Již 11. července 2026 jsme informovali, že El Niño sílí a ve světě může zvýšit riziko extrémů. To se koneckonců i poměrně vyplnilo a vyplňuje, jak dokazují situace extrémního počasí ve světě. Na jednu stranu, nelze každý takový nynější extrém s tímto jevem přímo spojit, nicméně stav jižní oscilace prokazatelně zvyšuje pravděpodobnost výskytů takových meteorologických událostí. Nová otázka vyvstává na povrch vzhledem k blížící zimě. Jak ji ovlivní? To nelze s jistotou říci.
El Niño už je silné a dál zesiluje
Vývoj v rovníkové části Tichého oceánu je letos mimořádný. El Niño, tedy teplá fáze klimatického jevu ENSO, během léta velmi rychle zesílilo a na přelomu září a října už ovlivňuje nejen oceán, ale také atmosférickou cirkulaci.
Podle amerického Climate Prediction Center dosáhla v srpnu odchylka teploty povrchu moře v klíčové oblasti Niño 3.4 hodnoty kolem +1,8 °C. Ve východnější oblasti Niño 3 už činila +2,5 °C a u pobřeží Jižní Ameriky dokonce +3,4 °C. Výrazně teplejší než obvykle zůstává také voda pod hladinou oceánu.

Obr. 1: Model CanSIPS předpokládá v Evropě výrazně nadnormální leden (zdroj: CanSIPS/tropicaltidbits.com)
NOAA nyní uvádí více než 90% pravděpodobnost, že během podzimu a zimy půjde o velmi silné El Niño. Pro období říjen až prosinec dokonce odhaduje přibližně 75% pravděpodobnost, že relativní index překročí +2,5 °C, což by znamenalo mimořádnou intenzitu ve srovnání s datovou řadou událostí od roku 1950.
Podobně výrazný signál mají i evropské modely. Copernicus Climate Change Service očekává další zesilování až do konce letošního roku, přestože se jednotlivé modely stále rozcházejí v tom, jak vysokého maxima El Niño skutečně dosáhne.
„Super El Niño“ není oficiální meteorologická kategorie
V médiích se proto stále častěji objevuje označení Super El Niño. Je ale dobré zdůraznit, že nejde o oficiálně definovanou kategorii podobnou například stupnici hurikánů. Termín se používá neformálně pro mimořádně silné epizody El Niña.
Navíc dnes klimatologové sledují nejen klasickou odchylku teploty v oblasti Niño 3.4, ale také takzvaný relativní Niño index. Důvodem je postupné oteplování světových oceánů. Pokud bychom používali pouze absolutní odchylku od historického průměru, mohly by současné epizody působit silněji jen proto, že je celý tropický oceán teplejší.

Obr. 2: Nynější ochylky teploty hladiny oceánu od normálu (zdroj: NOAA)
Relativní index proto porovnává teplotu oblasti Niño 3.4 také s okolními tropickými oceány a část tohoto dlouhodobého oteplení odfiltruje. I při tomto přísnějším hodnocení ale současné předpovědi ukazují na nezvykle silnou událost
Jak může voda u Jižní Ameriky ovlivnit zimu v Česku?
Na první pohled je to zvláštní. Od rovníkového Pacifiku nás dělí tisíce kilometrů a několik kontinentů. Atmosféra ale funguje jako propojený systém.
Během El Niña se výrazně mění rozložení teplé vody v Pacifiku, poloha bouřkové aktivity v tropech a takzvaná Walkerova cirkulace. Tyto změny následně vytvářejí velkoprostorové vlny v atmosféře, které mohou ovlivnit tlakové útvary a tryskové proudění daleko za samotným Pacifikem. Tomuto vzdálenému propojení říkáme telekonekce.
Velmi výrazný a poměrně dobře předvídatelný je vliv El Niña například v Severní Americe, Austrálii nebo některých tropických oblastech. Evropa je ovšem na konci dlouhého řetězce atmosférických vazeb, a proto je zde situace podstatně komplikovanější.
V Evropě žádná jednoduchá rovnice nefunguje. Případně není dokázaná
Právě zde je největší úskalí titulků typu „El Niño přinese Evropě teplou zimu“. Tak jednoduše to říct nelze.

