Lucie přiznává, že intimní život mezi manželi už není takový jako na začátku vztahu. A Milan ani nevyžaduje, aby spolu spali každý den jako kdysi, protože bývá unavený z práce. Když má ale zrovna chuť a Lucie ne, je oheň na střeše.
„Když spolu spíme podle toho, jak chce on, je na mě hodný, ptá se, jaký jsem měla den, obejme mě, pomůže s dcerou, plánuje výlety. Ale stačí, abych byla unavená, nemocná nebo prostě neměla chuť a jeho chování se pro další dny zásadně změní,“ popisuje Lucie.
Podle ní je potom výbušný, protivný, odtažitý a schválně vyvolává hádky. Každá maličkost je problém a Lucii dává všemožně najevo, jak ho zklamala. Opakuje jí, že má „právo na svoje základní potřeby“. Že by se neměla divit, že je nepříjemný, když je frustrovaný. Že kdyby se chovala jako správná manželka, nebyl by takový.
Lucie si dlouho myslela, že problém je v ní. Nutila se do intimity i ve chvílích, kdy se cítila prázdná nebo vyčerpaná, jen aby doma byl klid. „Nechtěla jsem hádky, dusno a následné ticho. Tak jsem raději ustoupila,“ přiznává.
Postupně si ale začala uvědomovat, že něco není v pořádku. „Došlo mi, že nejde o sex. Jde o moc. O to, že jeho hezké chování je podmíněné. Láska, pozornost i respekt přicházejí jen jako odměna za splnění očekávání,“ říká a má pocit, že takhle by to ve vztahu asi fungovat nemělo.
K článku se vyjádřila transformační koučka Vlaďka Kouřilová:
To, co Lucie popisuje, rozhodně nevypadá jako rozdílná chuť na sex, ale jako vzorec odměny a trestu, kdy je Milanova „laskavost" a respekt podmíněný tím, že je mu intimně k dispozici. Jestliže po odmítnutí z Lucii strany přichází chlad, výbuchy, hádky a ticho (případně se mohou vyskytovat i věty typu „kdybys byla dobrá manželka…“) nejde o zdravé vyjadřování potřeby, ale o emoční nátlak a přesouvání zodpovědnosti. Je úplně pochopitelné, že se Lucie dřív přizpůsobovala, aby byl doma klid. Z prvopočátku se to zdá jako jediná možnost, ale právě tento klid je vykoupený tím, že jde Lucie proti sobě, nerespektuje svoje potřeby, což dlouhodobě bere nejen chuť na intimnosti, ale především energii, pocit bezpečí i zdravé sebebědomí. Sex v partnerském vztahu je jistě důležitý, ale není to povinnost ani služba. Stále je to svobodná volba.
Aby si v tom Lucie mohla udělat více jasno, doporučila bych se zamyslet nad tím, co vlastně chce ona a co je pro ní v pořádku. Ve smyslu např: „Chci partnerovu blízkost a intimitu, která je ale dobrovolná, bezpečná a příjemná i pro mě. Chci také vztah, ve kterém se cítím respektovaná a mohu otevřeně mluvit o svých pocitech a potřebách.“ Zároveň bych se pokusila situaci si více zmapovat a kladla bych si otázky: Můžu říct ne, aniž bych byla potrestaná? Co se ve mně děje, když ustupuju a jdu proti sobě? Jaké jsou moje hranice (pokud vůbec nějaké jsou) a co je pro mě už nepřijatelné? Je na místě celou situaci v klidu a reálně pojmenovat: že mám právo nemít chuť na sex a moje odmítnutí neznamená že musím čelit manipulaci, emočnímu nátlaku, výčitkám ze strany partnera. Jeho frustrace je jeho emoce, se kterou se musí naučit zacházet, ne ji ventilovat na mně. Zároveň tam vystupuje na povrch několik témat. Pro Lucii je to práce s nastavením hranic, vlastním studem, posílení vnitřní sebejistoty. Na druhou stranu je nutno zmínit, že i partner se takto může chovat ze zcela konkrétních důvodů a třeba i proto, že sám nemá zpracovaná některá témata nebo neví, jak pracovat se svými emocemi. Pokud je ochotný převzít odpovědnost, komunikovat a pracovat společně na změně, je to dobrý signál. Pokud hranice dál nerespektuje a nátlak pokračuje, je na místě, aby Lucie začala přemýšlet, co potřebuješ k tomu, aby se doma cítila opravdu bezpečně.
| Vlaďka Kouřilová je transformační koučka se zaměřením na práci s myslí, emocemi a podvědomými vzorci, které ovlivňují každodenní prožívání i rozhodování. Ve své praxi podporuje ženy, které se cítí vyčerpané, přetížené a ztracené samy v sobě, aby znovu našly vnitřní stabilitu, sebejistotu a žily podle vlastních hodnot.
Při práci s klienty propojuje koučink s přístupy zaměřenými na změnu limitujících přesvědčení a hlubší vnitřní přenastavení. Má certifikovaný výcvik v koučovacích metodách Inner Game a GROW, vzdělání v Brain-based a systemickém koučinku a ve své práci využívá principy kognitivně behaviorální terapie (KBT) i techniky práce s podvědomím. Dlouhodobě se věnuje tématu mindsetu, embodimentu a funkčního přerámování tak, aby změna nebyla jen „v hlavě“, ale promítla se do emocí, chování i každodenního života.
Najdete ji na vladkakourilova.cz nebo na Instagramu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články