Dívky každý den olizovaly štětce Dívky umíraly velmi mladé a v hrozných bolestech Grace Fryer jedna z radiových dívek zemřela ve svých 34 letech Práce byla velmi dobře placená Dívky také měly různé znetvoření Dívky zaplatily životem Byly mladé, dobře placené a jejich práce působila téměř kouzelně. Americké dělnice známé jako Radium Girls malovaly svítící číslice na ciferníky hodinek barvou obsahující radium. Aby vytvořily dokonale tenkou špičku štětce, dávaly si ho podle pokynů mezi rty. Radioaktivní látku tak znovu a znovu polykaly. Když jim začaly vypadávat zuby, rozpadat se čelisti a objevovat vážné zdravotní problémy, rozjela se jedna z nejděsivějších pracovních kauz 20. století. Jejich boj nakonec přispěl k lepšímu pochopení rizik radiace a bezpečnosti práce.
Práce snů, při které dívky zářily Na začátku 20. století nemělo radium pověst zabijáka. Po objevu Marie a Pierra Curieových bylo naopak vnímáno jako mimořádná novinka a začalo se využívat mimo jiné ve svítících barvách. Díky nim bylo možné přečíst hodinky a přístroje i ve tmě, což mělo význam také během první světové války.
Od 10. do 20. let 20. století nastoupily podle amerického NIST do práce malířek svítících ciferníků více než tři tisíce dívek a mladých žen. Práce vyžadovala mimořádnou přesnost. Aby štěteček zůstal dostatečně ostrý pro malování drobných číslic, pracovnice používaly techniku známou jako „lip pointing“ štětec vložily mezi rty, vytvarovaly jeho špičku a znovu jej namočily do barvy obsahující radium. Tento postup během směny neustále opakovaly. Když se některé ženy ptaly, zda je to bezpečné, nadřízení je podle NIST ujišťovali, že ano.
Radioaktivní prášek se přitom dostával i na pracovní prostředí, oblečení a vlasy. Bývalé malířky později vzpomínaly, že po práci jejich vlasy a šaty ve tmě jemně zářily.
Začalo to bolavým zubem Následky se neprojevily okamžitě. U některých žen trvalo roky, než se jejich zdravotní stav dramaticky zhoršil. National Archives uvádí mezi projevy poškození zubů a čelistní kosti, anémii, únavu či křehké kosti. Radium se totiž v organismu může chovat podobně jako vápník a ukládat se v kostech, kde následně poškozuje okolní tkáně.
Jedním z nejotřesnějších zdokumentovaných případů byla Mollie Maggia, která pracovala v továrně v Orange v New Jersey. Začala trpět silnými bolestmi v ústech. Po vytržení několika zubů se rány nehojily, další zuby jí začaly samovolně vypadávat a podle NIST se jí při jednom vyšetření čelistní kost rozpadla při lehkém doteku zubaře.
Pět bývalých pracovnic Grace Fryer, Katherine Schaub, Edna Hussman, Albina Larice a Quinta McDonald se nakonec pustilo do právního boje proti United States Radium Corporation. Významnou roli sehrála fyzička Elizabeth Hughes, která analyzovala radioaktivitu ve vydechovaném vzduchu žen. Podle NIST její měření ukázala, že pracovnice skutečně přijaly do těla značné množství radia. V roce 1928 firma spor s pěti ženami urovnala mimosoudně.
Jejich příběh pomohl chránit další Příběh Radium Girls nakonec přesáhl hranice továren, ve kterých pracovaly. Jejich případy přispěly k mnohem hlubšímu pochopení zdravotních následků práce s radioaktivními látkami a staly se důležitou součástí historie ochrany pracovníků před radiací.
Dopad tragédie byl patrný i během druhé světové války. Americký National Park Service uvádí, že zkušenosti s Radium Girls a dalšími případy poškození radiací představovaly výchozí bod při vytváření pravidel pro bezpečnou práci s radiací v rámci projektu Manhattan. V roce 1944 byly zavedeny kontrolní postupy, které určovaly například potřebné ochranné oblečení, povolenou dobu práce v radiologické zóně nebo povinné přestávky.
Osudy mladých žen, které nastupovaly do továren s představou atraktivního zaměstnání a odcházely domů s radioaktivním prachem na oblečení a ve vlasech, se tak staly děsivou připomínkou toho, jakou cenu může mít ignorování bezpečnosti zaměstnanců.
Zdroj: Aplausin.cz, Wikipedie.cz, National Archives, NIST, Instagram.com