Obr. 3: Sezónní modelová předpověď podle ECMWF předpokládá teplotně nadnormální zimu (DJF - December, January, February), zdroj: ECMWF/SEA5
Evropské zimní počasí velmi silně ovlivňuje stav severního Atlantiku, poloha tryskového proudění, severoatlantická oscilace NAO, případné blokující tlakové výše, polární vír ve stratosféře, sněhová pokrývka nebo další tropické oscilace. El Niño je jedním z hráčů, nikoliv dirigentem celé evropské zimy.
ECMWF, i různé klimatologické studie, upozorňují, že právě nad Evropou je schopnost sezónních modelů předvídat počasí slabší než v tropech nebo Severní Americe. Signál z Pacifiku sem musí projít přes několik mezistupňů a do výsledného průběhu zimy mezitím zasahuje řada dalších procesů.
Odlišný může být začátek a konec zimy
Ještě zajímavější je, že vliv El Niña na Evropu se může v průběhu jediné zimy měnit. Analýzy Copernicu a ECMWF ukazují, že typická odezva severního Atlantiku a Evropy během listopadu a prosince není stejná jako během ledna a února.
V počátku zimy bývá při El Niñu výraznější tlaková anomálie nad severním Atlantikem a změna proudění může v části Evropy podporovat mírnější a aktivnější oceánské počasí. V pozdní zimě se typická telekonekce mění a historicky se v některých případech zvyšovala pravděpodobnost chladnějšího počasí v severní části Evropy.
Pokud tedy zprůměrujeme prosinec, leden a únor do jednoho čísla, mohou se některé opačné vlivy dokonce částečně vyrušit. To je jeden z důvodů, proč dvě zimy se stejně silným El Niñem vůbec nemusejí v Evropě vypadat stejně. Na druhou stranu, model CFS (Obr. 4) predikuje mimořádně vysoké anomálie teploty vzduchu pro všechny tři zimní měsíce - zima by v takovém případě byla skutečně výrazně teplá.

Obr. 4: Podle modelu CFS by letošní zima měla být skutečně velmi výrazně teplá (zdroj: CFS/NOAA)
V rámci programu Copernicus již několikrát došlo k porovnání evropského počasí během jednotlivých minulých zim s El Niñem. Výsledek je důležitým varováním před příliš jednoduchou interpretací: rozptyl jednotlivých zim je velmi velký. Liší se tlaková pole nad Atlantikem, teploty, množství srážek i vítr. Průměr všech El Niño zim sice vytvoří určitý statistický vzorec, žádná konkrétní zima ale nemusí tento průměr věrně následovat. Jinými slovy, informace „letos je El Niño“ sama o sobě nestačí k předpovědi počasí v Praze, Brně nebo Ostravě na leden.
Co tedy říkají modely přímo pro zimu 2026/2027?
Tady už je situace zajímavější. Nejde totiž jen o to, jaké počasí bývalo během minulých El Niño zim. Současné sezónní modely jsou inicializované podle aktuálního stavu oceánů, atmosféry, půdy i dalších složek klimatického systému a El Niño je pouze jednou z informací, které do výpočtu vstupují.
Nejnovější zářijový výhled Copernicus Climate Change Service se pro evropskou zimu zatím přiklání k mírnější variantě. Pro období prosinec až únor modelový soubor zvýhodňuje nadprůměrné teploty prakticky nad celou pevninskou Evropou. Zároveň naznačuje srážkově bohatší zimu ve velké části kontinentu s výjimkou některých oblastí na jeho severním a jižním okraji.
Také britský Met Office očekává, že mimořádně silné El Niño zvýší během podzimu a počátku zimy pravděpodobnost vlhčího a bouřlivějšího počasí v severozápadní Evropě. Analýza Severe Weather Europe založená na předchozích velmi silných El Niño epizodách zase ukazuje častější západní proudění a kladné teplotní odchylky nad značnou částí Evropy.
Česko leží mezi oceánskou západní Evropou a kontinentálnějším východem, takže o výsledku často rozhodují relativně malé posuny velkoprostorových tlakových útvarů. Současné sezónní modely nicméně zařazují střední Evropu do široké oblasti se zvýšenou pravděpodobností teplotně nadprůměrné zimy.
To je v tuto chvíli asi nejrozumnější formulace. Nelze z toho říci, kolik bude v lednu stupňů, kolikrát bude sněžit ani zda například přijde dvoutýdenní mrazivá epizoda. Sezónní předpověď popisuje statistický charakter tří měsíců jako celku.
Teplejší zima neznamená zimu bez mrazů
To je důležité především u sněhu. Pokud například prosinec přinese tři týdny teplot výrazně nad normálem a následně týden silných mrazů, celý měsíc může skončit jako teplotně nadprůměrný, přestože se v jeho průběhu objeví velmi výrazná zimní epizoda.

