Ve svých osmadvaceti letech už se cítila na početí prvního dítěte. Měli slušné zázemí, přítel nevydělával málo a Marcela si vysnila být mladou maminkou. Stejně tak ale počítala s tím, že těhotenství oznámí už jako vdaná paní. Jenže žádost o ruku stále nepřicházela. Míjela jedna skvělá příležitost za druhou a její přítel před ní ani při jedné nepoklekl s prstýnkem v ruce. Přestávala mít trpělivost čekat dál, a tak při poslední dovolené před měsícem ta tři kouzelná slůvka vyhrkla sama. Na rozhledně při západu slunce nad lesem zářícím nespočtem barev se svého přítele zeptala: „Vezmeš si mě?“.
„Chvíli na mě koukal trochu nechápavě, jak to vlastně myslím, ale pak mu vše docvaklo. Zamyslel se a vzápětí prohlásil – tak jo, co třeba příští rok v červnu? A bylo! V tu chvíli se mi neskutečně ulevilo, konečně se budu vdávat. Jenže už cestou z výletu mi začalo šrotovat v hlavě. Copak jsem si žádost o ruku představovala takhle? Sice to bylo na romantickém místě a asi v tu pravou chvíli, jenže prakticky vzato, o ruku jsem požádala já jeho! A bylo po radosti,“ přiznává Marcela, která novinku po příjezdu domů ani nikomu neoznámila. Nebylo čím se chlubit ani co ukázat. Prstýnek na ruce neměla. Za týden Josef napravil alespoň to. Jenže ani krásný šperk na jejím prsteníčku její pocity nevylepšil.
„S oznámením zásnub stále vyčkávám. Co jim pak budu vyprávět, až budou chtít slyšet, jak se žádost o ruku odehrála? Cítila bych se jako největší chudinka na světě, že jsem musela Pepu uhnat. Kdyby mi pak aspoň ten prstýnek dal nějak originálně. Jenže on jen přišel s tím, že mi ještě něco chybí. Abych prý měla kamarádkám co ukázat. Řekl to hezky, mile, objal mě a políbil. Jenže ani tohle nejsou slova, kterými by se ženě chtělo chlubit. Zkrátka celé špatně,“ zlobí se Marcela. Na sebe, že byla tak netrpělivá. Ale hlavně na přítele.
„Měl to být jeden z nejkrásnějších okamžiků mého života. A je nenávratně zkažený. Tolikrát jsem naznačovala, že svatba je fajn! Proč s tím nepřišel on? Vím, není to nejdůležitější věc na světě. Měla bych se radovat ze zásnub. Jenže zkrátka nemůžu. Nejhorší je fakt, že jde o věc, kterou už není možné napravit,“ dodává samozvaná snoubenka nešťastně.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Romantické představy a očekávaní originálních způsobů žádosti o ruku jsou běžnou součástí ženských fantazií a přáni tuto dospěláckou pohádku zažít. Realita je však taková, ze romantické filmy s inspirativními nápady sleduji především ženy a někteří muži jsou netknutí potřebou okouzlit a dostat svou žádosti ženu do kolen. Nehledě k potřebě uzavřít sňatek - neboli posunout vztah do oficiální úrovně je právě často důležité z mnoha důvodů pravě hlavně pro ženu.
Těžko soudit, zda vůbec nebo kdy někdy by se Pepa sám od sebe rozhodl vyvinout potřebnou iniciativu k žádosti o ruku. Marcela by ráda svou pohádku, kterou by mohla sdílet s kamarádkami v roli dobyté princezny. Realita je však taková, ze není ani první či poslední ženou, která svého ženicha musela poněkud důrazně popostrčit ke svému svatebnímu cíli.
Pokud je Marcela praktická žena, přijme svou roli rovnoprávné a akční zeny, která si zajistila svůj cíl a záměr. Ochota k sebereflexi a přijmutí skutečnosti, že praktičnost a záměr zvítězily nad romantickou pohádkou neznamená nutné zkažený vztah.
Marcela má stále možnost Pepovi přiznat své zklamání ze svého unáhleného jednání, vysvětlit své představy o společné budoucnosti a pro svůj lepší pocit mu nechat prostor pro jeho vyjádření a svobodné rozhodnutí.
Marcela by kromě analýzy svého pocitu neuspokojení měla věnovat pozornost i pocitům Pepy, který byl celou situaci jistě zaskočen a svou reakci neměl možnost dostatečně zpracovat. Marcela i Pepa by měli otevřít téma společně budoucnosti plánovat v oboustranném souladu a především transparentně.
| Bc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi.
Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články