Snímek vychází ze stejnojmenné povídky George Langelaana z roku 1957, která byla o rok později dost věrně zfilmována. Hrdinou literární i první filmové Mouchy je vědec, jenž vynalezl teleportační zařízení. Během testu na sobě samém se s ním ale do zařízení dostane moucha a z druhého teleportu vyleze monstrózní kříženec. Povídka i snímek jsou vyprávěny z pohledu vědcovy ženy a hrdinova proměna v humanoidní hmyz je použita jako šokující odhalení. Tvůrci si zároveň dali záležet, aby nebylo poslední.
Producent Stuart Cornfeld a scenárista Charles Edward Pogue se na začátku 80. let rozhodli zpracovat novou verzi Mouchy z trochu opačné strany. Místo aby během vyprávění šokovali diváka tím, že odhalí celé monstrum – což nemusí mít žádoucí účinek na diváka, který zná minimálně původní snímek nebo jen jeho premisu – se rozhodli vyprávět příběh postupné proměny protagonisty v něco nelidského. Studio 20th Century Fox bylo zprvu nápadem na remake Mouchy nadšené, nelíbil se jim ale Pogueův scénář a od projektu odstoupili. Cornfeld se ale nevzdával. Nakonec se s Foxem dohodl, že film se natočí, pokud sežene peníze i z jiného zdroje.
Tím zdrojem se trochu překvapivě ukázal Cornfeldův dlouholetý kamarád, slavný komediální režisér Mel Brooks. Tvůrce Producentů, Němého filmu a Mladého Frankensteina byl nápadem na ponurý horor nadšený, nebyl ale příliš spokojen se scénářem, což znamenalo určité úpravy. V každém případě byl čas na hledání vhodného režiséra a horkým kandidátem se jevil David Cronenberg, jenž měl za sebou Mláďata, Rabid a Červy. Dávalo to smysl, protože Cronenbergovy filmy často spojují fyzické i psychické změny, a to tak, že obě roviny jsou vizuálně fascinující i vyloženě hnusné ve stejném záběru. Moucha mu dávala prostor tuto tvůrčí rovinu pořádně rozvíjet. Koneckonců hlavní hrdina Seth Brundle je děsivý nejen tím, že na něm v průběhu stopáže hnije maso, ale i tím, jak se rozpadá jako osobnost.
Podobu filmu ovlivnila tragédie
Nicméně Cronenberg byl zrovna nedostupný, pracoval na scénáři k Total Recall, kde prožíval peklo plné tvůrčích konfliktů. Cornfeld tak našel jiného kandidáta, mladého britského režiséra Roberta Biermana, jehož krátké filmy Cornfelda zaujaly. Bierman přiletěl do Los Angeles, nápad jej zaujal a Moucha se ocitla v raných stadiích příprav. Do natáčení ale zasáhla tragédie; Biermanova dcera zemřela při nehodě na dovolené v Jižní Africe. Brooks a Cornfeld počkali měsíc, než se ho opatrně zeptali, zda se bude moci vrátit k Mouše. Bierman ale nebyl schopen začít tak brzy pracovat. Brooks mu vyšel vstříc a dal mu další tři měsíce. Po jejich uplynutí Bierman řekl Brooksovi, že Mouchu dělat nemůže, a Brooks to pochopil.
Moucha ale bez režiséra dlouho nezůstala. Cronenberg dokončil potřebné práce na Total Recall a přes svého agenta se dostal k připravovanému hororu. Cronenberg, který během scenáristické práce na Total Recall procházel hádkami s Dinem De Laurentiisem, chtěl mít nad filmem větší kontrolu. Kanadskému tvůrci se zároveň nezdál scénář. Zásadně jej tedy přepracoval, trval však na tom, aby byl Pogue uveden jako spolutvůrce. Byl toho názoru, že i když se příběh Cronenbergovým vlivem zásadně proměnil, posloužila mu Pogueova verze jako základ příběhu, který vytvořil.

Rozpad osobnosti
Jeden ze zásadních přepisů se týkal hlavního hrdiny, jenž byl podle Cronenberga zkrátka nudný fešák. Je třeba říci, že výsledný Seth Brundle má do této podoby opravdu daleko. Na začátku jej poznáváme jako skromného, trochu zakřiknutého génia s poněkud nevýrazným způsobem mluvy. Jak jej postupně přebírá hmyzí organismus, roste mu sebevědomí, hrubne mu hlas a jeho řeč těla je postupně machističtější. Je to podobné hororové převrácení příběhu o tom, jak postava nabývá sebejistoty, jako v případě Christine nebo Vlka; v jakémkoli jiném typu příběhu je to pozitivní vývoj, v hororu to představuje symbol, že se člověk mění v příšeru.
Sethův vývoj v Mouše ale neeskaluje jen jedním směrem, nenechá ho jít přímou cestou od skromného dobráka k sebejistému psychopatovi. Jakmile se začne rozkládat jeho tělo a přichází o vlasy, zuby, nehty i tělesnou konstituci, přestane působit jako sebevědomá osobnost a začne působit jako člověk, jemuž se rozpadá realita. Moucha krásně ukazuje, jak jsou tělo i mysl součástí jedné identity a co se hrdinovi děje na povrchu, probíhá i uvnitř. Je Seth na začátku mužem průměrné tělesné konstituce a nevýrazného šatníku? Patří k němu vysoká inteligence, nevýrazný projev a dobrácká povaha. Posílí-li jej teleport fyzicky a kamera se začne soustředit na jeho muskulaturu, jeho vystupování je sebevědomější, jeho hlas pevnější a ve vztahu s přítelkyní Veronicou začne být dominantní. Ve chvíli, kdy mu z rány na rameni raší hmyzí chlupy, se navíc začne chovat trochu toxicky.

