Postavu Robina Hooda máme spojenou se zelenou čapkou, romantikou s Marion či dobrodružstvím s jeho věrnými druhy, diváci odkojeni v 90. letech pak i s fešnou tváří Kevina Costnera či hudbou Bryana Adamse. Právě legendárnímu Králi zbojníků, asi nejslavnější a nejoblíbenější hoodovské variaci, by přitom ponurá novinka nemohla být vzdálenější. Sarnorski, jenž nastartoval s dramatem Pig herecký comeback Nicolase Cage a poté spíše nudil ve spin-offu Tichého místa, se totiž rozhodl dát slavné historky do střetu s možnou realitou, v níž Hood naplňoval slova o zloději a zbojníkovi do důsledku.
Robin Hood – krutý zabiják
Ve Smrti Robina Hooda se tedy vydáme do špinavé a nelítostné Anglie 13. století, kde spíš než na bodrého Morgana Freemana narazíte na krutou zimu či přesně mířený šíp do vaší hlavy. Ten vám pravděpodobně obstará Robin Hood (Hugh Jackman), nyní už starý muž poháněný výčitkami a také temnou minulostí, která čas od času nabere reálné obrysy. Hood byl totiž odporným zabijákem masakrujícím muže, ženy i děti a sem tam v krajině narazí na blízké svých obětí, kteří se mu snaží marně pomstít.
Unavený a osamocený stařec přežívá v nelítostné přírodě a čeká na smrt. Rozhodne se ale naposledy pomoci svému dávnému příteli Malému Johnovi (Bill Skarsgård). Při krvavé bitvě je však vážně zraněn, a tak ho John odveze na ostrov, kde o něj pečuje sestra Brigit (Jodie Comer). Právě v domě péče a víry dostane zbojník poslední příležitost k pokání.
Upoutávky lákaly na brutální historickou řezničinu se špinavou atmosférou, tento marketingový příslib ale Sarnoski úplně splnit nechce a naplňuje ho pouze zčásti. Talentovaný režisér se vydává ve stopách Roberta Eggerse a jeho dobových pecek v čele se Seveřanem či Čarodějnicí. Anglie 13. století je tu tedy nemilosrdná, brutální, špinavá a extrémně syrová. Sarnoski si sice tolik nehraje s jazykem či dobovými detaily jako jeho kolega, i přesto předvádí zejména v první polovině atmosféricky hutnou podívanou plnou násilí, temnoty a pokřivených charakterů. Brutality a krvavých soubojů tu nakonec není mnoho, když na ně ale dojde, jsou opravdu zemité, fyzické a extrémně násilné.
Pokud tedy doufáte, že zde bude Robin Hood kosit lidi hlava nehlava, čeká vás mírné zklamání. Režie totiž akční a násilné pasáže používá zejména jako prostředek k ukázání zbojníkova pravého já a zároveň k hlubší sondě do jeho nitra. Jakmile se děj přesune na ostrov k sestře Brigit, stává se film až nečekaně intimní a komorní podívanou, v níž se antihrdina ohlíží za svou temnou minulostí, zpytuje svědomí a snaží se udělat něco aspoň trochu dobrého. Zprvu historická řezničina se tak definitivně mění v pomalu plynoucí artovku takřka festivalových rozměrů, která se nebojí jít proti diváckým očekáváním.
Ve stopách Odyssey
Právě v druhé polovině se tak snímek nejvíce přibližuje nedávné Odyssee. Také zde se hlavní hrdina vypořádává se svými tragickými činy z minulosti (zde jsou však dovedeny do ještě brutálnějších rozměrů), jednotlivé prvky jeho legendy se obracejí naruby a scénář se zabývá vznikem mýtických příběhů a skutečnou pravdou o nich. Do toho tvůrce přidává ještě motivy víry, smrti či kýženého odpuštění. Problém je, že snímek jde v demytizaci tak daleko, až Hood přestává být postavou, na niž by se mohl divák aspoň trochu napojit a ono vykoupení jí přát. Když zde totiž titulní postava prostřelí hlavu i dítěti, ono odpuštění se jí přeje podstatně hůře.
Sarnoski po zmiňovaném Pig znovu prokazuje, že intimní sondy do nitra zlomených mužů mu jdou od ruky a dokáže v tomto směru pořádně tnout do živého. Obstarává tím také pořádnou hereckou výzvu pro výtečného Hugha Jackmana, který mixem charismatu a životní zlomenosti dokáže bez problémů utáhnout celý film, přesto nejde i díky pojetí postavy o další stoprocentně „loganovský“ výkon. Slavný herec a režisér tentokrát pojali loučení s ikonickou postavou přeci jen trochu jinak, a to díky závěru, jenž jde zase jednou proti všem očekáváním.

Režisér sice rozehrává velmi podnětná a silná témata a zejména první hodina je díky tomu atmosféricky hustým zážitkem, zároveň je ale tempo zejména v poslední třetině už tak pomalé, že snímek začíná ztrácet nejen svou atmosféru, ale i diváckou pozornost. Smrt Robina Hooda nedává divákovi nic zadarmo, což je na jednu stranu dobře, k závěru už ale působí režisérova nekompromisní forma spíše jako přítěž. Finále je tak spíše antiklimatické, ospalé a nezanechá v člověku tolik emocí a myšlenek, jak zpočátku doufal.
Podívejte se na žebříček nejlepších historických filmů podle databáze Kinoboxu.