Na první pohled vypadají korejské dostihy jako moderní příběh o úspěchu. Tři velká závodiště, více než deset milionů návštěvníků ročně, miliardové sázky a státní instituce, která patří mezi sedm největších dostihových trhů na světě. Pro mnoho Jihokorejců jsou víkendové dostihy běžnou formou zábavy, pro chovatele a majitele zdrojem obživy a pro stát významným daňovým příjmem.
Za touto fasádou se však skrývá druhý, méně viditelný příběh – příběh tisíců koní, jejichž sportovní kariéra předčasně končí. Většina dostihových koní v Koreji začíná s tréninkem, stejně jako v jiných zemích, před druhými narozeninami. Závodit začíná ve věku dvou nebo tří let a končí kolem pátého roku života. Průměrný kůň se může dožít 25 až 30 let.
Co se děje s koňmi dvě desetiletí poté, co přestanou vydělávat?
Koloniální kořeny a státní kontrola Moderní dostihy vznikly v Koreji během japonské okupace. První veřejné dostihy bez sázek se konaly již v roce 1914, ale současný systém se sázkovým modelem byl zaveden v roce 1922 založením Čosonského dostihového klubu. Od roku 1923 se začal používat systém pari-mutuel, tj. rozdělování výher mezi úspěšné sázkaře podle objemu sázek.
Ve 30. a 40. letech 20. století byl tento sport stále více regulován státem. Po druhé světové válce byla organizace dostihů obnovena a v roce 1949 vznikla Korejská dostihová asociace, zkráceně KRA, která funguje dodnes. Od roku 1962 má KRA zákonný mandát provozovat dostihy jako státní monopol.
Na rozdíl od mnoha západních zemí tak v Jižní Koreji nejde o soukromý sport, ale o centrální systém, na který dohlíží vláda. To znamená stabilitu a kontrolu nad sázkami – ale také to, že odpovědnost za osud koní nese přímo stát.
Miliardový sport s moderní tváří Dnes KRA provozuje tři hlavní závodní areály – v Soulu, Pusanu-Kjongnamu a na ostrově Čedžu. V roce 2023 dosáhly příjmy ze sázek přibližně 6,5 bilionu wonů, což je při současném směnném kurzu zhruba 92,95 miliardy korun. Dostihy tvoří téměř 80 % celého korejského dostihového průmyslu, jehož hodnota se odhaduje na 45 miliard korun.
Foto: Korea.net / Korean Culture and Information Service (Photographer name), CC BY-SA 2.0 https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0 , via Wikimedia Commons MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nelegální miliardový byznys Jižní Koreje, ve kterém panuje násilí, stigma a obchod i s těly mladšími než 18 let
V návaznosti na pandemii povolila Jižní Korea také online sázení a KRA investuje i do umělé inteligence, digitálních platforem a mezinárodních akcí, jako je Korejský pohár. Pro majitele a chovatele mohou být dostihy velmi výnosné.
Jedním z úspěšných koní byl Snow, kdysi známý jako Yaho Strong Cat, který během své kariéry vydělal více než 2 miliony korun. Byl investicí do systému. Každý dostihový podnik má však také fázi, kdy se kůň z aktiva stává nákladem.
Čísla, která mění perspektivu Podle údajů Korejského dostihového úřadu bylo v Jižní Koreji od roku 2008 do září 2025 uspáno 518 dostihových koní kvůli vážným zraněním, nejčastěji zlomeným končetinám. To je v průměru 29 koní ročně, kteří zemřeli v důsledku zranění souvisejících s kariérou. To však není tak problematické číslo.
Mnohem větší je počet koní, kteří ze systému jednoduše zmizí. Podle údajů citovaných deníkem The Korea Times a místními ochranářskými skupinami opustí oficiální dostihový systém každoročně 1 300 až 1 400 koní. Od roku 2010 jich bylo více než 17 000.
Pouze 14 z nich, tedy méně než jedno procento, bylo oficiálně opětovně odchováno nebo umístěno k adopci. Zbytek skončil v komerčních provozech nebo zmizel z oficiálních záznamů. A právě zde začíná šedá zóna překupníků a jatek.
Když vítězové skončí jako surovina Ostrov Čedžu je symbolem tohoto rozporu. Je domovem tradičních korejských koní, ale také centrem chovu dostihových plnokrevníků . Právě zde se objevují případy bývalých šampionů, kteří po skončení kariéry putují do chovných programů, jsou opakovaně prodáváni a nakonec zůstávají bez odborné péče.
V letech 2018 až 2020 zveřejnila organizace PETA záběry z tajného vyšetřování na Čedžu, které podle ní ukazují bývalé dostihové koně na jatkách krátce po ukončení jejich kariéry. Uvádí například případ Cape Magic, koně, který podle ní v pátek závodil v Pusanu a následující pondělí byl utracen – necelých 72 hodin po svém posledním startu.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Za toxickou posedlostí plastickými operacemi v Jižní Koreji mohou přehnané standardy krásy. Mladí je dostávají jako dárek od rodičů
https://www.tiktok.com/@officialpeta/video/7321766130631052590?is_from_webapp=1&sender_device=pc&web_id=7469768017258808854
Když se štěstí obrátí Příběh koně Snowa zdokumentoval list The Korea Herald ve zprávě o osudu bývalých dostihových koní na ostrově Čedžu. Kůň dříve známý pod jménem Yaho Strong Cat patřil k těm nejúspěšnějším na dostihové dráze v Soulu a mezi sázkaři byl velmi oblíbený.
Léta intenzivního tréninku mu však zničila kopyta natolik, že musel odejít do důchodu. V roce 2021 mu hrozilo, že skončí na jatkách. Zachránil ho Kim Nam-hoon, bývalý profesionální golfista, který založil útulek Mare Forest.
„Když si koně poprvé po letech lehnou do trávy, znamená to, že se konečně cítí v bezpečí,“ řekl Kim listu The Korea Herald . Snow se nyní prohání po volných pastvinách mezi sopečnými kopci Čedžu a jako jeden z mála dostal druhou šanci.
Oficiální programy a jejich hranice V roce 2020 zřídila KRA Fond pro péči o plnokrevníky, který ročně obdrží přibližně 28 milionů korun na rehabilitaci a přechod koní do jezdeckých a terapeutických programů. Z fondu bylo financováno také otevření vlastního zařízení v okrese Jangsu a vláda plánuje zavést povinnou registraci všech koní.
Kritici však poukazují na to, že po tisících koních, kteří každoročně opouštějí zemi, jde spíše o symbolická než systémová řešení.
Pokud se podíváme na západní země, jako jsou USA nebo Velká Británie, nebo i asijské země, jako je Hongkong, najdeme tam programy jako Retraining of Racehorses nebo Thoroughbred Aftercare Alliance, které jsou financovány samotným dostihovým průmyslem a podpořeny zákony. Ani tam to však není vždy růžové. Bývalí dostihoví koně často nacházejí nový život jako jezdecké, terapeutické nebo rodinné koně.
Jižní Korea je v tomto směru pozadu a podobný model se zde teprve začíná formovat. Může však svůj přístup skutečně změnit?
Zdroje: KRA, Asiae , Asianracing , Sigma , SportsChosun , The Korea Times 1 ,2 , The Korea Herald , PETA