Jakmile začne lidské tělo chátrat, přestává vnímat realitu a nepřijde mu nijak divné uvažovat o zveřejnění svého stavu a stát se celebritou. Jakmile jeho tělesná schránka rezignuje na kůži a zdravě vypadající svalstvo, chová se jako predátor, jemuž je v podstatě fuk, jestli někoho popálí trávicí kyselinou nebo jak moc se Veronica vzpírá myšlence, že je Seth i s jejich nenarozeným dítětem plánuje spojit všechny dohromady do jedné bytosti.
Je to dost komplexní a stále se vyvíjející postava, a tak bylo třeba najít herce, který zvládne všechny polohy. První byl na ráně Pierce Brosnan, ale Cronenberg jej odmítl. Nabídku filmařů zase odmítl John Malkovich. Nakonec Cronenberg oslovil Jeffa Goldbluma, jehož výkon vytvořil zajímavou postavu ve všech jejích fázích. Seth je díky němu zajímavý i lehce znepokojivý už před osudným experimentem; v době, kdy je ještě dobrým člověkem. Cronenberg chtěl do role Veronicy obsadit Geenu Davis, Cornfeld byl ale proti. Zatímco Cronenberg viděl výhodu autenticity ve skutečnosti, že Goldblum a Davis byli v té době reálný pár, Cornfeld v tom viděl riziko. Nechtěl riskovat, že se herci během natáčení rozejdou a zkomplikují tak další práci. Cornfelda nakonec přesvědčila prostá skutečnost, že Davis byla pro roli objektivně nejvhodnější.

Romantická tragédie
Stejně jako v povídce i prvním filmu zajišťuje ženská hrdinka divákovu perspektivu. Zatímco v předchozích dvou dílech se potýká se záhadou, která je divákovi odhalena jedním šokujícím záběrem, ve snímku z roku 1986 jejíma očima sledujeme celý jeho rozpad. Její funkce se posunula od oddalování záhady k posílení tragédie. Chemie mezi oběma herci funguje jako motor filmu a Davis je natolik autentická, že Sethova tragédie působí ještě tragičtěji. Zároveň skvěle doplňuje estetiku Cronenbergových počinů. Jeho počinům dominují nejen nechutné tělesné proměny, ale také psychicky narušené postavy. Často je v tomto bodě narušení nacházíme už na začátku vyprávění.
U Mouchy ale sledujeme celkem funkční postavy, které jsou uvěřitelným romantickým párem, dokud do jejich reality nezačne pronikat typický cronenbergovský hnus. O to větší ranou je pro diváka sledovat Sethovu proměnu z neprůbojného sympaťáka v dravou příšeru i daň, jakou si to vybírá na samotné Veronice. Cronenbergova vizuální estetika tentokrát není něčím, co je v daném fikčním světě od začátku nebo co dřímá pod jeho povrchem. Stává se něčím, co do toho světa proniká zvenčí, pomalu jej mění a znatelně zhoršuje. To je právě ten prostředek, který dělá Mouchu děsivou.
Tím spíš, že estetiku Mouchy podpořily výborné masky, s jejichž pomocí filmaři rozdělili Sethovu podobu do několika postupných fází. Masky působily jako metafora stáří, každé stadium mělo naznačovat, jak Seth ztrácí svou původní kondici i lidskost. Specialista na zvláštní efekty Chris Walas ze všeho nejdříve navrhl Sethovu konečnou formu, monstrum přezdívané Brundlefly diváky a štábem jako vesmírný brouk. Walasův tým vytvořil Brundlefly tak, aby nevypadala jako skutečná obří moucha, ale pokřivený a asymetrický tvor. Ostatní masky pak navrhoval tak, aby se postupně vyvíjely k podobě Brundlefly. Uchovaly si tak vizuální návaznost. Walasova práce si vysloužila Oscara.
Moucha byla obrovský hit. S rozpočtem 9 milionů dolarů utržila 60 milionů dolarů. Snímek se dočkal pokračování v podobě snímku Moucha 2, režírovaného Chrisem Walasem. Snímek neměl ale zdaleka takový úspěch a jeho příběh pokračoval jen v podobě komiksové minisérie. V roce 2008 David Cronenberg režíroval Mouchu znovu, tentokrát v podobě divadelního muzikálu.
Podívejte se také na nejlepší remaky podle Kinoboxu.
Zdroje: TV Tropes, Wikipedia, Kinobox