Modelový výpočet srovnává elektromobil s benzinovým autem, které spotřebuje 7 litrů na 100 km, což je běžný průměr dnešních vozů. Elektrické auto proti němu ušetří zhruba 100 korun na každých sto kilometrech, tedy korunu na kilometr. Tahle koruna se musí nasčítat do částky, o kterou je elektromobil dražší než auto s benzinovým nebo naftovým motorem. Kdo jezdí málo, sčítá ji pomalu. Reklamy automobilek mluví o levném provozu, tichu a nulových emisích, dobu návratnosti v nich ale čtenář nenajde.
Při 15 000 kilometrech za rok se na návratnost čeká až osm let
Dánské výpočty dělí řidiče do tří pásem. Kdo ročně najezdí 10 000 až 15 000 km, čeká na vyrovnání cenového rozdílu šest až osm let. Při nájezdu 20 000 až 25 000 km se doba zkrátí na čtyři až šest let. Nejrychleji se elektromobil zaplatí řidičům, kteří ročně najedou přes 30 000 km, konkrétní počet let pro toto pásmo ovšem výpočet neuvádí.
Tato pásma berte jako hrubé vodítko. Výpočet nezveřejňuje, s jakým cenovým rozdílem mezi elektromobilem a spalovacím autem pracuje ani s jakými cenami energie, takže na české poměry se přesně přenést nedá.
Vlastní odhad si každý udělá s modelovou korunou na kilometr. Řidič s ročním nájezdem 15 000 km tak ušetří zhruba 1 250 korun měsíčně. Za osm let se mu nasčítá asi 120 000 korun, a pokud je jeho elektromobil dražší o víc, osm let na návratnost nestačí.
Kde se v příkladu „běžné rodiny“ bere víc než 38 000 kilometrů
Rodina z modelového příkladu ujede každý pracovní den 80 km do práce, do školy a na nákupy a o víkendu dalších 150 km na výlety, za příbuznými nebo na chalupu. K tomu připočítá jednu lyžovačku v Alpách a letní cestu do Chorvatska. Výpočet z toho dostává přes 38 000 km ročně, takže by rodina pohodlně spadla do nejvýhodnějšího pásma.
Ruční přepočet vychází níž. Rok má 52 týdnů, tedy nejvýš 260 pracovních dní. I kdyby rodina jezdila svých 80 km opravdu každý z nich, bez dovolené a svátků, dá to 20 800 km. Víkendy přidají 7 800 km a dohromady to dělá 28 600 km. Na víc než 38 000 km by tak dvě cesty na dovolenou musely přidat přes 9 400 km.
Příklad, který má představovat typickou českou rodinu, stojí na mimořádně vysokém nájezdu a žádný údaj o tom, kolik skutečně najezdí průměrná domácnost, ho nepodkládá.
Šest tisíc kilometrů po Praze ročně posouvá návratnost k deseti letům
Řada lidí si elektromobil pořizuje výhradně do města, často jako menší druhé auto v rodině. Ráno s ním přejedou půlku Prahy do práce a večer zpátky, občas zajedou na nákup nebo za zábavou a delší cesty podnikají jen výjimečně. Roční nájezd takového vozu se může pohybovat kolem 6 000 km.
Návratnost pořizovací ceny se pak může protáhnout až na deset let. S korunou na kilometr ušetří městský řidič asi 500 korun měsíčně a za celou dekádu kolem 60 000 korun.
Městskému řidiči zůstávají jiné výhody. Na servisu ušetří, protože odpadají výměny oleje a převodovka je jednodušší, a ve městě, kde sám žije, jezdí bez emisí.
Co musí splnit majitel, aby úsporu nespolkla pojistka a baterie
Ke slušné návratnosti potřebuje elektromobil vysoký roční nájezd, nabíjení z levnější domácí sítě a majitele, který auto nechá dlouhé roky. Kdo počítá s prodejem po třech letech, nedosáhne ani na nejkratší konkrétně vyčíslenou dobu z dánského výpočtu, která činí čtyři roky.
Na druhé straně stojí výrazně vyšší pořizovací cena proti autům s benzinovými a naftovými motory a s ní i dražší havarijní pojištění. To se platí každý rok a z úspory na energii ukrajuje, o kolik konkrétně, ale výpočty nevyčíslují.
Třetí položkou je postupné stárnutí baterie. Její výměna může po osmi a více letech vyjít na velmi vysokou částku. Oprava, při které by se měnily jen slabé články místo celého akumulátoru, by tento náklad zmenšila, zatím ale zůstává nadějí do dalších let. Řidiči s nájezdem 10 000 až 15 000 km ročně se nákup zaplatí po šesti až osmi letech, tedy zhruba v době, kdy může přijít řada na baterii.