Východní blok zná snad každý – po druhé světové válce byly na územích osvobozených Rudou armádou ustanoveny vlády pod taktovkou komunistů, kteří také posléze pod vedením Sovětského svazu převzali moc a stali se Moskvě de facto podřízení. Jedinou výjimkou byla však (rovněž komunistická) Jugoslávie , jejíž vůdce a prezident Josip Broz Tito se Stalinovi postavil. Sovětský diktátor se ho různými způsoby pokoušel svrhnout a zabít, protože pro něj a jeho autoritu představoval Tito vzhledem ke své nezávislosti hrozbou, ale nikdy neuspěl.
Titovi partyzáni Jugoslávii osvobodili Josip Broz Tito byl kovaný komunista, jehož během 1. světové války zajala ruská armáda, a měl tedy šanci se ke komunismu v Rusku přiklonit. Po válce se vrátil do Jugoslávie, kde se postupně stal (i s pomocí SSSR) vůdcem tamních komunistů. Po okupaci země nacisty vedl úspěšný partyzánský odboj , a již tehdy v rozporu s příkazy z Moskvy spolupracoval i se západními spojenci. Jeho silám se nakonec podařilo velkou část země osvobodit ještě před příchodem Rudé armády, což pomohlo jeho pozici upevnit, a vliv Sovětů naopak oslabit.
Neznamenalo to ale jejich úplné odříznutí; Tito začal naopak po válce se Sovětským svazem spolupracovat, ale brzy se začaly projevovat rozpory. Stalin byl silně znepokojen, že se jugoslávský prezident neřídí příkazy z Moskvy a dbá hlavně na zájmy vlastní země – rozpory se projevovaly nejen v ekonomické oblasti, ale i v politice vůči Albánii nebo Bulharsku , a též v podpoře povstání řeckých komunistů, což bylo v rozporu se Stalinovými příkazy a zájmy. Stalin se bál tak, že se snažil Tita od moci opakovaně odstavit, a to dokonce násilnými metodami.
Zdroj fotografie: Public Domain Josip Broz Tito (vlevo) a Winston Churchill (někdejší premiér Spojeného království) Ono vzepřít se jakkoliv sovětskému režimu, případně samotnému Stalinovi, jehož moc byla de facto neomezená a on coby „největší vůdce“ představoval zákon, bylo nemyslitelné. Odpůrci končili nemilosrdně na popravištích nebo v gulazích , kde stejně dříve nebo později našli smrt, a pokud se mu vzepřela celá země, bylo to mj. ukázkou, že nemá jednoznačnou převahu.
Titova Jugoslávie sovětskou cestu odmítla Situace Jugoslávie nebyla po válce jednoduchá, potýkala se z devastací země a několika neúrodami. Její obyvatelstvo sice doufalo v sovětskou pomoc, ale prezident nakonec přijal americkou – nejprve hospodářskou, a později i vojenskou. Situace nakonec došla tak daleko, že se část vojáků podporujících Sovětský svaz pokusila o převrat, ale neuspěla . Stalin měl údajně vyslat i vrahy s cílem Josipa Tita zabít, ale rovněž neúspěšně. Odpovědí pak bylo vystoupení Jugoslávie z Kominformy a její nezávislý vývoj po celou dobu studené války .
A co hůř pro Sovětský svaz, jugoslávský prezident postupoval proti jeho vlivu velmi tvrdě. Mnozí přívrženci SSSR byli zabiti, jiní (nebo alespoň domnělí) zase skončili v krutých koncentračních táborech na jugoslávských ostrovech . Josip Briz Tito nechal dokonce vybudovat na hranicích opevnění, aby byl schopen bránit se případné sovětské invazi. Jugoslávii vládl jako autoritářský diktátor se silným kultem osobnosti až do své smrti v roce 1980.
Zdroj: ArmádníZpravodaj.cz
Autor: Vít Lukáš