Oči plačící matky pochopila až po letech. Zemřela Zuzana Marešová, jedno z posledních žijících Wintonových dětí

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Ve věku 94 let dnes zemřela paní Zuzana Marešová, jedno z posledních žijících dětí zachráněných sirem Nicholasem Wintonem.

Nicholas Winton v Praze (2007)

Zdroj: FOTO:cs:User:Li-sung, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons

Doba čtení 3 min

Článek byl publikován 15.02.2026 17:19

Ve věku devadesáti čtyř let zemřela Zuzana Marešová. Byla jedním z posledních žijících zachráněných dětí Nicholase Wintona u nás. Její životní příběh rámuje útěk před nacismem, návrat do komunistického Československa i perzekuce ze strany státní bezpečnosti.

Bezstarostné dětství na Vinohradech

Rodina Spitzerova vedla na pražských Vinohradech velmi klidný a spokojený život. Otec Maxmilián Spitzer byl československý Žid a vlastnil zavedený obchod se zubní technikou. Matka Pavla pocházela z Vídně a vyznávala křesťanství. Společně vychovávali tři dcery. Tento poklidný měšťanský svět se s příchodem roku 1939 naprosto zhroutil.

Cesta do neznáma

Rodiče se v tíživé atmosféře blížící se války rozhodli pro radikální krok. Otec odcestoval do Anglie založit pobočku své firmy a matka zařídila dcerám místo v záchranných transportech. Dita, Lily a sedmiletá Zuzana v létě usedly do vlaku směřujícího do Londýna. Záchrannou akci organizoval britský humanitární pracovník Nicholas Winton.

Pocity malé dívky v onen osudný den nedávno připomněla organizace Paměť národa na svém facebookovém profilu: „S lítostí jsme se dozvěděli, že zemřela paní Zuzana Marešová. Byla jedna z posledních žijících „Wintonových dětí” v České republice. Jako sedmiletá seděla v červenci roku 1939 ve vlaku na pražském hlavním nádraží a na peróně viděla maminku, jak pláče. Nechápala proč. V kupé seděla se staršími sestrami a cestu do Londýna brala jako výlet. Až po letech pochopila, co pro rodiče znamenalo poslat své děti do neznámé rodiny daleko od domova.“

Nový život

Po příjezdu do Velké Británie zamířila Zuzana do pěstounské rodiny v hrabství Cornwall. Strávila tam necelé tři roky. Později se rodina opět šťastně shledala. Matce se podařilo vycestovat a společně žili v Londýně a ve Walesu.

Konec druhé světové války přinesl rozhodování o budoucnosti. V roce 1945 se rodina Spitzerova s výjimkou nejstarší dcery vrátila do Československa. Zvažovali i emigraci do Argentiny v roce 1948. Nástup komunistického režimu ovšem přinesl další rány. Otec Maxmilián skončil v padesátých letech na rok ve vězení.

Zuzana Marešová uvažovala o další emigraci také během okupace v roce 1968. Nakonec ve své domovině zůstala napořád. Její vlastní dcera republiku v roce 1984 opustila. Návštěvy ze zahraničí neušly pozornosti StB. Ta Zuzanu Marešovou opakovaně vyslýchala a nutila ke spolupráci.

Nečekané setkání

Identita zachránce zůstávala pro stovky dětí dlouhá desetiletí naprostou záhadou. Zuzana Marešová se pravdu o svém odjezdu dozvěděla po sametové revoluci v roce 1990. Získala pozvání na švédské velvyslanectví a objevila skutečné pozadí svého přežití.

„Dostala jsem pozvání na švédské velvyslanectví a jen jsem vešla, vrhli se na mě reportéři. Tak jsem se poprvé dozvěděla, že existuje Nicholas Winton,“ citovala vzpomínky Zuzany Marešové organizace Paměť národa. Záchranná mise britského úředníka umožnila odjezd 669 dětem. Vlaky odjížděly z Prahy od května do září 1939. Většina biologických rodičů zachráněných dětí holocaust nepřežila. Nicholas Winton obdržel v roce 1998 Řád TGM a britská královna ho povýšila do šlechtického stavu.

Památník rozloučení

Zjištění pravdy změnilo Zuzaně Marešové pohled na vlastní minulost. Mezi dalšími zachráněnými dětmi našla blízké přátele a pravidelně se účastnila společných setkání, besed a natáčení filmů. Vždy zdůrazňovala nesmírné štěstí, které její rodinu potkalo.

Tato vděčnost ji vedla k aktivní připomínce historických událostí. Stala se dokonce jednou z hlavních iniciátorek vzniku Památníku rozloučení. Bronzové dveře vlaku s otisky rukou od roku 2018 zdobí pražské hlavní nádraží. Připomínají tak loučení rodičů s dětmi před odjezdem.

Zdroj informací: autorské zpracování redakce Kroniqa.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (bbc, novinky, facebook).

Reklama

Další články z kroniQa

Brněnský ranec připravil poštu o 1,66 milionu korun. Peníze se nikdy nenašly, pachatele prozradily šrouby

Vražda pražského taxikáře zůstala 20 let bez pachatele. V ruce svíral zakrvácený kapesník, letos byl případ promlčen

Před dvaceti lety objevili policisté na Černém Mostě tělo zastřeleného taxikáře Jana P. Případ spadá do...

Baron z Bítova choval 200 psů a u stolu mu sedávala lvice. Po válce se zastřelil, jeho vycpaní psi zůstali

Poslední majitel jihomoravského hradu Bítov baron Jiří Haas mladší choval na svém sídle stovky zvířat....

Výbuch na Sibiři vyvrátil miliony stromů, ale kráter po něm nezůstal. Záhada trvá už přes sto let

Před 118 lety explodovalo nad sibiřskou řekou Podkamennaja Tunguska neznámé těleso. Výbuch zničil miliony...

Otec poslal osmnáctiletého syna vyraždit příbuzné kvůli penězům. Oba nakonec popravili ve stejný den

V březnu 1962 naplánoval Rudolf Polák starší loupež úspor svého švagra na šumavské samotě. Jeho...

Tento článek byl publikován ze zdrojů kroniQa

Web nabízí aktuální články z oblasti moderních technologií, vědy, společnosti i životního stylu. Obsah kombinuje praktické tipy s přehledy trendů a novinek, které ovlivňují každodenní život – od digitálních inovací přes zdraví až po kuriozity ze světa. Články jsou psané srozumitelně a přístupně,...

Oči plačící matky pochopila až po letech. Zemřela Zuzana Marešová, jedno z posledních žijících Wintonových dětí

Čína posiluje opatření na ruských hranicích. Obavy z moru nekončí

Zradil první ženu a přišel o dceru. Zdeněk Chlopčík ze StarDance má za sebou vztahové drama

Mechanik varuje na chybu po přezouvání. Dělá ji mnoho řidičů, škoda se pak může vyšplhat na 160 000 Kč

Novinář odhalil kritickou chybu čínského auta. Jeho video ale rychle zmizelo

Kdo u vás doma ví, kde co je? A proč je to většinou ten samý člověk