Když se řekne sci-fi z 50. let, většině lidí se vybaví snímky s obřími mravenci, obří tarantulí, obří koulí vše požírajícího slizu. To byl ovšem trend, který v žánru posílil až v polovině padesátých let. Koncem 40. a začátkem 50. let byly americké sci-fi filmy umělecky trochu jinde, často vycházely z důležitých literárních předloh a reagovaly na současné politické dění. Nepracovaly jen s fantastickou hrozbou, ale dávaly jí aktuální společensko-kritický podtext a reflektovaly v ní hrůzu z aktuální politické situace. Jedním z takových snímků bylo sci-fi Den, kdy se zastavila Země (The Day The Earth Stood Still) Roberta Wise.
Filmoví producenti věděli, že sci-fi je ideální žánr pro reflexi probíhající studené války a strachu z atomové bomby a hledali vhodné náměty ve sci-fi knihách a povídkách. Producent Julian Blaustein nechal svého asistenta prohledat skoro dvě stě próz, než narazil na povídku Harryho Batese Rozloučení s pánem z roku 1940. Na základě povídky nechal Edmunda Northa napsat volný scénář a studio mu dalo zelenou. Režie se ujal Robert Wise, střihač Občana Kanea a pozdější režisér a producent Strašení, jenž dodal filmu Den, kdy se zastavila Země jeho zajímavou podobu.
Příběh začíná ve chvíli, kdy se k Zemi blíží cizí kosmická loď. Z létajícího talíře vystoupí muž ve skafandru a obrovský kovový golem. Jeden z vojáků zpanikaří a muže postřelí, což kovovou figuru přiměje jednat, dokud jej muž zase nezklidní. Raněný mimozemšťan Klaatu (Michael Rennie) přiletěl na Zemi doručit jisté ultimátum od většího vesmírného společenství. Snahy eskalovat zbrojení totiž ohrožují mír v celém vesmíru a Země tak v očích jiných planet vypadá jako 510 km čtverečních velké riziko. Klaatu si přeje jednat s představiteli planety, ale pokud se jednání nepodaří, dá se jeho kovový společník Gort do práce a vyhladí populaci Země. Tady ale začíná to, před čím snímek varuje.
Obrácený trend
Klaatu se snaží o setkání se světovými vůdci, současná politická nálada ale znemožňuje dostat je na stejné místo. Protože padesátá léta se nesou ve znaku všeobecné nedůvěry, stává se Klaatu nejprve vězněm a následně štvancem. Den, kdy se zastavila Země pak na tomto základě rozvíjí fantastiku a dobovou paranoiu, dělá to ale jinak než jeho vrstevník Věc nebo pozdější Invaze lupičů těl. V nich je mimozemšťan padouch, který paranoiu vzbuzuje a představuje aktivní nebezpečí, před nímž se lidští hrdinové mají chránit. O dva roky později byla zfilmována Válka světů stojící na podobném základě. Den, kdy se zastavila Země ale většině z těchto filmů předchází.
Jenže na to jde opačně než zmíněné filmy a oproti nim působí skoro jako předčasná dekonstrukce. Přílet mimozemšťana spustí reakci vládních sil a veřejnosti, nicméně spíš funguje jako obžaloba lidí než coby práce s mimozemšťanem jako hrozbou. Snímek ostatně dobře stupňuje lidské reakce. Klaatu je protagonista, jenž prochází několika úrovněmi našeho světa a postupně mluví s lidmi různých vrstev. Průřez světem a způsob, jakým se k němu hrdina vztahuje, je jedním z fascinujících prostředků snímku.
Mezi zkušeností a panikou
Před Klaatuovým příchodem vidíme různé lidi či skupiny lidí u rozhlasu, který informuje o příletu UFO. Média se vrací průběžně celým vyprávěním. Svět se Klaatuovým příchodem mění, minimálně se šíří zmatek i obavy. Zároveň se tím zvětšuje, protože nesledujeme jen Klaatuovo počínání, ale také zpravodajství, jež má svět pod dohledem. Sledujeme rozhlasové hlasatele, novináře, lidi u rádií, dokonce armádní přesuny, takže počin občas působí jako částečný fiktivní dokument. Jen média nefungují jako informace, ale jako zesilovač paniky.
Snímek zároveň rozděluje Klaatuovo působení, na jedné straně lidé reagují na zprávy médií o posunu celého příběhu, na druhou stranu reagují přímo na mimozemšťana, ať už jeho identitu znají, nebo ne. Každý z nich představuje jiný typ společenské úrovně a jiný typ reakce – politici jej podezírají, vojáci ho pokládají za hrozbu, obyčejní lidé mají ze zpráv o něm strach a jeho samotného, když jej nepoznají, považují za podivína. Sblíží se s malým chlapcem Bobbym (Billy Gray), který je otevřený a nezatížený politickou situací, a nakonec je to on, kdo jej trpělivě přesvědčí, že lidstvo stojí za zachování. Další vodítko k tomu, jak má posunout zápletku, mu poskytne profesor Barnhardt (Sam Jaffe), humanisticky založený fyzik, jenž představuje jedno ze sdělení filmu – inteligence, zvídavost a ochota naslouchat je klíčem k tomu, co lidstvo potřebuje.

