Neprávem přehlížený snímek retrospektivně vypráví o studentce a posléze i profesorce literatury Agnes v podání samotné Victor, která už několik let žije s nezhojitelným šrámem na duši. Její školitel zašel během soukromé konzultace příliš daleko, a přestože jeho počestnosti zbavené chování podle všeho uvízlo ve vakuu trapné až vyděšené odmlky, charakterizující většinu sociálních interakcí genderově rozkročené hrdinky, už z fyzického hlediska bylo zkrátka nepřijatelné. Agnes danou zkušenost vstřebává hlavně s pomocí věrné kamarádky Lydie (Naomi Ackie), s příležitostnou známostí v podobě roztěkaného souseda Gavina (Lucas Hedges) a také s nalezeným koťátkem.
Především ale vykazuje jakousi distancovanou blazeovanost a zvláštní nikoli smysl, nýbrž magnet na zdánlivě nepatřičný humor. Agnes by snad vznikla, kdyby někdo geneticky zkřížil Gilmorova děvčata a Potvoru s Ajťáky či libovolnou ženskou polovičkou z Flight of the Conchords – a kdyby takový inženýr navrch přihodil hrst psychologické a sociopatologické autenticity, která možná není až tak dokumentární jako v jiné HBO perle Občas myslím na smrt, ale pořád nás v závažných chvílích dostane do žádoucí citové polohy. Hrdinka je zkrátka směsí životní tragiky a také jemně stylizované komedie, která na nás občas působí, jako kdybychom byli přizváni k interním vtípkům jiné, velmi reálné skupinky. Příběh tak skrze chladné téma hřeje především ve chvílích, kdy se před očima rozvíjí titulní přátelství mezi Agnes a těhotnou Lydií.
Sorry, baby je tvůrčím celovečerním debutem Victor, kterou si jako herečku můžete pamatovat třeba ze seriálu
Miliardy, kde hraje Rian. Její tvorba na sociálních sítích upoutala významného režiséra
Barryho Jenkinse (
Moonlight), jenž hereččin debutový scénář pomohl vyprodukovat a dostat až na loňský festival Sundance. Druhou velkou oporou byla režisérka
Jane Schoenbrun, od níž se Victor učila v zákulisí hororové komedie
Sex a smrt v kempu Miasma, právě uváděné v našich kinech. Stejně jako Schoenbrun se i Victor identifikuje jako nebinární osoba a používá zájmena she/they, přičemž otázka genderové identity se v jejím prvním filmu decentně vznáší a krouží kolem psychologie ženy, pro niž mužská přirození představují velmi ambivalentní existenciální prvek.
Snímek prošel také síty festivalů v Cannes či v Karlových Varech a delší dobu ho můžete zhlédnout i na službě KVIFF.TV. Nyní se ukrývá na HBO Max a minimálně podle kritického mínění byste ho měli urychleně vydolovat. Zahraniční agregátor Rotten Tomatoes například eviduje 200 recenzí, které jsou z 97 % pochvalné. „‚Existuje důvod, i když ho sama nevidím, proč jsem naživu,‘ říká Agatha v pozdější části filmu. Výstižně řečeno. Věnujte pozornost. Jedním dobrým důvodem, proč se všichni držíme na nohou, je i tenhle chytrý, originální a hřejivý filmový balzám,“ tvrdí nadšená recenze Irish Times, již příhodně doplňuje proroctví plátku Flick Feast: „Absolutní trojitý talent… Eva Victor je výrazným novým hlasem nezávislé kinematografie, o kterém ještě mnoho let uslyšíme.“ Zaposloucháte se také? Pro jistotu si předtím na Kinoboxu projeďte žebříček nejlepších dramatických komedií na HBO Max a KVIFF.TV.
zdroje: Kinobox, Rotten Tomatoes