Večer 15. listopadu 2013 se ulicemi Drážďan tiše sunul kolos, který nepatřil na žádnou známou linku. Trojčlánkové vozidlo dlouhé jako tři běžné autobusy za sebou projíždělo nočními křižovatkami, zatáčelo s přesností tramvaje a přitom pod sebou nemělo jediný metr kolejí. Nebyl to sen dopravního inženýra, byl to AutoTram Extra Grand, výzkumný prototyp Fraunhoferova institutu IVI, který o rok dříve vstoupil do knihy rekordů jako nejdelší autobus světa v kategorii nekomerčního provozu. A přestože se do sériové výroby nikdy nedostal, myšlenka, kterou ztělesňoval, dnes jezdí v Praze, Bernu i brazilské Goiânii.
Třicítka na pěti nápravách Technický list nepřehání: přesně 30 730 milimetrů délky, 96 míst k sezení, 160 ke stání, celkem 256 cestujících. Tři články spojené klouby, pět náprav (z toho čtyři elektronicky řízené) a nerezová samonosná karoserie. Pohon obstarávaly dva dieselgenerátorové agregáty doplněné bateriovým a superkapacitorovým úložištěm, takže vůz mohl úseky projíždět čistě na elektřinu.
Klíčem k tomu, aby se takový gigant vůbec protáhl městem, bylo víceosé řízení. Čtyři řízené nápravy vedle jedné pevné hnací zajistily, že AutoTram Extra Grand splnil německou normu BOKraft s poloměrem otáčení 12,5 metru, totéž, co zvládne standardní 12metrový městský autobus. V zatáčkách navíc kopíroval takzvanou tramvajovou stopu: zadní články nevybočovaly do strany tak jako u běžného 18metrového kloubáku. Řidiči pomáhal asistenční systém kombinující diferenciální GPS a videokamery, který hlídal přesnou polohu v jízdním pruhu.
Modulární konstrukce umožňovala dvousměrný provoz; vůz mohl teoreticky obsluhovat konečné zastávky bez smyčky, přesně jako tramvaj. Fraunhofer ho od počátku prezentoval nikoli jako autobus s ambicí být co nejdelší, ale jako alternativu k lehké kolejové dopravě s výrazně nižšími náklady na infrastrukturu.
Od premiéry k tichu AutoTram Extra Grand měl veřejnou premiéru 22. srpna 2012 v Drážďanech, vznikl v rámci výzkumného programu německého ministerstva školství a výzkumu (BMBF) a na jeho stavbě se podílela firma Göppel Bus z durynského Nobitzu. Po premiéře následovaly prezentace na veletrhu IAA v září 2012 a zmíněné noční testovací jízdy v roce 2013.
Jenže sériová výroba nepřišla. Göppel Bus, klíčový výrobní partner, se na podzim 2014 ocitl v insolvenci. Podle oborového serveru Omnibusspiegel za tím stály sankce spojené s ukrajinskou krizí; firma byla od roku 2012 součástí ruského koncernu Kirovský závod, pád rublu a zablokovaný export kompletních autobusů do Ruska odřízly přísun financí. Amtsgericht Gera nařídil předběžnou insolvenční správu 28. října 2014, o měsíc později bylo řízení otevřeno a společnost rozpuštěna.
AutoTram tak zůstal demonstrátorem technologie. Guinness ho dodnes vede jako rekordmana v kategorii nekomerčního provozu a Fraunhofer IVI o něm na svých stránkách stále mluví v čase minulém, jako o projektu, který „demonstroval“ koncept, nikoli jako o prodávaném produktu.
Co brzdilo tramvaj na pneumatikách Technicky se AutoTram osvědčil. Otočil se jako dvanáctimetrák, vezl víc lidí než lecjaká tramvaj a nepotřeboval koleje. Proč tedy města nezačala hromadně rušit tramvajové projekty?
Odpověď má dvě roviny. Za prvé: systémy rychlé autobusové dopravy (BRT) sice bývají levnější na pořízení než kolejová řešení (americký vládní úřad GAO ve své studii z roku 2012 potvrdil nižší kapitálové náklady BRT oproti kolejové dopravě), ale zpravidla přepraví méně cestujících a kolejový koridor má silnější rozvojový efekt na okolní zástavbu. Za druhé: samotný AutoTram neměl za sebou sériového výrobce, který by ho dokázal dodat v desítkách kusů za konkurenceschopnou cenu. Insolvence Göppelu tento problém definitivně uzavřela.
Města tak pro nejvytíženější koridory dál volí tramvaj. Brno právě nasazuje 31metrovou obousměrnou Škodu ForCity Smart 45T s kapacitou 233 cestujících na novou trať ke kampusu, a nikdo tam vážně nezvažoval, že by místo kolejí položil asfalt.
Comeback v kratším kabátě Myšlenka velkokapacitního silničního vozidla bez kolejí ale nezmizela. Jen se po roce 2012 vrátila v provozně realističtější a čistě elektrické podobě.
Město Vozidlo Délka Kapacita Pohon Praha Škoda–Solaris 24m 24 700 mm 180 bateriový trolejbus Bern HESS lighTram 25 DC 24 724 mm – trolejbus Goiânia Volvo BZRT 28 000 mm až 250 elektřina Lutych (objednávka) Solaris 24m 24 000 mm – elektřina
Pražský dopravní podnik k 31. prosinci 2025 eviduje 20 trojčlánkových trolejbusů Škoda–Solaris 24m s pěti dveřmi, de facto zmírněnou verzi téže logiky, jakou razil AutoTram. Bern provozuje 14 dvojkloubových trolejbusů HESS. A brazilská Goiânia 5. února 2026 spustila pravidelný provoz 28metrových elektrických kloubových autobusů Volvo s kapacitou až 250 cestujících, zatím nejbližší provozní ekvivalent drážďanského kolosu.
Solaris mezitím hlásí přes 50 dodaných dvojkloubových vozidel a další objednávky z Lutychu i dalších evropských měst. Segment, který AutoTram Extra Grand v roce 2012 teprve ohlašoval, se stal běžnou součástí nabídky výrobců.
Co to znamená pro česká města Praha už fakticky provozuje „malého AutoTrama“; její 24,7metrové trolejbusy obsluhují koridor, kde by stavba tramvajové trati nebyla průchodná. Pro Brno a jeho kampusovou trať naopak dávají větší smysl koleje. Ekonomická logika je prostá: tam, kde je poptávka dostatečně silná a prostor pro stavbu existuje, tramvaj vyhrává kapacitou, spolehlivostí i rozvojovým efektem. Tam, kde koleje nejsou politicky nebo prostorově reálné, nastupuje velkokapacitní autobus.
Rekord 30,73 metru zůstává v otevřených zdrojích nepřekonaný. AutoTram Extra Grand ale nakonec nebyl o délce, byl o otázce, jestli město potřebuje koleje, aby přepravilo čtvrt tisíce lidí najednou. Odpověď zní: ne nutně. Jen to trvalo dvanáct let, než ji trh vzal vážně.
Zdroj: AutoŽivě.cz
Autor: Ondřej Komárek