Analytická skupina Dnipro Osint zveřejnila začátkem října satelitní snímky Ilské rafinerie. Do dvou největších jednotek, AVT-5 a AVT-6, podle nich dopadlo šest přímých zásahů a menší jednotka AVT-3 téměř celá vyhořela. Další dva zásahy mířily na technické estakády v severní části areálu a v tankové farmě je vidět rozlitá ropa. Snímky tak dokládají poškození výroby, skladování i místa, odkud palivo odjíždí k odběratelům.
Zasažené linky zpracovávaly 5,7 milionu tun ropy ročně
Podle oficiálního profilu dokáže závod zpracovat 6,6 milionu tun ropy za rok. Nejmenší AVT-3 z toho zvládala 0,3 milionu tun, AVT-5 dalších 1,8 milionu. Největší AVT-6 se 3,6 milionu tun nesla sama víc než polovinu kapacity celého závodu. Dohromady jde o 5,7 milionu tun, takže útok z 26. září vyřadil zhruba 86 % nominální zpracovatelské kapacity.
Linky primární destilace jsou páteří rafinerie a bez nich závod nevyrábí, i když jeho areál dál stojí. Na co připadá zbylých 0,9 milionu tun kapacity, zveřejněné údaje nevysvětlují. Ze závodu v dohledné době nepoteče stabilní plynový benzin, destilát plynového kondenzátu ani mazut.
Jak závod s dvěma procenty ruské kapacity zásobuje Krym
Ukrajinské ministerstvo obrany už v březnu 2026 označilo Ilsk za klíčový závod jihu Ruska, důležitý pro zásobování okupačních sil na jihu Ukrajiny včetně Krymu. Krasnodarský kraj otevírá cestu k Černému moři i ke Kerčskému průlivu. Palivo odsud nemusí putovat tisíce kilometrů po železnici, protože fronta, přístavy i sklady leží nablízku.
Druhým důvodem jsou peníze. Ropa a ropné produkty drží ruský válečný rozpočet a platí se z nich mzdy vojáků, výroba zbraní i nákup íránských a severokorejských komponent.
Ilsk přitom představuje zhruba dvě procenta celkové instalované rafinérské kapacity Ruska, a sám tedy válku nezastaví. Patří ale do kampaně, která podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) v prvních osmi měsících roku 2026 zasáhla nějakou ruskou rafinerii v průměru každé tři dny.
Ruské rafinerie v červnu zpracovaly nejméně ropy za více než dvacet let
Podle IEA klesla v červnu 2026 průchodnost ruských rafinerií na 3,8 milionu barelů denně. Je to nejnižší hodnota za více než dvacet let a meziročně zhruba o 30 % méně. Pokles takového rozsahu už nejde vysvětlit jedním vyřazeným závodem, jde o souhrnný výsledek opakovaných úderů.
Ve stejné vlně jako Ilsk, 2. října, zasáhly ukrajinské drony přečerpávací stanici ropovodu v Samaře. Satelitní analýza tam zachycuje zničený zásobník RVS-20000, dva vážně poškozené a další s povrchovým poškozením. Zatímco Ilsk Rusku ubral zpracovatelskou kapacitu, Samara mu komplikuje skladování, míchání a tok suroviny. Údery tak dopadají na celý řetězec od surové ropy po hotový produkt.
Výroba benzinu se oproti roku 2025 propadla o pětinu, nafty téměř o třicet procent. Kreml proto zakázal vývoz nafty, aby pokryl domácí spotřebu. Agentura Reuters v červenci 2026 popsala, jak tento zákaz zvedl ceny i v Evropě, přestože evropské země ruská paliva přímo nedovážejí. Tlak se šíří přes globální velkoobchodní trh. Pro české řidiče to neznamená okamžitý skok na pumpách, ale nepřímý tlak na cenu nafty existuje a s každou další vyřazenou rafinerií sílí.
Ukrajinský dron, který Ilsk zasáhl, doletí až na 2 700 kilometrů
Útok provedla ukrajinská armáda drony FP-1 od výrobce Fire Point. Firma v červnu 2026 na veletrhu Eurosatory serveru Janes řekla, že FP-1 má dolet až 2 700 kilometrů a unese bojový náklad do 60 kilogramů.
Podle téže firmy připadají na typy FP-1 a FP-2 zhruba tři pětiny ukrajinských úderů do hloubky ruského území. Toto číslo uvádí sám výrobce a žádný nezávislý zdroj ho v dostupných materiálech nepotvrzuje.
Britský think-tank RUSI popisuje potíž ruské obrany prostě. Rusko musí chránit obrovské množství rozptýlené kritické infrastruktury od evropské části země po Sibiř, přičemž parametry útočných dronů se mění rychleji, než ji stíhá pokrýt. Detekci i sestřelování ztěžuje delší dolet, proměnlivý letový profil a stealth vlastnosti.
Restart Ilsku zdrží i zasažený sklad o objemu 100 000 kubíků
Když závod v roce 2013 spouštěl jednotku AVT-5, postavil k ní tankový park o objemu 100 000 kubických metrů a železniční estakádu, která obslouží šedesát cisteren najednou. Zásahy tankové farmy a estakád ochromily skladovací a expediční uzel, bez kterého se hotové produkty k odběratelům nedostanou.
Veřejně známý harmonogram oprav zatím neexistuje. Mimo provoz jsou všechny tři destilační linky i sklad s expedicí, a proto je realistické počítat spíš s měsíci než se dny. IEA navíc upozorňuje, že s každým dalším útokem je návrat poškozených jednotek do provozu pracnější a kumulativní dopad na spolehlivost ruských rafinerií roste.