3 min

Stáří jako přednost. Příběh nejslavnějšího Poláka, který světu ukázal, v čem spočívá síla věku

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Zdroj:

Stáří není konec užitečnosti ani služby. Jan Pavel II. ukázal, že lidská důstojnost nestojí na výkonu a že i slabost může být veřejným svědectvím. Církev má právě v době rostoucího ageismu příležitost připomínat, že člověk má hodnotu i tehdy, když už není rychlý, silný ani výdělečně aktivní.

Všude na světě najdeme řadu iniciativ, které se snaží změnit vnímání a vztah společnosti k lidem na rozhraní tzv. třetího a čtvrtého věku, a tedy k lidem nad 65 a nad 75 let. I když se s lety mění náš zdravotní stav, míra aktivity, společenské zájmy a koneckonců i přístup k okolnímu světu, je třeba mít na paměti, že lidský život nekončí tam, kde člověk přestává být výdělečně aktivní. Ostatně to, že člověk je víc než výkon, je součástí učení všech velkých náboženských systémů – židovství, křesťanství i islámu.

Jistě nejsem sám, kdo měl rád papeže Jana Pavla II. Kromě řady věcí, za které jsem si ho vážil, jsem oceňoval, že dokázal žít veřejně své stáří a zhoršující se zdravotní stav. Karol Wojtyła byl celoživotní sportovec, člověk, který miloval hory a i v druhé půlce svého pontifikátu jezdil do Alp a Dolomit, aby tam fyzicky i psychicky pookřál.

Do vysokého věku lyžoval a ne nadarmo se pro něj vžilo označení „létající papež“ čili ten, kdo zcestoval téměř celý svět. Vykonal 104 zahraničních a 140 domácích cest, při nichž navštívil přes 130 zemí. Už atentát v roce 1981, který naštěstí přežil, ho fyzicky oslabil. Nastupující Parkinsonova choroba ho připravila o další kus jeho sil. Přesto žil svůj pontifikát i svůj život před očima celého světa.

Chtěl žít své stáří a slabost před očima světa

Kdysi biskup, kardinál a papež plný energie, která se projevovala i v jeho homíliích a proslovech, se stal drobným, shrbeným pánem, který se však nikdy nevzdal úkolu, k němuž byl povolán. Tak jako mnoha lidem vysokého věku mu ubývalo sil, ale ještě rok před svou smrtí, v roce 2004, navštívil Francii.

Hůř a hůř chodil, zadrhával v řeči, i když byl schopný hovořit v několika světových jazycích, měl problémy se čtením a občas se u něj projevovala špatná nálada. Přesto se nevzdal vůle k životu ani svého poslání, které bylo mnohem náročnější než výkon prezidentské či královské funkce. Wojtyła chtěl žít své stáří a slabost před očima světa, který se začal rychle měnit a klást důraz na výkonnost, aktivitu a strojově vykonanou práci.

Sociální encykliky a záběr jeho služby ale kladly důraz právě na důstojnost lidského života od narození po smrt. Často opakoval, že člověk je víc než práce. K nelibosti mnoha politiků říkal, že lidé mají nezadatelné právo na rodinu, bydlení, práci, sociální zabezpečení, svobodu vyznání a na to, aby se věnovali tomu, k čemu byli povoláni. Také František se vydal toutéž cestou a nesl své stáří statečně a pro blaho těch, o jejichž stáří a životních problémech se nemluví.

A to nejhorší – nemá je kdo nahradit

Neumím si představit, že by někdo poslal apoštola Petra nebo Pavla na odpočinek. Že by někdo určoval, že něčí role daná mu Bohem končí jen proto, že je mu třeba osmdesát. Církev si vždy vážila toho, že v ní lidé sloužili – pokud chtěli – leckdy až do konce svých dní. Kněží, teologové, řeholnice, biskupové, papežové, misionáři.

Jestli ještě církve mohou něčím inspirovat společnost, pak ať dokazují, že věk je pro řadu lidí jen číslo a že je úplně jedno, je-li někdo farářem nebo kazatelkou v 85 letech, i když mu některé věci trvají déle. Ostatně mnoho dobrých věcí vzniká tam, kde na nich mezigeneračně spolupracují staří lidé s lidmi středního věku a dospívajícími teenagery.

Věková diskriminace je tváří v tvář společnosti výkonu strašná věc, z níž bychom opravdu měli mít obavy. Klade nám otázku, jestli mají staří lidé právo pracovat, sloužit, promlouvat a být aktivní, a to jak v sekulární společnosti, tak v církvích. Nenechme se nakazit žádnou podobou ageismu. Jako křesťané musíme jít příkladem a bojovat i za ty, kteří ještě chtějí pracovat a sloužit navzdory tomu, že jim okolí tvrdí, že už by to měli zabalit, i když je – což je na tom nejsmutnější – nemá kdo nahradit.

Co by dnes řekl Jan Amos Komenský naší vládě v Praze?

Reklama

Další články z Proboha!

Často povyšujeme “duchovní” věci nad ty “tělesné”

Filip Turek převrátil sanitku, postoj pokání ale neukázal. A my?

Před pár týdny byla naše společnost svědkem dalšího z mnoha excesů poslance Filipa Turka. Tentokrát se...

Je to jako déjà vu na konci dějin. Proč se v knize Zjevení konec vrací znovu a znovu?

7. díl série Zjevení Zjevení Janovo bývá často mylně považováno za přesný kalendář lidského konce. Ve...

Epstein s ní chtěl mít dítě, manžel ji fyzicky napadal. Kdo je Virginia Roberts Giuffre?

Její tvář zná celý svět z ikonické fotografie, na níž ji kolem pasu drží britský princ Andrew. Svět ji...

Kvůli pouti LGBT katolíků jim vyhrožoval celý internet. Reakce arcibiskupa (ne)překvapila

Často se mi stává, že když někde něco prohlašuju o tom, jak něco zvládám, netrvá dlouho a přijde...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Proboha!

Proboha.cz otevírá témata, která nejsou jen pro neděli. Věnuje se otázkám víry, hodnot, etiky, společnosti i mezilidských vztahů – ale nikoli způsobem, který káže nebo moralizuje. Nabízí dialog, přemýšlení, kontext. A často klade otázky, na které si odpovídáme každý trochu jinak. Najdete tu...

Stáří jako přednost. Příběh nejslavnějšího Poláka, který světu ukázal, v čem spočívá síla věku

Po 286 dnech na moři „město hříchu“. Američtí námořníci se vyloďují v Thajsku

Lidské bestie: Robert Mugabe osvobodil Zimbabwe od vlády bílé menšiny. Pak si začal plést svou vůli s přáním celé země

Plný telefon nemusíte řešit mazáním fotek. Android ukrývá koše, které zabírají gigabajty, ale většina lidí o nich neví

Manželčina nevěra stvořila monstrum. Desítky žen skončily v sudech

"Tlustá žena, která je se sebou spokojená, kecá." Slováková pokračuje ve válce proti kilům navíc