Tento muž žil v 18. století a proslavil se svým neukojitelným apetitem, pro který byl vyhnán z domova už jako teenager. Byl schopen pozřít prakticky všechno kolem sebe od košů jablek po kameny, ale ani tak nedokázal ukojit svůj nezměrný hlad . Během představení polykal i živé kočky a další, pro běžného člověka naprosto nepoživatelné a nepředstavitelné věci. Stal se dokonce i špionem a putoval Francií jako živá atrakce.
Narození, vyhození a toulky světem Skutečné jméno tohoto muže není známo, historie si jej tedy pamatuje jako Tarrare. Je to přezdívka pocházející z oblíbeného francouzského výrazu „bom-bom tarrar“. V tehdejší době to znamenalo něco jako velký třesk . Možná se ho jméno drželo také proto, že trpěl značnou plynatostí, čemuž se vzhledem k jeho apetitu nelze divit. Budoucí neuvěřitelný žrout se narodil v roce 1772 poblíž Lyonu. Rodina byla chudá a nebyla schopná jeho potřebám vyhovět.
i Zdroj fotografie: Depositphotos Z rodného domu byl vyhozen již během dospívání, protože rodiče ho zkrátka nedokázali nakrmit. Několik let se tak Tarrare poflakoval ve společnosti padlých žen a zlodějů. Rovněž kradl, obvykle však jen na jídlo , protože žebrání příliš neneslo. Posléze dostal práci u jistého potulného umělce. Šlo o šarlatána, který bavil publikum různými triky. Pro veřejnost začal Tarrare polykat kameny a další předměty či polykat vcelku živá zvířata.
Zmizelo v něm cokoli, v armádě trpěl Tarrare jedl velmi hltavě, zvlášť v oblibě měl hady. Po několika letech se přestěhoval do Paříže a pokračoval tam ve stejném stylu obživy. Jeden z výkonů skončil nutnou hospitalizací pro neprůchodnost střev. V důsledku toho se léčil silnými laxativy . Kdokoli jiný by odmítl takto rizikovou práci, ne tak tento žrout. Jakmile byl propuštěn, poděkoval lékaři snědením jeho hodinek. Toho to nepotěšilo a hrozil mu rozříznutím břicha, aby je získal zpět.
i Zdroj fotografie: Depositphotos Francii brzy zachvátila válka a Tarrare vstoupil do armády, kde však hladověl z nedostatku vojenských dávek. Za jídlo proto dělal nejrůznější úkoly pro další vojáky, ovšem ani to nestačilo. Byl tak nucen prohledávat trus kvůli zbytkům , kterážto dieta ho záhy přivedla opět do nemocnice. Zvýšili mu dávky 4krát, ale ani to nepomohlo. Hledal jídlo v příkopech, popelnicích, dokonce kradl obklady z lékáren, až zaujal hlavního chirurga Percyho.
Sen každé ženy, jíst a nepřibrat Navzdory chuti k jídlu nebyl ovšem tlustý, ani nepřibíral. Odlišoval se jen obrovskou pusou a kůží na břiše, která z něj visela v obrovských záhybech. Začal tedy doručovat tajné dokumenty, protože je bez problémů spolkl v dřevěné bedně a následně vyloučil . Byl však zajat, prohledán a ztlučen holemi, po dni mučení všechno přiznal. Prusové ho nakonec nechali jít. Po letech se dostal do nemocnice, protože v něm nejspíš uvázla zlatá vidlička.
Prohlídka ovšem odhalila tuberkulosu, o týden později Tarrare zemřel. Chirurg provádějící pitvu objevil extrémně široký jícen, šlo tedy o anomálii. Ten vedl do obřího žaludku, tento orgán zabíral prakticky celou břišní dutinu nešťastníka . Vidlička se nikdy nenašla. Závěr byl, že Tarrare trpěl hypertyreózou nebo podobnou endokrinní chorobou. Nedokázal vstřebat glukosu a tělo tak bylo neustále ve stavu obrovského hladu, který nešel ukojit.
Jakého největšího jedlíka jste kdy zažili?