Zdroj: See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons
Matka byla přesvědčená, že takový sňatek by rodinu zostudil. Původně totiž měla v úmyslu najít dceři bohatého šlechtice. Když se ale Blanche postavila na zadní, matka se projevila jako skutečná psychopatka a rozhodla se k naprosto šílenému kroku. Blanche zavřela do malého pokoje v podkroví rodinného domu a oznámila jí, že ven se dostane jedině tehdy, pokud se svého vyvoleného vzdá. Jenže Blanche neustoupila. Doufala, že se matka umoudří. Jenže se stalo něco docela jiného. Dny vězení se změnily v týdny, týdny v měsíce a měsíce v roky. Z původního trestu se stal žalář bez konce.
Vězeňkyní vlastní rodiny
Za okny se střídala roční období, lidé se ženili, rodily se děti a umírali staří přátelé. Blanche ale nic z toho neviděla. Její pokoj zůstával uzavřený, okenice zabedněné a dovnitř nepronikalo denní světlo. Živila se zbytky jídla, které jí rodina nosila, a žila mezi odpadky, hmyzem a hlodavci. Postupně přicházela nejen o zdraví, ale i o kontakt s okolním světem a bohužel i o zdravý rozum. Monnierovi namluvili lidem ve městě, že dcera odjela a patrně se už nevrátí. A zatímco všichni této povídačce uvěřili, nebohá dívka živořila v podkroví rodného domu.
Nejvíce šokující je, že se zdá, že okolí dlouhá léta nic netušilo. Rodina dál přijímala návštěvy, vedla společenský život a navenek působila jako spořádaní občané. Teprve po pětadvaceti letech dorazil pařížskému státnímu zástupci anonymní dopis, pravděpodobně od někoho z řad služebnictva. Psalo se v něm, že v domě bohaté rodiny je už dlouhá léta vězněna žena. Policie nejprve nevěřila, že by něco takového mohlo být pravda. Přesto se rozhodla dům prohledat.

Blanche byla krásná mladá žena. Zdroj: Unknown sourceUnknown source, Public domain, via Wikimedia Commons
Šokující odhalení
Když policisté otevřeli zamčené dveře podkrovního pokoje, naskytl se jim obraz, na který podle dobových svědectví nikdy nezapomněli. Místnost byla zahalená tmou a zápach byl tak silný, že se v ní téměř nedalo dýchat. Na shnilé matraci ležela vyhublá žena s dlouhými zacuchanými vlasy. Vážila jen kolem 25 kilogramů a po tolika letech bez slunečního světla ji jeho paprsky doslova bolely. Instinktivně si zakrývala oči, protože na světlo už dávno odvykla.
Případ otřásl celou Francií. Matka Louise byla zatčena, ale krátce nato zemřela. Blanchein bratr se sice dostal před soud, nakonec však nebyl pravomocně odsouzen, protože tehdejší francouzské právo neznalo povinnost zachránit člověka v podobné situaci. Tento verdikt vyvolal obrovské pobouření veřejnosti.

Zdroj: Public domain, via Wikimedia Commons
Pro Blanche už bylo pozdě
Po záchraně se zdálo, že pro Blanche konečně začíná nový život. Jenže pětadvacet let strávených v naprosté izolaci se nedalo jednoduše vymazat. Lékaři ji sice postupně dostali z nejhoršího fyzického stavu, mnohem hlubší rány ale zůstaly na její psychice. Svět, který si většina z nás spojuje se svobodou, pro ni najednou představoval něco cizího a těžko pochopitelného.
Blanche už nikdy nedokázala žít běžným životem. Zbytek svých dnů strávila v psychiatrickém zařízení, kde v roce 1913 zemřela. Její příběh dodnes budí silné emoce. Nejen kvůli krutosti, kterou musela snášet, ale také proto, že se všechno odehrávalo v obyčejném domě uprostřed města. Zatímco sousedé chodili kolem a rodina navenek působila jako vážená a spořádaná, jen o pár metrů dál mladá žena pomalu přicházela o zdraví, důstojnost i naději.

Zdroj foto: Userfromtheusa5000, CC BY-SA 4.0 , via Wikimedia Commons
Zdroje článku: nine.com.au, dotyk.cz, medium.seznam.cz, thevintagenews.com
Související články