3 min

Když se oběť stane katem: Aileen Wuornos a otázka, kdo má právo na spravedlnost

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Byla to žena bez domova, bez rodiny a bez naděje. Aileen Wuornos zabíjela muže, kteří ji chtěli koupit. Tvrdila, že se jen bránila.

Když se oběť stane katem: Aileen Wuornos a otázka, kdo má právo na spravedlnost

Zdroj: Psychologie zločinu - Čeština

Soudy ji označily za sériovou vražedkyni, ale mnozí psychologové v ní viděli výsledek let zneužívání, násilí a chladného systému, který ji dávno před první vraždou odsoudil k smrti.

Dívka, kterou nikdo nechtěl

Aileen se narodila v roce 1956 do rodiny, která neexistovala. Otec byl odsouzený pedofil a spáchal sebevraždu ve vězení; matka ji opustila, když jí bylo několik měsíců.

Vychovávali ji prarodiče – alkoholik a žena, která ji bila. Už v dětském věku byla zneužívána sousedy i příbuznými. Když jí bylo 11 let, začala se prodávat za cigarety a jídlo.

Tady se zrodil první zlom: místo empatie přišlo odmítnutí. Škola ji vyhodila, úřady ji nechránily. Aileen se naučila jedno — svět není bezpečné místo, a muži znamenají nebezpečí.

Z ulice do divočiny

Ve dvaceti utekla na jih, živila se prostitucí u silnic Floridy. Vypadala drsně, mluvila vulgárně, ale uvnitř stále hledala přijetí. Později se seznámila s Tyria Moore, ženou, se kterou žila několik let — první člověk, který ji údajně miloval bez podmínek.

Tento vztah měl zásadní vliv: Aileen chtěla být ochránkyní, živitelkou, a když peníze docházely, vraždy začaly. Podle její výpovědi zabíjela muže, kteří ji napadli.

Podle policie šlo o chladnokrevné vraždy s cílem získat peníze a auta. Pravda se ztratila někde uprostřed.

Sedm mrtvých mužů

Mezi lety 1989 a 1990 bylo nalezeno sedm těl – muži zastřelení stejnou zbraní. Všichni byli zákazníci prostitutek.

Wuornos byla spojena s jejich majetkem, otisky i výpověďmi svědků. Po zatčení přiznala vraždy, ale stále tvrdila, že se bránila znásilnění.

U soudu působila výbušně, střídala vztek, lítost a výsměch. Média z ní udělala „ženského Ted Bundyho“. Ale skutečnost byla složitější: její duševní stav se zhoršoval, projevovala známky paranoidní poruchy, halucinací i hluboké nedůvěry k systému, který ji zradil.

Psychologie přežití

Forenzní psychiatři popsali její profil jako extrémní kombinaci traumatu, antisociální poruchy a posttraumatického stresu.

Nebyla klasická psychopatka – nebyla chladná, ani kalkulující. Byla reaktivní, impulzivní a plná potlačeného hněvu. Každý muž, který se přiblížil, byl v jejích očích potenciální útočník. Aileen střílela dřív, než mohla znovu zažít bolest.

Její výpovědi často oscilovaly mezi pocitem spravedlnosti („Zasloužili si to“) a vinou („Nevím, proč jsem to udělala“). Právě tento rozpor fascinuje psychology dodnes: její činy byly vraždy, ale motivace nebyla čisté zlo – byla to reakce na svět, který nikdy nebyl laskavý.

Soud a rozsudek smrti

V roce 1992 byla odsouzena k trestu smrti. Při posledním slyšení prohlásila: „Ano, zabila jsem je. A udělala bych to znovu. Nenávidím tenhle svět.“

Popravena byla v roce 2002 injekcí. Zemřela klidně, s kávou a cigaretou. Její poslední slova byla směs reality a šílenství: „Přijdu zpátky jako vesmírná loď.“

Zrcadlo společnosti

Případ Aileen Wuornos vyvolává otázku, jestli lze zločin oddělit od kontextu. Byla to vražedkyně – ale i produkt prostředí, které ji odmítlo, když potřebovala ochranu.

Psychologové mluví o „traumatickém cyklu“: člověk, který dlouho žije v bezmoci, si nakonec vytvoří vlastní pojetí moci. A když přijde moment ohrožení, reaguje násilím, které je stejně iracionální jako svět, který ho obklopoval.

Aileen jako fenomén

Její příběh se stal filmem (Monster, 2003) i předmětem studií o ženském násilí. Film ukázal Wuornos nikoli jako netvora, ale jako zlomeného člověka, který se nikdy nenaučil, že existuje jiná cesta.

Odborníci často říkají, že kdyby byla muž, možná by ji svět vnímal jinak — jako drsného přeživšího, ne jako monstrum. A možná právě to je důvod, proč její jméno zůstává dodnes synonymem pro otázku: Kolik bolesti dokáže člověk unést, než ji začne vracet?

Čtěte i další příběhy Psychologie zločinu:

Zdroje: Britannica, Biography.com, History.com, Psychology Today, Netflix, Crime Museum

Reklama

Další články z Psychologie zločinu

Artur Ryno maloval pravoslavné ikony. V sedmnácti vedl gang, který v Moskvě vraždil lidi podle vzhledu

Jesse Pomeroy mučil děti už ve dvanácti. Polepšovna ho pustila za dobré chování, o šest týdnů později zmizela Katie

Když desetiletá Katie Curran v březnu 1874 zmizela, policie ještě netušila, že její osud souvisí s...

Sliboval ženám práci, místo toho je vodil na smrt: Moses Sithole a past ukrytá za maskou pomoci

Vystupoval jako muž, který nabízí práci, pomoc a možná i lepší život. Ve skutečnosti si Moses Sithole...

Netvor, kterého chránila chudoba: Luis Garavito lovil děti tam, kde na nich nikomu nezáleželo

Luis Alfredo Garavito patří k nejděsivějším sériovým vrahům moderních dějin, ale jeho případ není jen...

Sergej Tkač: Vrah, který chtěl překonat Čikatila – a dvacet let zabíjel, aniž si ho kdokoli všiml (18+)

V postsovětských 80. a 90. letech existovalo ticho, které nebylo klidem. Byl to ten druh ticha, kdy se...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Psychologie zločinu

Web se zaměřuje na true crime témata a propojuje kriminalistiku s psychologií. Čtenáři zde najdou články o motivech a profilech pachatelů, známých i méně známých případech, metodách vyšetřování i psychologických souvislostech zločinů. Obsah je psán poutavě a srozumitelně, takže osloví jak...

Když se oběť stane katem: Aileen Wuornos a otázka, kdo má právo na spravedlnost

"Rozumíte tomu, milé děti?" Emotivní Babiš útočil na oponenty a uklidňoval své voliče

Dcera mě pozvala na vysněnou dovolenou. Na místě mě ale čekal účet za všechny

Lékaři je varovali, aby neměli děti. Trpasličí rodina ale nyní dobývá celý svět

Vsadili se u piva a dojeli stopem až do Gruzie. V noci na hranici jim šlo o krk

V konžském pralese má číhat pavouk velký jako pes. Mohl by J’ba Fofi vůbec biologicky existovat?