Liga užitečných Babišových má za sebou splnění dalšího mimořádně důležitého úkolu. Zjistit, kolik stojí soukromá dovolená prezidenta Petra Pavla, kdo mu pronajal letadlo, kolik zaplatil za sedadlo a zda náhodou nedostal slevu, kterou mu poslanci vládní koalice osobně neschválili. Prezident zveřejnil částky, doložil, že leteckou dopravu hradil ze soukromých prostředků, a vysvětlil také mimořádný návrat do České republiky kvůli volbám. Jenže tím úřední horlivost Babišových spojenců rozhodně neukončil. Ministr Boris Šťastný bystře objevil, že Pavlův let byl podezřele levný, zatímco poslanec ANO Radek Vondráček se rozhodl zesměšnit prezidentův návrat obyčejnou ekonomickou třídou.
Hotentálie předvedla další převratnou disciplínu. Jakmile prezident cestuje soukromým letadlem a zaplatí ze svého, je to podezřelé. Když se vrátí běžnou nízkonákladovou linkou, je to směšné. Vládní detektivové však nepočítali s publikem, které umí číst. Diskutující Šťastnému připomněli téměř dvousettisícovou letenku Petra Macinky v obchodní třídě, placenou z veřejných peněz, a Vondráčkovi doporučili, aby místo scénářů o prezidentské dovolené věnoval alespoň část energie práci, za kterou ho občané platí. Z velkého pátrání po Pavlových penězích se tak stal další kabaret, v němž se vyšetřovatelé nakonec ocitli podstatně více na očích než vyšetřovaný.
Petr Pavel zveřejnil podrobný rozpis dvou výdajů za soukromou leteckou dopravu spojenou s cestou do Maroka. Za první let zaplatil 3750 eur, přibližně 91 tisíc korun, a mimořádný návrat do České republiky s následnou cestou zpět do Maroka ho stál dalších 15 tisíc eur, tedy přibližně 365 tisíc korun. Celkem 18 750 eur, v přepočtu zhruba 456 tisíc korun. Prezident uvedl, že peníze pocházely z jeho soukromých prostředků a Kancelář prezidenta republiky dovolenou neorganizovala ani neplatila. Hlava státu tedy zveřejnila částky, které vládní poslanci požadovali, jenže Hotentálie se s takovým výsledkem spokojit nedokázala. Dovolená placená soukromými penězi přece nemůže zůstat pouhou dovolenou, pokud se kolem ní dá svolat politická výprava, uspořádat veřejné pohoršení a vyrobit několik příspěvků na sociální sítě. Hlavní je nedopustit, aby občané získali dojem, že prezident smí utrácet peníze, které vydělal, bez předchozího souhlasu poslanců Andreje Babiše.
Prezident podrobně vysvětlil také první cestu do Maroka. „Cestoval jsem letadlem, které bylo pronajato pro potřeby týmu Fesh Fesh, který se účastnil závodu Rallye du Maroc. Volná místa na palubě nám organizátoři nabídli. Využil jsem nabídky a souhlasil s úhradou ceny, která vycházela z podílu za mé sedadlo ve výši 3750 eur,“ uvedl Pavel. Závodní tým měl tedy pronajaté letadlo, na palubě zůstala volná místa a prezident jedno využil za dohodnutou částku. Pro běžného cestujícího by šlo o poměrně srozumitelný způsob úhrady přepravy. Pro politické detektivy vládní koalice ovšem začala nová kapitola případu, v němž je i zaplacené sedadlo důvodem k podezření. Vždyť kdyby si podobnou nabídku nechal ujít, mohl by prezident podle horlivých kritiků pro změnu čelit otázce, proč si pronajímal celé letadlo, když v něm mohl letět pouze za cenu jednoho místa. Hotentálie totiž dokáže vyrobit podezření i z úspory, pokud se jí účastní nesprávný prezident.
