Přehledovou práci sestavili John J. McGrath, Carmen C. W. Lim a Sukanta Saha z Queensland Brain Institute a Queensland Centre for Mental Health Research. Online ji zveřejnili 2. prosince 2023 a tiskem vyšla v květnovém čísle recenzovaného časopisu Schizophrenia Bulletin roku 2024. Autoři hledali v literatuře vydané mezi lednem 1980 a koncem května 2023. Z 1 915 nalezených záznamů jich přísným sítem prošlo jen 17. Tyto studie pocházejí z 11 zemí, mezi nimi z Kanady, Finska, Spojeného království, Turecka, Egypta, Etiopie a Saúdské Arábie, takže závěr nestojí na jediné kultuře ani na jednom zdravotním systému.
Po statistických korekcích vyšel poměr šancí ještě vyšší
Vědci sledovali takzvaný schizofrenní okruh. Patří do něj schizofrenie, schizoafektivní porucha a psychózy, včetně psychotických epizod u bipolární poruchy. V deseti studiích, které výsledky nijak dodatečně neupravovaly, vyšel souhrnný poměr šancí 2,14. Lidé, kteří v dětství žili s kočkou, se tedy mezi pacienty s těmito diagnózami objevovali zhruba dvakrát pravděpodobněji. Pět prací, které statisticky odfiltrovaly vliv dalších faktorů, dospělo k poměru šancí 2,44. Souvislost po očištění nezmizela, naopak trochu zesílila.
Na saúdskoarabském výzkumu s 234 účastníky je vidět, jak taková data vypadají zblízka. Ze sledovaných pacientů se schizofrenií mělo kočku před třináctými narozeninami 52,6 %, tedy zhruba každý druhý. Mezi lidmi bez psychiatrické anamnézy to bylo 24,4 %.
Vypovídající je i třetí skupina. Pacienti s depresí nebo úzkostí vyrůstali s kočkou v 44,9 % případů, tedy mnohem blíž schizofrenikům než zdravým kontrolám.
Téměř polovina studií dostala za kvalitu nejvýš čtyři body z devíti
Sedmnáct prací v metaanalýze neměřilo totéž. Jedna počítala vlastnictví kočky, jiná jakýkoli kontakt se zvířetem, další kočičí kousnutí a další jen to, že kočka žila v domácnosti. I hranice dětství se studie od studie posouvala. Většina údajů navíc pochází ze vzpomínek: dospělí pacienti zpětně odpovídali, jestli doma jako děti hladili kočku.
Statistici takovou nesourodost nazývají heterogenitou a v této metaanalýze byla výrazná. Osm ze sedmnácti studií získalo v hodnocení kvality nejvýš 4 body z 9. Saúdští autoři sami uvádějí, že nevěděli, kolik koček v rodině bylo, jak dlouho s dětmi žily ani jestli děti utrpěly škrábnutí. Nejpevnější číslo celé práce, poměr šancí 2,44, přitom vychází z pouhých pěti studií, tedy z necelé třetiny všech zařazených. Na tak úzkém základu se o dvojnásobném riziku dá mluvit jen opatrně.
Hůř dopadla vedlejší linie výzkumu, která u běžné populace sledovala psychóze podobné zážitky a škály schizotypie. Výsledky se nedaly sloučit do jednoho čísla a ukazovaly různými směry. V kvalitnějších pracích navíc souvislost po započtení dalších vlivů často slábla. Všechna data jsou observační, takže ukazují souvislost, nikoli příčinu. Autoři proto žádají velké reprezentativní kohorty s předem stanovenými hypotézami, jasnou definicí expozice a jednotným ošetřením rušivých proměnných.
Jak se parazit z kočičího střeva dostane do lidského mozku
Ve zprávách o kočkách a psychice se obvykle míchají tři různé věci: zvíře v bytě, nákaza parazitem Toxoplasma gondii a psychiatrická diagnóza. Kočka je konečným hostitelem toxoplazmy. Jen v jejím střevě se parazit pohlavně množí a jeho oocysty pak odcházejí s výkaly do okolí. Člověk se nakazí, když oocysty náhodou spolkne, nebo když sní syrové či nedopečené maso, ve kterém jsou cysty parazita.
