Malý Vašík je odmala pořádný vtipálek a pohádkář. Celou svou rodinu už nesčetněkrát pobavil, ale neměně často i vyděsil. S oblibou si totiž vymýšlí nejrůznější báchorky, které nemají s realitou nic společného.

Foto: Shutterstock
„Asi jako tříletý přiběhl domů, že nám hoří zahradní domek a za brankou stojí hasiči. Úplně v nás hrklo! Vyběhli jsme ven, ale nikde nikdo. Všechno v pořádku. Vysvětlila jsem mu, že tohle se nesmí dělat, on si ale trval na svém. Prý se to skutečně stalo. Jindy jsme zase zoufale hledali manželovi brýle. Tvrdil nám, že je odnesl pes na zahradu a rozkousal je tam. Dušoval se, jak mluví pravdu. Div že jsme nelezli v trávě po kolenou, ale ani střípeček. Nakonec je babička objevila na kuchyňské lince. Takže další záměrná lež! A tak bych mohla pokračovat dál a dál. Drobné pohádky se prolínají s těmi vážnými, kdy váhám, zda mu za to lhaní už nedat nějaký pořádný trest,“ svěřuje se Marta, která doufala, že Vašík z vymýšlení si postupně vyroste. Opak je pravdou. Z pohádek o dracích na stromě nebo mluvících plyšácích se vyklubaly závažnější výmysly. Takové, které už dostávají maminku do nepříjemných situací.
„Jednou mi tvrdil, že ho kamarád Radim pozval na narozeninovou party. Jenže on mi to zapomněl říct. Plakal, že chce oslavu stihnout. A tak jsem zabalila nějaké dárky, co byly doma do zásoby, a ve spěchu ho tam vezla. Na místě se ale ukázalo, že se žádná oslava pro kamarády nekoná! Měli jen obyčejnou rodinnou sešlost, kam jsme se takhle trapně vetřeli. Hanba mě fackovala. Uhodila jsme na syna, ale začal plakat, že ho Ráďa, který koukal jako zjara, pozval doopravdy. No, možné je všechno. Jak poznat, který z nich lže? Od té doby už si ale všechno předem ověřuji,“ ponaučila se Marta. Už nesčetněkrát se jí takový přístup vyplatil. Někdy se na první dobrou ukázalo, že syn nehraje na pravdivou strunu. Třeba když tvrdil, že hračku rozbil soused nebo svačinu do koše vyhodila babička. Jindy zůstal výsledek sporný.
„Přišel například domů s modřinou na noze. Jeho vysvětlení znělo tak, že do něj kamarád schválně najel odrážedlem. A ještě se tomu smál. Prý mu takhle ubližuje často. Jenže paní učitelka to viděla jinak. Vašík se bouchl při průjezdu úzkým prostorem. Navíc domnělý tyran u toho vůbec nebyl. Ani není ten typ, který by se pral nebo vyvolával konflikty. Tak buď ho učitelky kryjí, nebo jde o další z Vašíkových smyšlenek. Nebo přímo lží? Nevím, jak to klasifikovat. A už vůbec netuším, jakým způsobem problém řešit. Jde o to, že mu nedokážu věřit. Cokoli mi teď řekne, to už neberu jako fakt. Bohužel. Přitom ho vedu k pravdomluvnosti a tak ráda bych měla náš vztah založený na důvěře!“ přeje si Marta. Namísto toho se dál dopátrává skutečnosti, která je ve Vašíkových očích vždy značně pokroucená. Přitom podle maminky vyrůstá v úplné a harmonické rodině.
„Mám ho za to trestat? Nebo mu donekonečna vysvětlovat, proč je lhaní špatné? Nevím, v kolika letech už tohle pohádkářství a nadměrná představivost není normální. Nejhorší je, že on svým smyšlenkám snad i věří. Aspoň se tak vždy tváří. Jsem z toho zoufalá,“ dodává Marta.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Bájná lhavost (Pseudologia phantastica) je u dětí do šesti let poměrně častým jevem. Kolem šestého roku věku už dítě zpravidla dokáže rozlišit mezi pravdou a lží a chápe jejich význam. Chlapci však ve srovnání s dívkami často dozrávají pomaleji, přičemž rozdíly ve zralosti a schopnosti rozlišovat realitu od fantazie mohou být značné i mezi jednotlivými dětmi stejného věku.
Čím bohatší má dítě fantazii a kreativitu, tím propracovanější a neobvyklejší příběhy dokáže vytvářet. Rodiče někdy znepokojují například imaginární kamarádi, se kterými dítě komunikuje. V tomto věku se však zpravidla nejedná o vážnou psychickou poruchu. Protože si děti prostřednictvím fantazie často kompenzují své nenaplněné potřeby nebo díky svým „vymyšleným“ historkám získávají větší pozornost okolí, je vhodné obrátit se na dětského psychologa. Ten rodičům pomůže porozumět tomuto chování a naučí je, jak na něj správně reagovat.
Kromě vysvětlení samotného jevu může rodinná terapie odhalit, jakou funkci bájná lhavost v rodinném systému plní, co dítěti přináší a zda nepředstavuje způsob úniku od reality do světa fantazie. Pro dítě může být zdrojem uspokojení i negativní pozornost, včetně trestů. Proto je důležité dítě za podobné projevy netrestat ani nezahanbovat. Naopak lze ocenit jeho fantazii a vypravěčské schopnosti, zároveň mu však citlivě vysvětlit, že se jedná o smyšlený příběh.
Lež se u dítěte může stávat také nevědomým obranným mechanismem, protože ještě není schopno plné sebereflexe. Kreativní rodič může na dětské fantazie reagovat například prostřednictvím „výchovných pohádek“. Typickým příkladem je příběh o pasáčkovi, který opakovaně strašil vesničany zprávou, že jeho stádo napadli vlci. Lidé mu pokaždé přispěchali na pomoc, ale když zjistili, že si vše vymyslel, rozzlobeně se vraceli domů. Když však jednou vlci skutečně přišli, nikdo už jeho volání nevěřil a pomoc nedorazila.
Podobné příběhy lze samozřejmě zasadit do současnosti a do situací, které dítě dobře zná a kterým rozumí. Pohádky a příběhy, prostřednictvím nichž jsou dětem nenásilně předávána důležitá životní ponaučení, bývají často účinnější než direktivní výchova, zákazy nebo tresty.
Bc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi.
Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články