Ještě větší vzrušení způsobilo 15 tisíc eur za mimořádnou cestu z Maroka do Prahy a zpět. Pavel se totiž po kritice původně plánované neúčasti v komunálních volbách rozhodl změnit program, vrátil se do Černoučku a odvolil. Pronajatým letadlem marocké společnosti s ním cestovali také lékař Tomáš Šebek, Pavel Kubíček a příslušník ochranné služby. Prezident uvedl, že zaplatil odpovídající podíl na celkové ceně pronájmu. Peníze uhradil ze svého a následně se vrátil do Maroka. Jenže poslanci, kteří ještě před několika dny dokázali prezidentovu původně plánovanou neúčast u voleb proměnit v téměř ústavní pohromu, dostali další důvod k rozčilení. Pavel totiž jejich výtky vyslyšel. Přiletěl, odvolil a za návrat zaplatil. V Hotentálii ovšem není nic nebezpečnějšího než politik, který napraví chybu dříve, než si proti němu stihne vládní tábor připravit další billboard.
Boris Šťastný otevřel leteckou účetní poradnu
Ministr Boris Šťastný se do pátrání po prezidentových výdajích pustil s vervou revizora, který právě objevil cestujícího s podezřele levnou jízdenkou. Vedle sebe postavil náklady na cestu Petra Macinky do New Yorku a Pavlův soukromý let z Maroka. „197.447 Kč za zpáteční letenku Petra Macinky do New Yorku v obchodní třídě je cena obvyklá. 164.481 Kč za 5 stejných zpátečních letenek jeho doprovodu v ekonomické třídě (32.896 Kč za jednu) je cena obvyklá,“ napsal Šťastný. Následně se pustil do prezidenta. „365.000 Kč za pronájem privátního tryskáče Hawker 900XP na přibližně 7,5 hodin letu plus čekání v Praze pro Petra Pavla na trase Casablanca - Praha a zpět NENÍ CENA OBVYKLÁ,“ rozohnil se ministr a přidal závěr, který měl zřejmě odhalit další velké politické tajemství. „Naopak, je to cena podezřele nízká.“
Šťastný tak objevil pozoruhodnou ekonomickou nerovnováhu. Ministr může za jednu zpáteční letenku v obchodní třídě zaplatit téměř 200 tisíc korun z veřejných prostředků a všechno je podle Borise Šťastného v naprostém pořádku. Prezident však ze soukromých peněz uhradí svůj podíl na pronajatém letadle a nastává podezření. Hotentálská kontrola cen letecké dopravy tím získala vlastní pravidla. Dražší cesta placená občany je obvyklá, levnější částka placená prezidentem je podezřelá. Zatímco běžný hospodář by se při hledání úspor zajímal především o veřejné výdaje, ministr Šťastný se rozhodl zkoumat soukromou peněženku Petra Pavla. Česká státní pokladna má totiž zřejmě tolik volných prostředků, že si může dovolit luxus nepátrat po jejich utrácení a místo toho hodnotit, zda prezident za dovolenou neutratil podezřele málo.
Ministrovu argumentaci navíc doprovázela účetní nesrovnalost. Pavel totiž 365 tisíc korun nevydával za kompletní cenu pronájmu celého letadla, ale za podíl na celkových nákladech přepravy. Šťastný však zacházel s částkou tak, jako kdyby prezident za uvedené peníze pořídil celou službu včetně stroje, posádky a čekání na letišti. Rozdíl mezi cenou celého pronájmu a částkou připadající na jednoho z cestujících se z ministrova rozhořčení jaksi vytratil. Podobnou metodou by mohl zpochybnit i obyčejnou letenku do New Yorku. Koupit jedno sedadlo za 197 tisíc korun přece musí být podezřele levné, když celé dopravní letadlo stojí podstatně více. Hotentálská ekonomie ovšem nikdy netrpěla přehnanou závislostí na jednotkách, pokud se díky jejich záměně dá vyrobit politický skandál.