Skrytý význam se nepovedlo skrýt
Ostatně Klaatu samotný působí jako někdo, kdo slyší právě na tyto vlastnosti. Je postřelený, uvězněný a pronásledovaný a jeho úkol se zatím nevyvíjí moc dobře. Michael Rennie jej ale podává spíše s pobaveným nadhledem někoho, komu zase o tolik nejde. Ostatně Klaatu pochází ze světa tak technologicky vyspělého, že pro něj americká armáda prakticky není soupeř. Rennieho projev mu navíc dodává specifický vzhled. Vysoký štíhlý herec s klidným projevem místy skutečně působí trochu jako z jiného světa. Rennie byl přitom pro Wise jasnou volbou. Uchvátil jej nejen Rennieho výkon, ale také myšlenka obsazení neznámého herce. Divák jej tak mohl vnímat jako návštěvníka z jiné planety, nikoli jako známého herce. Vnímání Rennieho jako konkrétní filmové entity bylo navíc důležité pro jiný jeho význam.
Když se Klaatu dostane mezi lidi, používá jméno Carpenter (Tesař), což je první zjevná paralela s jistou biblickou postavou. Zároveň má jeho příběh výmluvný oblouk, kdy sestoupí shůry, aby lidstvu předal poselství, jak se zachránit před zničením. Je nepochopen, pronásledován, zabit a vzkříšen, načež předá lidstvu závěrečné sdělení a doslova odletí vstříc obloze. Podobnost s Ježíšem Kristem byla zcela záměrná a scenárista Edmund North ji vykreslil, aniž by se unavoval ji zkonzultovat s Blausteinem či Wisem.
K tomu se váže bizarní výsledek kroku, ke kterému přistoupili cenzoři. Fakt, že je mrtvý Klaatu v jedné chvíli oživen, se cenzorům nezdál, nelíbila se jim postava, která má takovou moc. Klaatu tedy na jejich doporučení vysvětlí, že oživení je dočasné a jeho život ve skutečnosti patří „všemocnému Bohu.” To onu náboženskou paralelu paradoxně ještě více zesiluje, k pobavení Northa, jenž ji vykreslil jako svůj soukromý vtípek a doufal, že bude dostatečně skryta.

Drsný spasitel
Klaatuova podobnost s novozákonním spasitelem navíc dostává dost starozákonní příchuť, protože Klaatu možná usiluje o mír, ale nevymáhá jej zrovna mírovými prostředky. Klaatuovo poselství je jednoduché – lidstvo buď přeruší jaderné zbrojení, které ohrožuje okolní vesmír, nebo Gort přeruší existenci lidstva. Snímek má zvláštní myšlenku; vyslovuje se proti válce a jadernému konfliktu, zároveň hlavní hrdina argumentuje větší hrozbou.
Sdělení díla je možné číst různě. V myšlence na společenství planet, které vymění suverenitu za bezpečí a brání vzájemným konfliktům, se promítají debaty o OSN. Mír tu ale není dohodnutý skrze vzájemné smíření a prospěšnost, ale skrze hrozbu zničením. Veškerá moc je svěřena mechanickému monstru, které na agresi reaguje destrukcí. V původní povídce (ale ne ve filmu) je nakonec odhaleno, že Gort – v povídce Gnut – je ve skutečnosti Klaatuovým šéfem. Je to dost autoritářský styl a divák si musí položit nepříjemnou otázku – jak vlastně vypadá to utopické společenství, pro které Klaatu pracuje?
Zároveň ale můžeme hrdinovu podmínku vnímat více metaforicky. Pokračování v jaderném zbrojení a eskalace konfliktu může vést k sebezničení, a tak filmový Klaatu technicky mluví o něčem, co se může stát v reálném světě. Kritika byla v každém případě nadšená a film měl relativní úspěch. Časem nicméně nabyl vysokého kulturního významu. Byl vybrán k uchování v Knihovně Kongresu. Snímek zároveň nechal svůj otisk v popkultuře, kde se jeho ozvěny objevují dodnes.

Klaatu odletěl, odkaz zůstal
Obrazové i dějové motivy filmu pronikly do hudby i audiovize, nejznatelnějším příkladem bude zřejmě remake z roku 2008 Scotta Derricksona, který updatoval hlavní téma ze studené války na ekologickou krizi. Klaatu je v podání Keanu Reevese mnohem chladnější a odtažitější. Kromě toho snímek posloužil jako inspirace první epizody seriálu Star Trek: Tajemné nové světy s posádkou Enterprise v pozici Klaatua.
Heslo Klaatu Barada Nikto, sloužící k vypnutí destruktivního Gorta, začalo žít vlastním životem. Samotné heslo se stalo předmětem populární literatury, která se snažila přesný význam slov rozluštit, nicméně podle Northa je to víceméně prostě náhodný shluk slov. Přesto proniklo do popkultury. V seriálu Želvy Ninja se například objeví tři mimozemšťané Klaatu, Barada a Nikto. Asi nejslavnějšího použití jsme se dočkali v hororové fantasy komedii Armáda temnot, v níž hrdina Ash (Bruce Campbell) způsobí katastrofu tím, že si jej nezapamatuje. Na rozdíl od Ashe si však hlášku i celý film pamatuje zbytek světa, a to tak, že jej Americký filmový institut zařadil na páté místo nejlepších sci-fi filmů všech dob, hned za Mechanický pomeranč a před Blade Runnera.
Podívejte se také na nejlepší sci-fi filmy 50. let podle Kinoboxu.
Zdroje: American Film Institute, Turner Classic Movies, Open Journals, British Film Institute, Wikipedia, Kinobox