3 min

Dříve nejhustěji zalidněné místo planety. K japonskému ostrovu se roky nesmělo vůbec přiblížit

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Ostrov Hašima, který má pouhých 6 hektarů, patřil k nejhustěji zalidněným místům na světě. Dnes jeho chátrající ulice ukrývají mnohem temnější tajemství.

Hašima

Zdroj: FOTO:Jakub Hałun, CC BY 4.0, via Wikimedia Commons

Japonský ostrov Hašima ukrývá příběh plný velkého průmyslového rozmachu i náhlého pádu. Dnes sem zvědaví návštěvníci míří za prohlídkou zarostlých továren a polozbořených betonových ubytoven, dříve tu ale doslova nebylo k hnutí. Bývalý uhelný důl uprostřed moře pulzoval životem celá desetiletí a stal se z něj jeden z nejvíce zalidněných kousků pevniny na planetě. Nyní jeho chátrající ulice i opuštěná schodiště ovládá jen ticho a slaný mořský vítr.

Zlatá éra na dně moře

Ostrov ležící patnáct kilometrů od Nagasaki u pobřeží Kjúšú zažil ohromný stavební boom. Koncem 19. století odkoupil areál koncern Mitsubishi a pustil se do velkolepého projektu dobývání uhlí z mořského dna. Pro dělníky a jejich rodiny začaly postupně růst masivní devítipatrové ubytovny budované ze speciálního betonu schopného odolávat ničivým vlnám i silným tajfunům.

Na ploše necelých šesti hektarů o délce pouhých 480 metrů se na vrcholu těžby tísnilo přes pět tisíc lidí. Vzniklo tak unikátní průmyslové město a množství poschoďových budov mu dodalo zcela specifický tvar. Z dálky zástavba nápadně připomínala japonskou válečnou loď Tosa a obehnaná ochrannou zdí si rychle vysloužila přezdívku Gunkandžima neboli Ostrov Bitevní loď.

Život a stíny v podzemních tunelech

Pracovní podmínky hluboko pod hladinou oceánu bez ustání testovaly limity lidské výdrže. Muži trávili předlouhé hodiny v těžkém prostředí a odpočívali velmi málo. „Byl jsem jedním z místních krtků, jak jsme byli také nazýváni, a těžil jsem uhlí,“ svěřil se v reportáži pro list The Guardian bývalý horník Tomoji Kobata. Vytěženou surovinu pak pomáhal rozbíjet a připravovat k odvozu na pevninu. Práce ho stála obrovské množství sil a veškerý volný čas proto věnoval odpočinku.

Opuštěný komplex nese i hodně temné vzpomínky spojené s obdobím druhé světové války. Japonská vláda a armáda sem posílaly korejské civilisty i čínské zajatce na nucené práce. Vinou podvýživy, naprostého vyčerpání a extrémně nebezpečného prostředí jich v uhelných tunelech stovky zahynuly.

Rychlý konec a nadvláda přírody

V 60. letech minulého století začala ropa úspěšně nahrazovat uhlí a chod těžební kolonie nabral velmi rychlý spád. Uhelné doly se po celém Japonsku zavíraly a společnost Mitsubishi oficiálně ukončila provoz na Hašimě na jaře roku 1974. Obyvatelé museli domovy sbalit a nechat za sebou celou vybudovanou infrastrukturu. Opuštěné byty i těžební zařízení začaly bez pravidelných oprav pod náporem silného větru a počasí rychle chátrat.

Narušené budovy představovaly pro nepozvané hosty vážné nebezpečí a majitelé vstup do areálu přísně zakázali. Z betonové platformy se rázem stalo prázdné místo ponechané zcela napospas přírodě. Do chátrajícího zdiva se naplno opřely přírodní živly a lidé oblasti začali říkat ostrov duchů.

Zříceniny pod náporem zvědavců

Rozpadající se komplex s dobovými stavbami začal po roce 2000 silně přitahovat pozornost vyznavačů industriálního rozkladu i zvědavých turistů. Ponurá atmosféra betonových trosek a známých schodů do pekla posloužila také filmařům. V roce 2012 se přímo v ruinách natáčely napínavé scény pro úspěšnou bondovku Skyfall.

Zastupitelé města Nagasaki opuštěný areál převzali a začali ho upravovat pro veřejnost. Původní plány na zpřístupnění narazily na velmi špatný stav zdiva a záchranné práce nabraly zpoždění. Po zpevnění nejhorších částí chátrajících budov se turisté konečně dočkali povolení k prohlídce. Nyní si mohou prohlížet zruinované dělnické čtvrti a tichou šintoistickou svatyni ze tří bezpečných vyhlídkových plošin. Kdo se k pobřeží nevydá osobně, může si celé opuštěné hornické mraveniště s výhledem na Východočínské moře projít ve službě Google Street View.

Zdroj informací: autorské zpracování redakce Kroniqa.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (discover-nagasaki, stoplusjednicka, rokycansky.denik, cs.wikipedia).

Reklama

Další články z kroniQa

Návrat z hospody k zamčeným dveřím skončil vraždou rodiny. Záchvat vzteku udělal ze Svitka posledního popraveného u nás

Sedmnáctiletá Barbora zmizela v létě 1989. Po půl roce našli její ostatky a zvláštní stopu z místní továrny

Případ ztracené studentky Barbory Dymákové začal o prázdninách 1989. Ostatky zabalené v průmyslové fólii...

Úlet 72: Matka propašovala pistoli v zavinovačce svého syna. O pár minut později zazněla rána v kokpitu

Skupina mladých lidí se v létě 1972 během akce Úlet 72 pokusila uprchnout za hranice uneseným letadlem....

Zámečník ze Zábřehu zmizel na třicet let v Arktidě a stal se náčelníkem Eskymáků. Doma jeho příběhu nevěřili

Jan Eskymo Welzl opustil rodnou Moravu a stal se respektovaným náčelníkem domorodců v Arktidě. Jeho...

Chlystové a jejich tajné noční tance a bičování. Odhalená pravda o ruské sektě

Chlystové byli křesťanskou sektou, která působila v Rusku od 17. století. Věřící odmítali oficiální církev...

Tento článek byl publikován ze zdrojů kroniQa

Web nabízí aktuální články z oblasti moderních technologií, vědy, společnosti i životního stylu. Obsah kombinuje praktické tipy s přehledy trendů a novinek, které ovlivňují každodenní život – od digitálních inovací přes zdraví až po kuriozity ze světa. Články jsou psané srozumitelně a přístupně,...

Dříve nejhustěji zalidněné místo planety. K japonskému ostrovu se roky nesmělo vůbec přiblížit

Zabije nás? Vývojář odhadl, za jak dlouho může AI vyhladit celé lidstvo

Z žákovského účtu v Bakalářích přišla hrozba smrtí. Policie řeší další útok v Praze

„Byl navržen, aby poslouchal. Já nikoliv.“ Muskova rebelující dcera míří proti AI i vlastnímu otci

Velká rána pro každého tátu! Matěj Homola přiznal, co se změnilo po Lauriině osmnáctce

Nemá mozek ani nervy. Mořská houba při západu slunce začne připravovat své geny na to, co přijde později