Šťastný připojil také teorii o mediální kampani, která podle něj měla odvádět pozornost od údajně podezřelé ceny. „Mediální kampaň, která má evidentně za cíl odvrátit od tohoto faktu pozornost, to jen potvrzuje,“ napsal. Ministr tak dokázal posunout své pátrání na vyšší úroveň. Nestačilo mu, že cena připadala podezřelá jemu. Také nesouhlasné reakce měly posloužit jako důkaz, že je na správné stopě. Pokud někdo jeho závěr zpochybní, zřejmě tím pouze potvrzuje existenci kampaně. Pokud se někdo prezidenta zastane, patrně odvádí pozornost. A pokud občané připomenou Macinkovu letenku, bude možné jejich otázky zařadit mezi další projevy nepřátelského mediálního působení. Pro Hotentálii by se taková metoda vyšetřování hodila znamenitě. Podezření se totiž stává důkazem a odpor proti podezření důkazem ještě větším.
Jenže Šťastného slavnostní odhalení se na sociální síti změnilo v poměrně neveselou účetní kontrolu samotného ministra. „Boris Šťastný, je mi úplně jedno jaká je cena obvyklá. Petr Macinka nepotřebuje létat business class za naše peníze,“ vzkázal jeden z diskutujících. Další připomněl, že prezident cestu financoval soukromě, a ptal se, proč ministr místo toho neřeší veřejné výdaje. Schůze hotentálské letecké vyšetřovací komise tím nabrala nečekaný směr. Ministr přinesl podezření na prezidentovu příliš levnou soukromou cestu, občané mu pod nos položili téměř dvousettisícovou letenku člena vlády. Zatímco Šťastný chtěl občany přesvědčit, že Pavlova částka nevypadá obvykle, komentující začali zkoumat, zda je vůbec nutné, aby ministr cestoval přes Atlantik v obchodní třídě placené ze státní pokladny.
Macinkovo sedadlo za téměř dvě stě tisíc a prezidentova soukromá peněženka
Nejpůvabnější čísla v celé debatě poskytl nakonec sám Šťastný. Macinkova zpáteční letenka v obchodní třídě stála podle jeho údajů 197 447 korun. Pět zpátečních letenek doprovodu v ekonomické třídě stálo dohromady 164 481 korun, tedy přibližně 32 896 korun za jednoho cestujícího. Ministr tak veřejnosti nevědomky připravil názornou lekci o rozdílu mezi běžným sedadlem a politicky významným pozadím. Za jediné Macinkovo místo zaplatil stát více než za všech pět cestujících z doprovodu dohromady. Hotentálie by proto měla zvážit zvláštní tarif pro členy vlády, kteří potřebují při dálkových letech mimořádně mnoho prostoru. Případně by mohla ministerstvu zahraničí pořídit samostatnou pokladničku na pohodlí politických zadnic, protože právě jejich přeprava se v Šťastného výkladu ukázala jako mimořádně nákladná součást zahraniční politiky.
Reakce pod ministrovým příspěvkem se proto začaly točit kolem otázky, kterou Šťastný zřejmě pokládal za dávno vyřešenou. Proč je téměř dvousettisícová letenka člena vlády v pořádku, zatímco soukromě hrazená cesta prezidenta vyvolává takové pohoršení? „Prezidentova cesta mě moc nezajímá, platil si ji ze své kapsy. Proč ale panu Macinkovi nestačí ekonomická třída? Musíme přece šetřit,“ zaznělo v jedné z reakcí. Jiný diskutující upozornil, že ministr měl podle jeho názoru možnost využít vládní letadlo, které do New Yorku rovněž mířilo. Šťastný však namísto hledání odpovědi na otázky o hospodaření s veřejnými prostředky pokračoval v podezření kolem Pavlova pronajatého stroje. Hotentálie tím názorně předvedla, že úspory je nejlepší požadovat od někoho jiného. Zvláště pokud utrácí vlastní peníze.
