemické analýzy půdy v okolí mohyly ukázaly extrémně vysoké koncentrace rtuti, stonásobně vyšší než běžné hodnoty. Sima Qianův popis se začal jevit jako víc než legenda.
Vědci se proto uchýlili k moderní technologii. Pomocí mionové tomografie, neinvazivní metody využívající subatomární částice vznikající srážkami kosmického záření v atmosféře, dokázali nahlédnout pod povrch, aniž by cokoliv narušili. Výsledky je šokovaly.
Uvnitř mohly skutečně existovat mechanické kuše napojené na spouštěcí mechanismy, které by při narušení hrobky vystřelily salvu šípů. A tekoucí rtuť? Ta by při otevření mohla vytvořit smrtelně jedovaté výpary.
Hlavní důvod, proč hrobka zůstává zavřená, je však prozaičtější. Když v roce 1974 odkryli první terakotové vojáky, jejich pestré barvy během několika desítek sekund v kontaktu s kyslíkem vybledly a oloupaly se. Co by se stalo s artefakty uvnitř císařovy komory, kde vzduch neoběhl přes dva tisíce let?
Tajemství, které možná zůstane navždy skryté
Čínská vláda oficiálně zakázala jakékoli pokusy o otevření hrobky, dokud nebude k dispozici technologie schopná uchovat vše v původním stavu. Možná to bude za deset let. Možná za padesát. Možná nikdy.
Zatím zůstává Š‘-chuang tam, kde si přál, v podzemním paláci chráněném armádou, jedem i strachem. A možná je to tak správně. Ne každé tajemství je určené k odhalení.
Zdroje článku: britannica.com, nationalgeographic.com, newscientist.com, nespechej.cz
Autor článku: Tereza Holubová