Kdo projde travnatou plochou mezi ulicemi Tvrdého, Tomešova a Roubalova, netuší, že pod jeho nohama leží tři zásadně odlišné podzemní stavby z let 1874, 1894 a 1917. Každá odpovídá na stejnou otázku, kam uložit vodu pro rostoucí Brno, jiným inženýrským jazykem. Cihelné klenby nejstarší nádrže připomínají katedrálu, arkádový les druhé haly evokuje románský klášter a monolitický beton třetího dvojvodojemu už patří éře průmyslové racionality. Celý areál přitom zůstával veřejnosti prakticky neznámý až do března 2024, kdy se poprvé v plném rozsahu otevřel návštěvníkům.
Chrámová perspektiva z roku 1874: anglická inspirace pod brněnským svahem Nejstarší vodojem navrhl londýnský stavitel Thomas Docwra, jehož řešení vzešlo ze soutěže na nový městský vodovod vypsané v roce 1869. Výsledkem je cihelný prostor o půdorysu 45 × 45 metrů a výšce 6,5 metru, rozdělený do jedenácti rovnoběžných oddílů. Každou nosnou zeď odlehčuje šestice zaklenutých „tlamových“ oken, motiv převzatý z anglických vodárenských staveb typu Pentonville z roku 1865. Podlaha netvoří rovnou desku: sestává z protikleneb, které přenášejí tlak vody do základů.
Kdo vstoupí dovnitř, vidí přesnou rytmizaci zdí a oblouků ustupujících do hloubky. Ručně vyráběné ostře pálené cihly absorbují světlo a vytvářejí dojem nekonečně se zužujícího tunelu. Kapacita této nádrže činí 9 588 200 litrů, sama o sobě by naplnila téměř čtyři olympijské bazény.
Les sedmdesáti pilířů a betonový dvojvodojem: jak Brno reagovalo na vlastní růst O dvacet let později, v roce 1894, přibyla v zadní části areálu druhá nádrž. Jejím autorem byl místní inženýr Emil Procházka, který zvolil odlišný přístup: místo odlehčovacích oken postavil halu o rozměrech 35 × 55 metrů, kde sedmdesát pilířů nese půlkruhově zaklenuté arkády. Dno už tvoří rovný beton, strojově vyráběné cihly nahradily ruční výrobu. Objem dosahuje 8 670 700 litrů. Jde o poslední cihelný vodojem, který v Brně kdy vznikl.
Třetí stavba z roku 1917 opustila cihlu úplně. Pod dnešní ulicí Roubalovou leží dvě přiléhající betonové nádrže, jedna o půdorysu 35 × 30 metrů, druhá 45 × 30 metrů, podepřené 87 čtvercovými pilíři se soustavou křížových kleneb. Kapacita obou komor dohromady: 15 milionů litrů. Celkový objem všech tří vodojemů tak dosahuje 33 258 900 litrů, v přepočtu přes 221 tisíc plných van.
Dohromady 157 pilířů ve dvou mladších objektech tvoří podzemní krajinu, kde se architektonické epochy střetávají na vzdálenost několika desítek metrů.
Od zapomnění k demolici a zpět: jak vodojemy přežily vlastní zánik 18. března 1997 vodárny nádrže definitivně odstavily. Důvod nebyla havárie, ale proměna celé brněnské soustavy: po zprovoznění nových úpraven v roce 1974 ztratilo oddělování pitné a užitkové vody smysl, sítě se postupně propojily a vodojemy na Žlutém kopci osiřely. Areál zůstal zakonzervovaný, přístupný jen přes poklopy a žebříky. Nahoře běžný park, dole ticho.
V roce 2014 padlo rozhodnutí o likvidaci. Objevovaly se úvahy o zástavbě lukrativních pozemků parkovacím domem. Zlom přinesly až fotografie interiérů zveřejněné po roce 2015, snímky cihelných kleneb zaplavily sociální sítě a vyvolaly vlnu veřejného zájmu. V roce 2016 následoval návrh na památkovou ochranu a 16. dubna 2019 ministerstvo kultury areál prohlásilo nemovitou kulturní památkou. Národní památkový ústav označil soubor za „zcela výjimečný“ a „bez obdoby v českých zemích“.
Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě Proč se areál nedal otevřít „jen tak“ a co dnes čeká návštěvníky Zpřístupnění vyžadovalo vybudování schodišť, podzemních chodeb, elektroinstalace, osvětlení, požárně-bezpečnostního řešení, návštěvnického centra i výtahu. První dva vodojemy přivítaly veřejnost v říjnu 2022; kompletní areál včetně betonového dvojvodojemu se otevřel 22. března 2024. Na jaře 2024 přibyly audiovizuální instalace, mimo jiné dílo Critical Level od Jiřího Suchánka a Petra Bradáčka v betonových nádržích. Dnes návštěvu doplňuje bezplatný audioprůvodce se 17 nahrávkami v češtině, angličtině, němčině a polštině.
Během několika měsíců od otevření překročila návštěvnost 80 tisíc lidí a vodojemy se zařadily mezi deset nejnavštěvovanějších turistických cílů Brněnské metropolitní oblasti. Město při otevření uvádělo jako srovnatelné veřejně přístupné objekty istanbulskou cisternu Yerebatan, vodojemy v Gdaňsku či nádrže v Kodani.
Kolik stojí vstup a kudy se na Žlutý kopec dostat: praktický průvodce Aktuální údaje ověřené k 29. srpna 2026:
Vstupné: plné 350 Kč, zlevněné 250 Kč, rodinné 800 Kč, děti do 6 let zdarma Otevírací doba: úterý–neděle 10:00–18:00, poslední vstup v 17:00 Komentované prohlídky: každý den kromě pondělí v celou hodinu, trvají 60 minut, rezervace nutná, v ceně vstupenky Samostatná prohlídka: bez rezervace, vlastním tempem s audioprůvodcem MHD: trolejbusy 35, 38, 39, zastávka Žlutý kopec; tramvaj 4, zastávka Úvoz a pěšky do kopce Bezbariérovost: částečná, přístupné vodojemy č. 1 a č. 3, druhý vodojem bezbariérový vstup postrádá Hlavní vstup z ulice Tvrdého vedle domu č. 15 je aktuálně dočasně omezen kvůli výkopovým pracím. TIC BRNO doporučuje přístup od Masarykova onkologického ústavu nebo z Tomešovy.
Pro fotografy a lovce atmosféry se víc hodí samostatný vstup, člověk se může zastavit u každého pilíře, nechat na sebe prostor působit. Kdo chce rozklíčovat konstrukční rozdíly mezi Docwrovým anglickým pojetím a Procházkovým pragmatickým řešením, ten ocení komentovanou prohlídku s průvodcem.
Zdroj: VědaŽivě.cz
Autor: Veronika Holečková