Další reakce se zaměřila na rozdíl mezi prezidentovým podílem na pronájmu letadla a představou, kterou Šťastný vyvolával. „Těch 15k eur je poměr z ceny letu toho tryskáče - vy jste si to nepřečetl? nebo neumíte porozumět psanému textu?“ ptal se jeden z diskutujících. Ministrův výklad tak dostal nepříjemnou srážku s aritmetikou. Pokud několik lidí využije jednu dopravní službu a každý uhradí určený díl nákladů, není částka zaplacená jedním cestujícím automaticky cenou celé služby. Šťastný ovšem dokázal z tohoto rozdílu vytvořit téma veřejného pohoršení, což svědčí o mimořádné vynalézavosti vládní kontroly. Stačí vzít cenu jedné části, vydávat ji za podezřelou cenu celku a vyhlásit, že se právě odhalilo něco velikého. Kdyby se podobným způsobem posuzoval účet za společnou večeři, mohl by ministr vznést podezření na každého hosta, který nezaplatil všechno jídlo na stole.
Pavel navíc na rozdíl od ministra Macinky nečerpal na uvedené lety prostředky ze státního rozpočtu. Šťastný přesto považoval za důležité zabývat se právě jeho cestou, což mezi diskutujícími vyvolalo celou řadu dalších poznámek. „Pane Šťastný, nepřipadá Vám zkoumání nákladů na soukromou dovolenou nedůstojné ministra? Kam ještě klesnete?“ zaznělo v jednom z komentářů. Další připomínali, že koaliční politici slibovali šetření, a ptali se, proč se tato zásada neprojevuje také při nákupech letenek pro členy vlády. Ministr tak místo velkého odhalení získal improvizované veřejné slyšení o cenách služebních cest. Nešlo o výsledek, který si zřejmě představoval, ale z hlediska transparentnosti se jednalo o zajímavý vedlejší účinek. Šťastný chtěl kontrolovat účet prezidenta, a veřejnost začala kontrolovat účty vlády.
Vondráček objevil ekonomickou třídu. Liga užitečných Babišových má další senzaci
Radek Vondráček se rozhodl přispět do velkého prezidentského vyšetřování vlastním kulturním programem. Zatímco Boris Šťastný počítal peníze a hledal podezřele nízké ceny, někdejší předseda Poslanecké sněmovny za ANO objevil literární žánr televizního seriálu. „Seriál o hrdinném prezidentovi pokračuje! A já uhodl další díl - pokorný návrat do vlasti v třídě Economy,“ napsal. Prezident se totiž po skončení dovolené vrátil z Maroka běžnou linkou společnosti Ryanair přes francouzskou Marseille. Pro většinu cestujících by se jednalo o docela obyčejnou cestu nízkonákladovou aerolinkou. Pro Vondráčka nastala mimořádná politická událost. Prezident republiky cestoval ekonomickou třídou! Takovou zprávu si Liga užitečných Babišových nemohla nechat ujít, protože obyčejné sedadlo v dopravním letadle se najednou stalo materiálem pro další trapný pokus o humor.
Vondráček pokračoval vlastní dramatizací prezidentovy dovolené. „A je to jak televizní seriál. Začalo to volby vyhlásí, pak se k nim nehlásí. První epizoda. Druhá epizoda. První dáma je soukromá osoba. Já nikam nejedu. Třetí osoba. Tak jsem tady. Vzal jsem si soukromý tryskáč. To jsem ale frajer. Očekávám zítra titulky Prezident okouzlil spolucestující v třídě economy na pařížském letišti,“ napsal poslanec ANO. Scenárista Vondráček tak vytvořil vlastní verzi prezidentových výroků, přidal televizní epizody, několik postav a na závěr předvedl očekávání dalších mediálních titulků. V Hotentálii by podobné dílo mohlo získat cenu za nejdelší pokus o vtip, jehož hlavní zápletkou je skutečnost, že prezident cestuje letadlem. Poslanec by mohl pokračovat dalšími díly. Prezident nastoupil. Prezident si sedl. Prezident vystoupil. Prezident vyzvedl zavazadlo. Při dostatečné vytrvalosti by se celá série dala vysílat každý den až do příštích voleb.
