Kaple svaté Kingy je nejslavnější prostor solného dolu Wieliczka, ale zdaleka ne jediný. Pod městečkem deset kilometrů jihovýchodně od Krakova se totiž rozprostírá devět úrovní chodeb o celkové délce přes 240 kilometrů, zhruba 2 350 komor, podzemní jezera a desítky sakrálních míst. Nic z toho nevzniklo pro turisty, ale jako vedlejší produkt těžby soli, jako výraz víry lidí, kteří denně sestupovali do tmy, z níž se nemuseli vrátit.
Sedm století pod zemí Těžba soli ve Wieliczce sahá do 13. století. Královský solný monopol živil polskou korunu, důl rostl do hloubky i šířky a generace horníků za sebou nechávaly vytěžené komory, šachty a chodby. Poslední sůl se z podzemí vytěžila 30. června 1996. K tomu datu měl důl devět úrovní a sahal do hloubky 327 metrů.
UNESCO zapsalo Wieliczku na seznam světového dědictví už v roce 1978, jako jednu z prvních dvanácti památek vůbec. Od roku 2013 je zápis rozšířen na sériový celek, který zahrnuje i sousední solný důl Bochnia a renesanční Zámek Żupny, sídlo někdejší královské solné správy. Důvod zápisu je přímočarý: komplex dokládá nepřetržitý vývoj evropských těžebních technik od středověku do konce 20. století.
Kaple svaté Kingy: chrám v soli Hlavní atrakcí turistické trasy je komora, která se vymyká všemu, co člověk od podzemí čeká. Kaple svaté Kingy měří 54 metrů na délku, 15 až 18 metrů na šířku a 10 až 12 metrů na výšku. Stěny, podlaha, oltáře, kazatelna i reliéfy, vše je ze soli. Lustry visící pod stropem tvoří krystaly kamenné soli, které lámou světlo jako křišťál.
Za vznikem kaple stojí trojice horníků-sochařů: Józef Markowski, Tomasz Markowski a Antoni Wyrodek. Nebyli ale jediní. Oficiální prameny dolu výslovně uvádějí, že na výzdobě pracovalo více autorů a další generace průběžně přidávaly nové prvky. Kaple tak není dílem jednoho záměru, ale vrstvením práce, řemesla a zbožnosti napříč desetiletími.
Proč vůbec horníci v podzemí tesali kaple? Odpověď je prostá a tvrdá zároveň. Práce v solném dole byla smrtelně nebezpečná: závaly, průsaky vody, výbuchy metanu. Nebezpečné podmínky daly vzniknout tradici podzemních křížů a kaplí zasvěcených patronům hornictví. Podle virtuální prohlídky dolu jich v dole vzniklo přes čtyřicet.
Ohrožená památka, která přežila Wieliczka ovšem nebyla vždy v bezpečí. V roce 1989 polské úřady samy požádaly o zapsání dolu na seznam ohrožených památek UNESCO. Důvody byly alarmující: závaly, poklesy terénu, průsaky vody a atmosférické vlivy ničily dřevěné výztuže i solné plastiky. Vlhkost rozpouštěla to, co horníci po staletí budovali.
Záchrana trvala téměř deset let. Klíčovým krokem byla instalace rozsáhlého odvlhčovacího systému, který prokazatelně odstranil jednu z hlavních hrozeb. V roce 1998 UNESCO důl ze seznamu ohrožených vyřadilo. Dnes funguje jako plně zabezpečený turistický a muzejní areál, ale údržba podzemních prostor nikdy nekončí.
Co čeká návštěvníka Standardní turistická trasa měří 3,5 kilometru a trvá dvě až tři hodiny. Sestoupíte do hloubky 135 metrů, projdete přes 800 schodů a uvidíte solné komory, jezera, mohutné dřevěné výztuže, sochy i kapli svaté Kingy jako vrchol prohlídky. Vstupenka zahrnuje i podzemní expozici Muzea Żup Krakowskich , takže nejde jen o atrakci, ale o průmyslové muzeum evropského formátu. Pod zemí je stálých 17–18 °C, mobilní signál nedosáhne a kočárky se kvůli schodům nedoporučují.
Vstupné na cizojazyčnou trasu v roce 2026 činí 143 PLN (asi 850 Kč) v nízké sezóně a 159 PLN (asi 940 Kč) ve vysoké, která běží od 1. května do 30. září. Cizojazyčné vstupenky se musí kupovat předem online; pokladna prodává jen při volné kapacitě, a v létě s ní rozhodně nepočítejte.
VIDEO
Autem z Ostravy je to zhruba 170 kilometrů, necelé dvě hodiny po dálnici přes Katovice. Bez auta dává smysl dojet do Krakova a přestoupit na příměstský vlak do stanice Wieliczka Rynek-Kopalnia nebo na autobus linky 304.
Zdroj: VědaŽivě.cz
Autor: Lukáš Jírovec