Jak poznat, že je kočce zima
Zvířata dávají své nepohodlí jasně najevo – jen musíme vnímat jejich řeč těla.
Kočka, která se choulí do klubíčka, má packy ukryté pod tělem, načechranou srst a přimhouřené oči pravděpodobně cítí chlad. V takové chvíli už neodpočívá, ale šetří energii a snaží se zahřát.
Dlouhodobý pobyt v mrazu může vést k omrzlinám na uších, ocasu či tlapkách. Pokud kočka zůstává venku déle, dopřejte jí úkryt – i malý prostor dokáže zabránit prochladnutí.

Zdroj obrázku: Pexels, Aleksandr Nadyojin
Přístřešek je víc než jen pelíšek
Nejlepší pomocí pro venkovní kočku je suchý, izolovaný a chráněný úkryt. Postavit ho zvládnete i doma – stačí termobox, přepravka či plastová bedna, do níž vyříznete vchod.
Uvnitř by měla být sláma, nikoliv seno či deky, které nasávají vlhkost. Sláma totiž odpuzuje vodu a umožňuje kočce zavrtat se do suchého tepla.
Přístřešek umístěte do závětří, ideálně nad zem, a otočte vchodem od větru. Malý prostor se lépe vyhřívá tělesným teplem, příliš velký domeček naopak chladí.

Zdroj obrázku: Pexels, Arina Krasnikova
Dopřejte jim teplé jídlo a vodu bez ledu
Kočky v zimě potřebují více kalorií, aby si udržely tělesnou teplotu. Ideální jsou granule pro koťata – mají vyšší energetickou hodnotu. Můžete je zalít vývarem nebo teplou vodou, aby měly něco hřejivého do bříška.
V mrazech však voda rychle zamrzá, a proto je nutné ji často měnit. Pomoci mohou vyhřívané nebo gumové misky, které neprasknou, ani když voda zmrzne.
Pokud je to možné, postavte misky pod přístřešek, aby byly chráněné před sněhem a větrem.

Zdroj obrázku: Unsplash+, Abeer Zaki
Pozor na sůl, motory i nemrznoucí směsi
Zimní prostředí skrývá víc nástrah, než by se mohlo na první pohled zdát.
Posypová sůl dráždí kočičí tlapky a může být jedovatá, pokud ji olíže. Po každém návratu domů packy otřete a ošetřete mastí, například měsíčkovou. Nebezpečné jsou i motory aut, na které se kočky často chodí ohřívat – před nastartováním proto vždy klepněte na kapotu.
A nikdy nenechávejte nemrznoucí směsi volně přístupné. I pár kapek může být pro kočku smrtelných, protože ji láká jejich nasládlá vůně.

Zdroj obrázku: Unsplash+, Piotr Musioł
Divoké kočky: Tichý boj o přežití
Ne všechny kočky mají domov. Mnohé žijí nadivoko nebo v koloniích a v zimě čelí velkým chladům bez lidské pomoci.
Pokud se ve vašem okolí takové typy vyskytují, můžete jim pomoci postavením jednoduchého přístřešku nebo doplněním suchého krmiva, nikoliv mokrého, které by mohlo zmrznout.
Nikdy je ale nechytejte násilím, pokud nejsou zraněné. Pro nesocializovaná zvířata je to stresující a nebezpečné.

Zdroj obrázku: Unsplash+, Damir Samatkulov
Bezpečné krmení a voda pro toulavé kočky
Kočkám žijícím venku pomůže i malé krmné místečko – například dvě bedny postavené proti sobě se stříškou mezi nimi. Ochrání jídlo i vodu před sněhem.
Misky na vodu by měly být hluboké a široké, ideálně gumové. Do přístřešku je však nikdy nedávejte – pokud se vylijí, kočky by spaly ve vlhku.
Když hrozí sněhová bouře, doplňte více jídla i vody dopředu. I malé gesto, třeba doplnění slámy do staré bedýnky, jim může pomoci přežít.

Zdroj obrázku: Unsplash+, Aldrin Rachman Pradana
Domácí kočky venku? Jen krátce a s rozumem
Kočky, které tráví většinu času doma, by v zimě venku zůstávat neměly.
Krátká procházka v závětří neuškodí, ale nenuťte je chodit ven, když se jim nechce. Náhlý přechod z tepla do mrazu zatěžuje organismus a může způsobit nachlazení nebo zánět močových cest.
Jestli je ale pouštíte, zajistěte jim přístup zpět dovnitř, například pomocí speciálních dvířek.

Zdroj obrázku: Pexels, Aleksandr Nadyojin
Zdraví, očkování a paraziti
Zima neznamená konec blech ani červů. I v chladných měsících mohou kočky chytit parazity od jiných zvířat. Proto je důležité pravidelné odčervení a ochrana proti blechám.
Venkovní kočky by měly být také očkované proti vzteklině a virovým onemocněním.
Zpozorujete-li poranění nebo omrzliny, vyhledejte veterináře; u divokých koček kontaktujte nejbližší útulek.

Zdroj obrázku: Unsplash+, Tatyana Rubleva
Teplo, bezpečí a trocha lidské pomoci
Zimní měsíce jsou pro venkovní kočky zkouškou odolnosti. Přitom stačí tak málo: malý domeček se slámou, pravidelný přísun vody, kontrola tlapek a špetka pozornosti.
Kočky jsou samostatné, ale ne nezranitelné – a naše péče jim může zachránit život.
Pokud se v okolí potulují toulavé čičiny, zkuste jim vytvořit přístřešek, nabídnout misku či jen zkontrolovat, zda mají kde přečkat noc.

Zdroj obrázku: Pexels, Mikhail Nilov
Zdroje článku: thevets.com, www.alleycat.org, www.catcaresociety.org, www.humaneworld.org, www.storicko.cz