Obr. 5: Vývoj relativního indexu ENSO 3.4 (RONI) podle modelu ECMWF SEAS5. Nejnovější prognóza očekává další výrazné zesilování El Niña s vrcholem kolem +3,08 °C v prosinci 2026, tedy nad úrovní nejsilnějších historických epizod z let 1972/73, 1982/83, 1997/98 a 2015/16. Červená přerušovaná čára značí hranici +2,0 °C používanou v grafu pro velmi silné („Super El Niño“) epizody. Zdroj: ECMWF SEAS5 / ERA5
Totéž platí pro celou sezonu. Nadprůměrně teplá zima může obsahovat několik vpádů arktického vzduchu, silné mrazy i sněžení. Znamená pouze to, že po zprůměrování všech dnů převažují kladné teplotní odchylky.
V nížinách by při takovém průběhu obecně byly horší podmínky pro dlouhodobé udržení sněhové pokrývky. Na horách může být situace úplně jiná - aktivní západní proudění může přinášet velké množství srážek a při dostatečně nízké teplotě také sněhu.
Rozhodovat bude Atlantik a NAO
Pro skutečný charakter evropské zimy bude zásadní, jak se bude chovat severní Atlantik. Jedním z nejdůležitějších ukazatelů je severoatlantická oscilace neboli NAO. Při její kladné fázi bývá tlakový rozdíl mezi oblastí Azorské výše a islandské níže výrazný. Přes Atlantik potom proudí do severní a střední Evropy silnější západní proudění, které obvykle přináší mírnější, vlhčí a větrnější počasí.
Při záporné NAO západní proudění slábne, častěji se vytvářejí blokující tlakové výše a roste možnost pronikání studeného vzduchu do Evropy. El Niño může pravděpodobnost jednotlivých cirkulačních režimů ovlivnit. Nedokáže ale předem určit, že NAO bude po celou zimu kladná nebo záporná.
Do hry může vstoupit i polární vír
Dalším velkým otazníkem je stratosféra. Nad severní polokoulí se během podzimu vytváří stratosférický polární vír, rozsáhlá oblast velmi studeného vzduchu a západního proudění desítky kilometrů nad zemí.
Jeho stav může následně ovlivnit cirkulaci v troposféře. Pokud například dojde k výraznému náhlému stratosférickému oteplení a oslabení polárního víru, může se v následujících týdnech zvýšit pravděpodobnost blokád a vpádů studeného vzduchu do středních zeměpisných šířek.
I zde může ENSO hrát určitou roli, ale konkrétní stratosférické události jsou několik měsíců dopředu obtížně předvídatelné. ECMWF proto upozorňuje, že právě faktory jako vývoj polárního víru nebo MJO se často začnou stávat užitečnými až v sub-sezónním horizontu několika týdnů.
Velmi silné El Niño tedy zimu ovlivní, ale nenapíše její scénář
Rok 2026 je mimořádný především intenzitou změn v Pacifiku. Současné El Niño už patří mezi velmi silné události a modely stále připouštějí, že kolem přelomu podzimu a zimy může dosáhnout historických hodnot.
Pro některé části planety to znamená poměrně výrazný a předvídatelný posun pravděpodobností počasí. V Evropě je ale vliv mnohem méně přímočarý. Aktuální sezónní modely zatím favorizují mírnější zimu s nadprůměrnými teplotami na velké části kontinentu a v řadě oblastí také více srážek. To dobře zapadá do některých očekávaných důsledků silného El Niña.
Není to však předpověď zimy bez sněhu a mrazů. Mnohem přesnější je říci, že El Niño letos posouvá pravděpodobnosti určitým směrem, zatímco skutečný průběh české zimy budou určovat především konkrétní cirkulační režimy nad Atlantikem a Evropou. Jejich vývoj začnou modely s podstatně větší přesností odhalovat až s přibližující se zimou.
Zdroje k článku: Předpověď počasí, radar, Meteocentrum.cz