Jason Aten píše o technologiích pro magazín Inc. a Muse si nainstaloval na iPhone i Mac krátce poté, co ho Meta 8. září 2026 spustila v USA. Jedenáct dní nato, 19. září, mu agent poslal push notifikaci s nápadem na článek. Nápad vycházel ze soukromé konverzace, kterou Aten vedl přes Apple Messages s kolegou Stephenem Roblesem, a zmiňoval i zprávu od editora o termínu v pondělí. Takový návrh mohl agent sestavit jen tehdy, když znal obsah těch rozhovorů.
Jediný řádek databáze ukázal, kam až synchronizace v Atenově Macu sahala
Aten se agenta zeptal napřímo, odkud ty informace má. Muse odpověděl, že je vyčetl z notifikačních bannerů, které se objevují na obrazovce. Podle Atena by samotné náhledy notifikací tak velký rozsah informací nevysvětlily.
Ověřil si to v lokální databázi Apple Messages na svém Macu. Synchronizace Muse v ní dosahovala až k řádku 187 462, což podle Atena odpovídá tisícům položek z jeho soukromé historie zpráv. Několik zachycených náhledů na obrazovce by stopu takového objemu nezanechalo.
Samotný nález v databázi přitom neříká, jakou cestou se tam data dostala. Aten trvá na tom, že Muse přístup ke zprávám nikdy nepovolil.
Meta tvrdí, že bez dvou kroků v nastavení se Muse ke zprávám nedostane
Oficiální odpověď přišla 30. září 2026. Mluvčí Andy Stone veřejně prohlásil, že napojení na Messages je v Muse plně volitelné. Uživatel podle něj musí v macOS povolit Full Disk Access a zároveň v samotném Muse zapnout konektor pro Messages. Bez obou kroků se agent podle Mety k obsahu zpráv nedostane. Firma navíc tvrdí, že systémová oprávnění macOS nejde obejít ani při softwarové chybě.
David Singleton z Meta Superintelligence Labs zároveň uznal, že agent svůj přístup k datům popsal chybně a že notifikační bannery nebyly skutečným mechanismem, kterým se k informacím dostal. Neoprávněný přístup tím Meta nepřiznala. Pro uživatele je i tohle přiznání vážné, protože otázka položená přímo agentovi byla jediným nástrojem, kterým mohl původ informací zjistit, a Muse na ni podle samotné Mety odpověděl nesprávně.
Aten oponuje, že Full Disk Access na jeho Macu zapnutý nebyl a Muse se v příslušném seznamu macOS vůbec neobjevoval. Bez nezávislé forenzní analýzy nebo zopakování incidentu nejde rozhodnout mezi několika vysvětleními. Mohlo jít o dříve udělené a zapomenuté oprávnění, chybu v uživatelském rozhraní, mylný výklad toho, co se v databázi skutečně synchronizovalo, nebo o skutečný bug. Jak se data do databáze dostala, zůstává neobjasněné.
Sentinel, auditní stopa a vlastní cloud měly hlídat hranice uživatele
V oznámení, kterým Muse uvedla na trh, Meta stavěla na bezpečí, zabezpečení a soukromí. Uživatel měl sám vybírat, které aplikace k agentovi připojí a jak široký přístup jim dá, a před citlivými akcemi se ho měl Muse ptát o svolení. Dohlížet na to měl systém Sentinel spolu s cloudovými virtuální mašinami, konektory a auditní stopou.
Architekturou se Muse od konkurence liší. Apple Intelligence zpracovává část úloh přímo v zařízení a náročnější posílá do Private Cloud Compute, Google Gemini pracuje s připojenými aplikacemi a jejich oprávněními. Muse stojí na vlastní cloudové virtuální mašině, ve které jsou uložená data uživatele i jeho připojené služby. V září 2026 se kolem Muse objevily i další bezpečnostní otázky týkající se jeho trvalého cloudového prostředí a práce s interními soubory, ty však s přístupem k osobním zprávám nesouvisejí.
Meta sama uvádí, že si Muse pamatuje informace, které vyhodnotí jako důležité, a později na jejich základě sám navrhuje další kroky. Notifikace s nápadem na článek byla přesně takovým proaktivním návrhem. Agent, který si pamatuje, propojuje víc služeb a jedná sám, potřebuje kontrolu oprávnění přehlednější než běžná aplikace, a Atenův případ ukazuje, že uživatel z nastavení ani z odpovědí agenta nemusí poznat, kam až jeho přístup sahá.
Kde v iPhonu a na Macu zjistíte, které aplikace sahají na chráněná data
Na Macu vede cesta přes Nastavení systému, část Soukromí a zabezpečení a položku Full Disk Access. Tam macOS ukazuje aplikace, kterým tenhle typ přístupu povolil. Apple k němu uvádí, že aplikacím otevírá data chráněná systémem, a v tomtéž seznamu Aten Muse nenašel. Ve stejné části stojí za kontrolu i kategorie Soubory a složky, Kontakty, Kalendáře a Automatizace.
Na iPhonu se do obdobné sekce dostanete přes Nastavení a Soukromí a zabezpečení. Kromě jednotlivých kategorií oprávnění tam jde zapnout App Privacy Report, který ukazuje, jak aplikace udělená oprávnění využívají a k jakým doménám se připojují.
Muse byl při spuštění dostupný jen v USA, a to na iOS, Androidu a webu. Meta jeho dostupnost následně rozšiřovala, Česko ani jiné země Evropské unie ale mezi původně podporovanými regiony nebyly. Kdyby se agent do Unie dostal, jeho nakládání s osobními údaji by podléhalo evropskému právu včetně GDPR, které samo o sobě takového agenta ani jeho konektory nezakazuje.