HlídacíPes.org5. 7. 2025, 06:00

Děti stříleli matkám v náruči. Na Švédských šancích to bylo horší než v Lidicích

Sdílet

Před osmdesáti lety lidé slavili konec války. Ale neděly se jen oslavy. V červnu 1945 došlo na Švédských šancích u Přerova ke zbytečnému masakru, jehož oběťmi byly ženy, děti a starci. Provinili se jedinou věcí – mluvili německy. Historik PhDr. František Hýbl zásadně přispěl k systematickému historickému zpracování a k veřejnému přiznání tohoto poválečného českého

František Hýbl s rodiči a sourozenci (vpředu v náručí matky), 1949

Zdroj: František Hýbl (vpředu) s rodiči a sourozenci, 1949. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa

Historik PhDr. František Hýbl zásadně přispěl k systematickému historickému zpracování a k veřejnému přiznání tohoto poválečného českého zločinu. Odehrál se záhy po skončení druhé světové války v Přerově, přesněji v noci na 19. června 1945 u lesíka na návrší nedaleko Přerova.

[caption id="attachment_139701" align="aligncenter" width="531"] Švédské šance u Přerova, detail obrazu Anny Sypěnové, se souhlasem Paměť národa[/caption]
V otcových stopách
[caption id="attachment_139702" align="alignright" width="234"] František Hýbl, maturitní foto. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa[/caption]

Hýbl se narodil v roce 1941 v Citově na Přerovsku, jeho otec, místní učitel, ochotník a milovník literatury, ho od dětství vychovával k lásce ke kultuře.

František jako malý sedával v otcově třídě a brzy také začal číst knihy z dobře zásobené rodinné knihovny. V mládí úspěšně odmaturoval a poté v Olomouci vystudoval Pedagogický institut, obor čeština a dějepis.

Profesně šel ve stopách otce, ale dráhu učitele brzy opustil. Nemohl se smířit s tím, že režim ohýbá historii, jak se mu zrovna ideologicky hodí. V nastupující normalizaci jako straník neprošel prověrkami.

„Po vyloučení z KSČ jsem dělal nejpodřadnější práce a hned po uklízečkách jsem měl nejnižší plat.“

Tak Hýbl vzpomíná na své tehdejší zaměstnání ve Vlastivědném ústavu Muzea Komenského v Přerově. V práci si topil uhlím a chodil pro něj do sklepa, odkud postupně zachránil cenné archiválie – rukopis Aloise Jiráska, dopisy T. G. Masaryka. Nesměl však publikovat ani přednášet.
Zastřelili ji s dětmi v náruči
O masakru na Švédských šancích se mladý historik dozvěděl od budoucí tchýně. Pocházela z Lověšic a právě zdejší muži museli vykopat hromadný hrob pro 267 zakarpatských Němců, kteří se 18. června 1945 vraceli vlakem domů.[souvisejici]

Tito většinou ženy, děti a staří muži byli po válce repatriováni z československých sběrných táborů z jižního Slovenska (Šahy, Levice) směrem na Moravu, odkud měli být přesídleni do Rakouska. Kdyby jejich vlak nezastavil v Přerově, mohli žít.

[caption id="attachment_139703" align="alignleft" width="186"] Návrh kříže, který vytvořil pro pietní místo na Švédských šancích u Přerova umělecký kovář Jiří Jurda. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa[/caption]

V Přerově byli právě vojáci 17. pěšího pluku (slovenské jednotky působící v rámci československé armády), vedení poručíkem Karolem Pazúrem. Vojáci vlak zastavili na základě předchozího podnětu či domnělého podezření, že mezi cestujícími jsou „nacističtí kolaboranti“. Karol Pazúr pak údajně při osobní kontrole zaslechl němčinu.

Pazúrovi lidé odvedli Němce na kopec Švédské šance, tam se museli svléknout do spodního prádla a odevzdat cennosti.

„Jedna žena byla zastřelena se dvěma malými dětmi v náruči. Během čtyř hodin vojáci zastřelili 267 lidí. Žen, dětí a starců. Nejmladšímu z nich bylo šest měsíců,“ říká historik. Děti se musely dívat na popravu svých rodičů, před očima matek zabíjeli jejich děti. Hýbl mluvil se dvěma muži, kteří hrob kopali i zasypávali:

„Oni byli svědky promluv vojáků i nářku obětí prosících o smilování. Pod pohrůžkou smrti se toho museli účastnit a bylo jim nařízeno, že o tom musí mlčet.“

Peří bylo jako sníh
Jak šel čas, tehdejší okolnosti tohoto masakru nabývaly obludných rozměrů. František Hýbl pátral v archivech, mluvil s pamětníky.

[caption id="attachment_139706" align="alignright" width="225"] Hrob s pozůstatky karpatských Němců zastřelených v červnu 1945 u Přerova. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa[/caption]

Postupně přišel na to, že šlo zároveň o loupežnou vraždu, protože vojáci si rozebrali vše cenné, co oběti měly u sebe. Vedle toho rozkradli majetek, který našli ve vlaku, a loupili i v opuštěných domech obětí na Slovensku.

„Pavol Molnár, který jako dítě jel v transportu karpatských Němců a společně s matkou náhodou přežil, vyprávěl o roztrhaných duchnách a peří, které pokrývalo místnosti jako sníh,“ dodává pamětník.

Pazúr se ale trestu nevyhnul, odsoudili jej ke dvaceti letům vězení. Odseděl si ale jen dva roky, z vězení ho nechal propustit Klement Gottwald. Pazúr se potom těšil přízni režimu, dostával vyznamenání a dvacet let byl místopředsedou Slovenského svazu protifašistických bojovníků.

František Hýbl se zasloužil o pohřbení exhumovaných ostatků nevinných obětí, díky němu tak pozůstalí konečně mohli zapálit svíčku za zavražděné ženy a děti. Spolková republika Německo mu za to udělila Kříž za zásluhy.

[caption id="attachment_139704" align="aligncenter" width="566"] František Hýbl s Václavem Havlem, 90. léta. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa[/caption]

Autoři textu Petra Sasínová a František Vrba působí v projektu Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.

Děti stříleli matkám v náruči. Na Švédských šancích to bylo horší než v Lidicích

Hledali klid, našli „české Toskánsko“. Manželé proměnili dům z 90. let v oázu, kde se zastavil čas

Vyčítá Ornelle zradu, jenže sama plánovala totéž. Agátino přiznání vzbudilo otázky

Moderátor Václav Moravec oznámil konec v České televizi. Nechci zklamávat diváky posunem k pseudovyváženosti

Před gólem Chytila mě Chorý fauloval, zlobil se Haraslín. Šanci na titul ještě vidí

Týdenní horoskop od 9. března: Berani udělají zásadní rozhodnutí, jedno další znamení čeká velká úleva