Toxoplazma umí projít hematoencefalickou bariérou a dlouhodobě přežívat v neuronech mozku. Výzkum, převážně na zvířecích modelech, sleduje její vliv na dopamin, glutamát a GABA, na zánětlivé reakce i na dráždivost nervových buněk. Shrnuje ho například přehled v časopise PLOS Pathogens z roku 2017. Mechanismus je tedy biologicky věrohodný. Přímý důkaz, že by u lidí vedla cesta od kočky přes toxoplazmu ke schizofrenii, zatím chybí.
V Česku je toxoplazma běžná. Státní zdravotní ústav odhaduje, že latentní nákazu nosí 15 až 25 % obyvatel, přičemž mezi regiony jsou velké rozdíly. Podle Národního zdravotnického informačního portálu zhruba devět z deseti nakažených nepozoruje žádné potíže. U hlášených případů z let 2001 až 2022 převažovala uzlinová forma se 73 %. Vrozená nákaza tvořila 0,7 % hlášení.
Kolik nákaz toxoplazmou má podle evropských odhadů na svědomí talíř
Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) má expertní odhad i pro region, do kterého patří Česko. Potraviny v něm stojí za 61 % nákaz, voda za 19 %. Půda se podílí 18 % a přímým kontaktem se zvířaty se nakazilo jen 1 % nakažených. Kdo by se kvůli toxoplazmě zbavil kočky a dál jedl nedopečené maso, chránil by se z opačného konce.
EFSA sám upozorňuje na velkou nejistotu, protože čísla vycházejí z odhadů odborníků, ne z trasování konkrétních nákaz. Česká data o tom, kolik infekcí připadá na kočky a kolik na maso nebo zeleninu, neexistují. Kočka navíc z řetězce nevypadává ani při tak nízkém podílu přímého kontaktu. Oocysty, které kontaminují hlínu, vodu i úrodu, pocházejí právě z ní.
Hodně záleží na tom, jak kočka žije. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) uvádí, že se nakazí hlavně zvířata, která chodí ven, loví myši a ptáky nebo dostávají syrové maso. Bytová kočka krmená granulemi má k parazitovi mnohem delší cestu.
Proč stačí kočičí záchod vybírat každý den
FDA majitelům výslovně radí kočku nedávat pryč. Riziko podle něj i podle amerického CDC výrazně sníží několik návyků. Nejdůležitější je čistit kočičí záchod denně, protože oocysty se stávají infekčními až jeden až pět dní po vyloučení. Při práci s podestýlkou i na zahradě patří na ruce rukavice a potom důkladné mytí. Kočku je lepší nekrmit syrovým masem a bytovou kočku nepouštět ven. Rodiče by se měli vyhýbat toulavým kočkám a dětské pískoviště zakrývat.
Velká část prevence se odehrává v kuchyni. Celé kusy masa je potřeba propéct aspoň na 63 °C a nechat tři minuty odpočinout. Mleté maso vyžaduje 71 °C, drůbež 74 °C. Ovoce a zeleninu je dobré oplachovat pod tekoucí vodou a prkénka i nože po syrovém mase drhnout horkou vodou se saponátem. Neupravenou vodu raději nepijte.
Těhotné ženy a lidé s oslabenou imunitou by měli čištění kočičího záchodu přenechat někomu jinému. Během těhotenství si nemají pořizovat nové zvíře, a zvlášť ne kotě. V Česku patří vyšetření na toxoplazmózu mezi doporučené prenatální odběry, povinné ale není. Podle Státního zdravotního ústavu a doporučeného postupu infektologů se první odběr dělá co nejdřív po otěhotnění, ideálně kolem 10. týdne. Ženy bez protilátek se pak kontrolují nejméně jednou v každém trimestru. Při podezření na čerstvou nákazu převezme péči infektolog, doplní další testy a do vyjasnění nasadí spiramycin. Sporné nálezy potvrzuje Národní referenční laboratoř pro toxoplasmózu.