KOMENTÁŘ. Nedávno jsem skončil nejprve na pohotovosti v Karlových Varech a následně jsem byl hospitalizován ve Fakultní nemocnici Motol. Člověk v takové chvíli obvykle přemýšlí hlavně o tom, aby se co nejrychleji uzdravil. Já jsem si ale během pobytu v nemocnici všiml ještě něčeho jiného. Kolik lidí, kteří se o nás starají, se narodilo mimo Českou republiku.
Potkával jsem zdravotní sestry i lékařky z Ukrajiny. Většina z nich mluvila perfektní češtinou. Byly profesionální, pracovité a ochotné. A člověku dochází, kolik úsilí musely vynaložit, aby se v cizí zemi naučily jazyk, získaly potřebné uznání, vzdělání a ještě zvládaly jednu z nejnáročnějších profesí vůbec. Upřímně je za to obdivuji.
Čísla ukazují, že nejde o okrajový jev. Ke konci roku 2024 žilo v Česku legálně 1,094 milionu cizinců. To je přesně desetina celé populace. O rok později už jejich počet podle předběžných údajů vzrostl na 1,131 milionu.
Ještě důležitější je pracovní trh
Na konci roku 2024 bylo v Česku evidováno 977 206 zaměstnaných cizinců. Z toho 845 468 bylo v postavení zaměstnanců a dalších 131 738 podnikalo jako OSVČ. To už není malá skupina lidí na okraji ekonomiky. Jsou to lidé, bez kterých by řada firem, nemocnic, stavebních společností, restaurací nebo služeb měla velký problém fungovat.
Je mi špatně, jdu do nemocnice. Někdo mě přijme, vyšetří, stará se o mě a pomáhá mi. A já mu budu nadávat jen proto, že se narodil v jiné zemi? To mi připadá úplně absurdní.
A některé profese jsou na nich závislé více než jiné. Podle aktuálních odhadů profesních sdružení tvoří cizinci přibližně 20 % pracovníků ve stavebnictví, tedy zhruba 80 tisíc až 85 tisíc lidí. Největší skupinou jsou Ukrajinci – přibližně 10 % všech pracovníků ve stavebnictví, tedy řádově 40 tisíc až 45 tisíc lidí.
To je přesně ten typ práce, kde už dnes zaměstnavatelé často hledají lidi velmi obtížně. Nejde přitom jen o Ukrajince. Máme tady Slováky, Vietnamce, Rumuny, Poláky a řadu dalších národností. Každá skupina má trochu jinou strukturu zaměstnání. Ukrajinci jsou výrazně zastoupeni například ve stavebnictví, průmyslu a administrativních a podpůrných činnostech.
Slováci mají nadprůměrné zastoupení ve zdravotní a sociální péči. Vietnamci jsou silně přítomni v obchodu, gastronomii a dalších službách.
Místo vděku nadávky
O to víc mě během pobytu v nemocnici překvapila jiná věc. Slyšel jsem, jak někteří pacienti kvůli zahraničnímu personálu nadávají. Vadilo jim, že se o ně stará cizinec. Tomu nerozumím.
Je mi špatně, jdu do nemocnice. Někdo mě přijme, vyšetří, stará se o mě a pomáhá mi. A já mu budu nadávat jen proto, že se narodil v jiné zemi? To mi připadá úplně absurdní.
Neznám jejich osobní příběhy. Nevím, co všechno musely ty sestry a lékařky opustit. Nevím, kolik z nich má rodinu na Ukrajině, jak často se s ní vidí a kolik toho musí obětovat, aby mohly žít a pracovat tady. Ale jedno vím. Jsem rád, že tady jsou.
A troufnu si říct ještě víc: kdyby z českého zdravotnictví ze dne na den zmizeli všichni zahraniční pracovníci, velmi rychle bychom zjistili, jak moc je potřebujeme. Zdravotnictví je přitom jen jeden příklad.
Každý cizinec, který poctivě pracuje, platí daně, podniká, stará se o naše děti, léčí nás, staví naše domy, vaří nám jídlo nebo opravuje naše silnice, je součástí dnešního Česka.
Podobně je to ve stavebnictví, průmyslu, dopravě, gastronomii, úklidu nebo různých službách. V některých oborech zahraniční pracovníci pomáhají řešit nedostatek lidí, který česká pracovní síla sama nedokáže pokrýt. Česko stárne. Pracovní síla se nebude nekonečně zvětšovat. A poptávka po lidech, kteří něco skutečně dělají, bude dál růst.
Vietnamci obohatili české podnikání
Velmi rád mám také vietnamskou komunitu. Vietnamci jsou v Česku už dlouho. Ke konci roku 2024 jich zde žilo přibližně 69 tisíc. A nejsou to jen majitelé obchodů a restaurací, jak si někdy stále představujeme. V roce 2024 bylo v Česku 131 738 podnikajících cizinců. Z nich bylo 43 305 Ukrajinců, 25 817 Slováků a 21 145 Vietnamců.
Vietnamci podle mě výrazně obohatili českou gastronomii. Přinesli sem kuchyni, která je dnes pro mnoho Čechů úplně běžnou součástí života. Vidím mezi nimi také spoustu šikovných podnikatelů, řemeslníků a lidí, kteří mají cit pro obchod, design nebo služby.
Česko už dávno není země, kde žijí a pracují jen Češi. A je dobře, že tomu tak je. Každý cizinec, který poctivě pracuje, platí daně, podniká, stará se o naše děti, léčí nás, staví naše domy, vaří nám jídlo nebo opravuje naše silnice, je součástí dnešního Česka.
A tak bych chtěl říct jednu jednoduchou věc: děkuji. Děkuji všem zdravotním sestrám a lékařům ze zahraničí, kteří se o nás starají.
Děkuji lidem na stavbách, řidičům, kuchařům, prodavačům, uklízečkám, řemeslníkům a podnikatelům, kteří tady každý den pracují. Přišli do Česka, naučili se náš jazyk, začali tady žít a svou prací pomáhají naší zemi.
Možná bychom si měli častěji uvědomit jednu jednoduchou věc: bez jejich práce by se nám žilo podstatně hůř.