Ve dně sklenky se leskne drobná vzduchová bublinka. Roky si jí nikdo nevšímal, protože z těch skleniček se pilo o svátcích i ve všední dny a nikdo je nepovažoval za nic výjimečného. Dnes je to jedno z prvních míst, kam se sběratel podívá. Právě podle bublinek totiž pozná, jestli držíte hledaný kus, nebo běžnou várku z automatu. Většina sad se prodá za nižší tisíce, ty nejzachovalejší a nejžádanější ale atakují mnohem vyšší sumy.
Bublinka, která prozradí ruční práci Malé bublinky uvnitř skla nejsou vada. Vznikají při ručním zpracování rozžhavené skloviny a každý kus je díky nim trochu jiný. Jedna sklenička má bublinek víc, druhá skoro žádné, a přesně tahle nepravidelnost z původní sady dělá originál.
Sběratelé v tom vidí důkaz, že sklo prošlo rukama skláře. Plně automatická linka totiž odlévá dokonale hladké kusy, kterým ta osobitost chybí. Bublinka, nepatrná nerovnost hrany nebo jemný proužek ve skle naopak napovídají poctivou řemeslnou práci. A za tu jsou lidé ochotní připlatit.
Přečtěte si také: Pekař radí Čechům. Udělejte s chlebem tuhle 1 věc a pečivo vydrží čerstvé i 180 dní
Sklo, které chrlily československé hutě Za socialismu tyhle skleničky stály v kredenci skoro každé rodiny. Na jejich výrobě se podílela řada tuzemských skláren, které od roku 1965 zastřešoval koncern Sklo Union. Patřila pod něj třeba dubská Rudolfova huť u Teplic i provozy v Rosicích a Libochovicích. V obchodě s domácími potřebami jste za jednu dali jen několik desítek korun, takže si je pořídil, kdo chtěl.
Levná cena ale neznamenala nudný tvar. Za návrhy stáli přední výtvarníci té doby, mezi nimi Adolf Matura, Vladislav Urban, František Vízner nebo Rudolf Jurnikl. Jejich rukopis dal domácímu sklu punc takzvaného bruselského stylu, který slavil úspěch i na výstavách v zahraničí. Z obyčejného nádobí se tak časem stal sběratelsky žádaný design.
K návratu do obliby pomohla nostalgie a móda retra. Ostré geometrické linie a intenzivní barevnost, které se dlouho braly za zastaralé, dnes kupodivu ladí i s moderním zařízením. Vedle sběratelů tak po sadách sahají i lidé, kteří je chtějí mít doma prostě proto, že se jim líbí.
Přečtěte si také: Babiččin trik na knedlíky funguje pokaždé: stačí 1 lžíce do těsta a už vám nikdy nesednou
Ceny jdou od stovek po desetitisíce Pojďme k číslům. Za samostatnou skleničku nebo neúplnou sadu dostanete zpravidla stovky korun, v lepším případě nižší tisíce. Jakmile ale nabídnete kompletní šestidílnou sadu bez poškození, cena povyskočí do vyšších tisíců a za opravdu zachovalý set dají sběratelé v hotovosti klidně několik tisíc.
Nahoru se žebříček láme u rarit. Vzácné kousky od zvučných návrhářských jmen a hledané sady, které přežily celé a bez škrábnutí, se dostávají řádově až k 50 000 Kč. Klenoty z hutí, které dávno zavřely, dosáhnou i výš. Takhle vysoko ale vyletí opravdu jen výjimky, běžný obsah kredence skončí na pár tisících.
Podle toho, v jakém stavu vaše skleničky jsou, si můžete udělat hrubou představu:
Přečtěte si také: Prababičky to věděly: 1 lžička navíc do těsta a palačinky se vám přestanou lepit na pánev
Co máte doma Kolik za to reálně dostanete Jednotlivou skleničku nebo neúplnou sadu od několika set do nižších tisíců Kompletní sadu bez poškození spíš vyšší tisíce korun Kompletní sadu od známého návrháře bez šrámu až k 50 000 Kč, u rarit výš
Netknutých sad navíc rok od roku ubývá. Hodně skla se během desetiletí rozbilo nebo rovnou skončilo v koši, protože v něm nikdo neviděl žádnou hodnotu. A přesně proto dnes dobře zachovaný set bez ztráty a poškození vytáhne tak vysoko, i když ho kdysi mělo doma půl národa.
Jak poznáte, že ta vaše za něco stojí Nejvíc rozhoduje zachovalost. Naštípnutý okraj, matné rýhy po drátěnce nebo zaschlý vodní kámen z tvrdé vody umí hodnotu srazit klidně o osmdesát až devadesát procent. Kupující shánějí kousky úplně bez vady, nejradši celou sadu pohromadě, a jestli se k ní zachoval i původní papírový obal, cena znovu poskočí.
Přečtěte si také: Kdo má doma tenhle servis po babičce, ať ho nevyhazuje. Sběratelé za něj platí i 25 000 Kč
Staré sklo snese ruční mytí ve vlažné vodě, myčka mu lesk zničí nenávratně. Ilustrační foto. Zdroj: cottonbro studio / Pexels. Dobrým vodítkem je váha. Kvalitní staré sklo je nečekaně těžké a v ruce působí skoro jako kámen. Když navíc na dně najdete jméno autora nebo katalogové číslo vzoru, máte napůl vyhráno. A pokud si kousek necháte, myčce se obloukem vyhněte. Silné tablety a horká voda dokážou lesk i probarvení zničit tak, že už se to nevrátí. Bezpečnější je opláchnout sklo ručně ve vlažné vodě s kapkou šetrného přípravku a osušit ho měkkým hadříkem.
Zdroje: Autorský text, https://www.nespechej.cz/clanky/kdo-ma-doma-tuhle-socialistickou-sklenicku-sedi-na-malem-pokladu-prestante-z-ni-pit-a-okamzite-ji-prodejte-20260417-7836.html, https://www.vlasta.cz/inspirace/vzacne-retro-sklenicky-po-babicce-sberatelska-hodnota/, https://techsvet.cz/zajimavosti/nektery-z-techto-predmetu-mel-doma-kazdy-cechoslovak-bez-vyjimky-tenkrat-staly-od-10-do-200-kc-dnes-maji-cenu-az-od-3-500-do-50-000-kc/vaclav-bartusek/, https://www.sklo-union.eu/fenomen, https://extrafit.cz/sberatele-shaneji-tyhle-sklenicky-z-cssr-jestli-je-mate-v-kredenci-daji-vam-na-ruku-klidne-az-50-000-kc/