Roky se povaluje v kredenci nebo někde ve sklepě a nikomu nechybí. Přesně tak dopadá většina starých mosazných hmoždířů, a upřímně, obvykle po právu, protože za obyčejný kus vám nikdo hromadu peněz nedá. Jednou za čas se ale mezi nimi najde hmoždíř, po kterém sběratelé skočí a nechají za něj tolik, kolik stojí celá nová trouba. Poznávacím znamením je přitom jedno nenápadné místo, kam se skoro nikdo nedívá.
Proč mosaz sběratele vůbec zajímá Kovové hmoždíře doprovázely kuchyně i lékárny celá staletí a mosaz mezi nimi patřila k oblíbeným pro svou hmotnost a odolnost. Tatáž hmotnost ji ale za první světové války málem přišla draho. Armáda tehdy sháněla každý kilogram barevného kovu na výrobu munice, a tak lidé svoje mosazné kusy odevzdávali a domů dostávali náhradní litinové. Hmoždíře, které tuhle vlnu rekvizic přežily, dnes u znalců bodují právě proto.
O třídu výš stojí bronzové hmoždíře z lékáren. Bronz byl vzácnější a odléval se ze zvonoviny nebo ze slitiny s asi desetinou cínu, přičemž se přísně hlídalo, aby v něm neskončilo olovo. Jed v nádobě, ve které se roztíraly léky, by totiž nadělal víc škody než užitku.
Přečtěte si také: Ani ocet, ani majonéza. Do okurkového salátu dávají Řekové po generace 1 surovinu, kterou máte v lednici
Bronzové hmoždíře z lékáren stojí u sběratelů o stupeň výš než běžné kuchyňské kusy. Ilustrační foto. Zdroj: cottonbro studio / Pexels. Na dně se skrývá jméno slévače i letopočet A jsme u toho hlavního místa. Když hmoždíř obrátíte vzhůru nohama, skoro vždycky tam najdete vyražené číslo. Neznamená nic víc než velikost a s cenou nehne. Za pozornost stojí něco jiného. Letopočet, krátký nápis nebo jméno slévače, který kus odlil, oddělují bezcennou kuchyňskou veteš od zboží, o které je mezi sběrateli rvačka.
Nejžádanější bývají ražby dílen, které vydržely na trhu jen pár sezon. Jejich výrobků se dochovalo minimum, a čím hůř se kus shání, tím ochotněji za něj sběratel sáhne po tlusté peněžence. Znalci ostatně poznají hodnotu už z jediné fotky spodní strany, zbytek hmoždíře je zajímá až v druhé řadě.
Stáří, palička a patina rozhodují stejně jako značka Sázet jen na značku ovšem nestačí. Špičkové ceny drží hlavně kusy z osmnáctého a devatenáctého století, k tomu kompletní i s původním tloučkem, jak se paličce odborně říká. Svoje si řekne také patina, ta tmavá matná vrstva, kterou na povrchu usadil čas. Dokládá stáří kusu, takže kdo ji přeleští pastou na kov, připraví hmoždíř o pořádný kus ceny.
Přečtěte si také: Nevyhazujte staré nástěnné kalendáře. Za tyhle ročníky dávají sběratelé i 3 000 Kč
Roli hraje i celkový stav. Hmoždíř, jehož hrany nikdo neoťukal a jehož vnitřek roky drcení nerozedřely, má úplně jinou hodnotu než kus samý šrám. A na praskliny pozor. I vlasová trhlinka nebo odlomený růžek stáhnou odhad zpátky do řádu stovek, a to i u jinak nádherného kousku.
Za kolik se dnes prodá Očekávání je lepší si pořádně přibrzdit. Za běžný starší hmoždíř s tloučkem dostanete v inzerátech někde mezi sedmi sty a tisícem korun, u sto let starého a jinak nezajímavého kusu se cena zastaví na 200 až 300 korunách. Na opravdové peníze dosáhne jedině hmoždíř, u kterého se sejde všechno naráz, tedy dost vysoký věk, zachovalost, dochovaná palička a hlavně ta pravá značka.
Takový vzácný mosazný nebo bronzový hmoždíř se v aukci vyšplhá na tisíce a ten úplně nejlepší až někam k deseti tisícům, zhruba na cenu nové trouby. Na podobný skvost ovšem v pozůstalosti po babičce narazíte jen jednou za čas.
Přečtěte si také: Ani mouka, ani strouhanka: karbanátky nebudou suché, když do masa přidáte 1 surovinu
Kde se ceny jednotlivých kategorií pohybují, ukazuje následující přehled:
Typ hmoždíře Orientační cena Běžný starší kus s tloučkem kolem 700 až 1 000 Kč Sto let starý, ničím výjimečný kus 200 až 300 Kč Vzácný mosazný nebo bronzový kus v aukci tisíce korun Ten úplně nejlepší kus až 10 000 Kč
Nejdřív vyfoťte dno, teprve pak leštěte Máte pocit, že by ten váš kus mohl mít slušnou cenu? Pak ho hlavně nenoste k myčce a nesahejte po agresivní chemii. Voda se saponátem dokáže setřít ražbu i patinu tak, že už je nikdo nevrátí, a s poškozeným povrchem jde dolů i hodnota.
Přečtěte si také: Ani máslo, ani smetana. Do bramborové kaše patří 1 surovina, kterou Češi denně vylévají do dřezu
Lepší službu udělá foťák. Nasviťte si spodní stranu se všemi značkami, cvakněte i celý hmoždíř a snímky pošlete znalci nebo rovnou aukční síni. Posudek většinou nic nestojí a teprve on vám s jistotou poví, jestli máte doma jen milou památku na babičku, nebo kousek, za který vám sběratel s radostí zaplatí.
Zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hmoždíř, https://sportdenik.cz/nejnovejsi-zpravy/tohle-mela-driv-v-kuchyni-kazda-spravna-hospodynka/mishachen/, https://lucickymlyn.cz/shop/starozitny-hmozdir-1914-1916-durch-krieg-zum-sieg/, https://www.sberatel.com/diskuse/sberatel/mosazny-hmozdir-27239, https://www.tiscali.cz/kamenny-hmozdir-po-babicce-vam-mozna-sbira-prach-na-pude-pokud-nese-starou-znacku-dostanete-za-nej-i-4-000-kc-697847