Cévní mozková příhoda může během chvíle změnit člověku život. Pokles koutku, náhlá slabost nebo necitlivost končetiny a potíže s řečí jsou signály, při kterých rozhoduje rychlost. Ani úspěšný zásah ale neznamená, že je vyhráno. Po akutní léčbě přichází další část cesty – rehabilitace a postupný návrat k běžnému fungování.
Právě tady mají své místo dobrovolníci. Na iktovém oddělení Neurologické kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové působí od března 2025. Jejich úloha přitom není nahrazovat zdravotníky. Navazují na jejich práci a pomáhají pacientům s tím, co jim odborníci během dne nastaví.
„Obvykle dopoledne pacienta navštíví specialista, nastaví mu režim, předepíše cvičení a zanechá pokyny. Odpoledne pak přichází dobrovolník, který s pacientem zadaná cvičení procvičuje a zaznamenává jejich průběh,“ popisuje staniční sestra iktového oddělení Lenka Kopecká.
Pro pacienta tak rehabilitace nekončí ve chvíli, kdy odejde fyzioterapeut nebo jiný odborník. Někdo se k němu během dne vrátí a pomůže mu znovu procvičit to, co se má naučit. I zdánlivě obyčejné opakování může být po cévní mozkové příhodě součástí dlouhé cesty zpět.
Šest dobrovolníků, mezi nimi i lidé po vlastní zkušenosti
Původně šlo o pilotní projekt Ministerstva zdravotnictví, do kterého se zapojilo devět fakultních nemocnic. Projekt oficiálně skončil před letošními letními prázdninami. Ve Fakultní nemocnici Hradec Králové ale dobrovolníci u pacientů po cévní mozkové příhodě zůstali. Aktuálně jich je šest.
Někteří už předtím docházeli jako dobrovolníci na jiná nemocniční oddělení. Mezi nimi jsou také lidé, kteří sami prodělali nějaké závažné onemocnění. Právě vlastní zkušenost je přivedla k tomu, že svůj čas začali věnovat pacientům, kteří se ocitli v podobné situaci.
Jednou z nich je například Petra Blundell. Po řadě operací, které prodělala, a dlouhým pobytem v nemocnicích se rozhodla věnovat dobrovolnické práci. „Když jsem se z nemoci vyléčila, rozhodla jsem se, že to teď systému vrátím,“ uvedla v reportáži České televize.
Její příběh ukazuje ještě jinou stránku dobrovolnictví. Pro některé lidi nejde jen o způsob, jak trávit volný čas. Po zkušenosti s nemocnicí se vracejí na místo, kde sami potřebovali pomoc – tentokrát už v jiné roli.
Léčba nekončí u lékaře
Cévní mozková příhoda patří mezi život ohrožující stavy a v Česku postihne ročně více než 25 tisíc lidí. Vedle rychlé odborné pomoci je důležitá také následná terapie, která může zahrnovat fyzické cvičení i logopedii. Konkrétní plán léčby samozřejmě stanovují odborníci podle stavu pacienta. Podle zkušeností z praxe ale může jeho rekonvalescenci ovlivnit také psychický stav a motivace pokračovat v náročné rehabilitaci.
Právě v tomto prostoru se dobrovolníci snaží být užiteční. Neurčují léčbu a nerozhodují o tom, co pacient potřebuje. Jsou ale dalšími lidmi, kteří mu pomáhají dodržet režim a pokračovat v tom, co mu nastavili zdravotníci.
Dobrovolnický program ve Fakultní nemocnici Hradec Králové odborně a organizačně zastřešuje koordinátorka Dobrovolnického programu FN HK Blanka Vápeníková pod vedením náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Dany Vaňkové.
Ministerstvo zdravotnictví chce na zkušenosti z pilotního projektu navázat a využít je při dalším rozvoji dobrovolnických programů v českých nemocnicích. Podle ministerstva dobrovolníci pacienty podporovali v motivaci k rehabilitaci a přispívali také k lepší spolupráci při léčbě.
V Hradci Králové tak jejich práce pokračuje i po skončení pilotního projektu. Pro člověka po cévní mozkové příhodě může znamenat něco velmi konkrétního: když odpoledne přijde čas na další cvičení, není na něj sám.