Vondráčkův scénář trpí dramaturgickou chybou. Předchozí vládní kritika mířila na prezidentovu cestu soukromým letadlem, zatímco jeho návrat ekonomickou třídou posloužil jako další důvod k posměchu. Hotentálský cestovní řád tak neobsahuje žádnou správnou variantu. Soukromý let je podezřelý, protože mohl být příliš levný. Obyčejná linka je směšná, protože prezident sedí v ekonomické třídě. Dražší cestování vyvolává pohoršení, levnější cestování výsměch. Nejspolehlivějším řešením by zřejmě bylo, kdyby Petr Pavel zůstal doma, nikam nejezdil a přestal poskytovat poslancům ANO příležitost k tvorbě dalších příspěvků. Jenže i v takovém případě by se patrně našel některý z užitečných Babišových, který by prezidentovi vyčetl, že nevyužívá příležitostí reprezentovat republiku v zahraničí.
Vondráčkovu televizní produkci si však publikum příliš neoblíbilo. „Pane Vondráčku, jste ubohý. Kdybyste se raději věnoval své práci, za kterou jste placeny!“ objevilo se v jedné z reakcí. Další komentující se ptal, zda politik skutečně nemá na práci nic důležitějšího než sledování prezidentovy soukromé dovolené, a jiný mu připomněl, že Pavel cestu hradil ze svých prostředků. Hotentálský scenárista tak dostal poněkud nevyžádané recenze. Diváci místo obdivu k jeho humoru požadovali, aby poslanec vykonával práci, kvůli níž sedí v Parlamentu. Vondráček chtěl napsat komedii o prezidentovi, jenže publikum si začalo všímat autora, který uprostřed skutečné politiky věnuje čas literárnímu zpracování cizí dovolené.
Jedna z reakcí vystihla celý problém přímočarou otázkou. „Já pořád nechápu, co je vám do toho čím lítá a kam pan prezident za své peníze. I kdyby mu poslal svoje letadlo sám papež, je vám do toho houby,“ napsal diskutující. Vondráček by mohl tento motiv využít pro další díl seriálu. Prezident odlétá papežským letadlem, ministr Šťastný zkoumá, zda pronájem nebyl podezřele levný, Jindřich Rajchl požaduje výpis z účtu a koaliční poslanci svolávají mimořádnou schůzi kvůli podezření, že Vatikán poskytl prezidentovi nedovolenou slevu. Do třetí epizody by mohl přibýt také Macinka, který by z obchodní třídy vysvětloval, že běžná letenka v ekonomické třídě není pro člena vlády dostatečně důstojná. Liga užitečných Babišových by konečně získala seriál s mezinárodním obsazením, skutečnými účtenkami a scénářem, který by se dal natáčet přímo ve Sněmovně.
Prezident odvolil a vládní detektivové dostali další práci
Pavlova cesta do Maroka měla navíc jednu okolnost, kterou by si koaliční kritici mohli připomenout před každým dalším výbuchem pohoršení. Prezident původně oznámil, že kvůli dovolené vynechá komunální volby v domovském Černoučku. Kritika takového rozhodnutí měla opodstatnění, což nakonec uznal i Pavel. Změnil program, nechal zajistit mimořádný let, vrátil se do České republiky a odvolil. Za cestu zaplatil 15 tisíc eur z vlastní kapsy. Pro běžného občana to byla poměrně nákladná oprava chyby v kalendáři. Pro prezidentovy politické kritiky však další příležitost, jak pokračovat v rozhořčení. Nejdříve se mohli zlobit, že Pavel k urně nepřijde. Když přijel, mohli se zlobit, čím přijel. Jakmile zveřejnil, kolik za cestu zaplatil, mohli vykřikovat, že zaplatil podezřele málo.
Právě zde by se nabízel návrat Denise Doksanského a jeho slavného billboardu s nápisem „Nebuď jako já, přijď k volbám“. Poslanec ANO tehdy využil prezidentovu plánovanou neúčast k předvolební agitaci, přidal fotografii, postavičku na žebříku a několik smajlíků. Pavel se však vrátil a hlasováním mu celý výtvarný projekt znehodnotil ještě před koncem volebního dne. Nyní se do stejného příběhu zapojili další členové širšího hotentálského souboru. Boris Šťastný zkoumá cenu letadla, Radek Vondráček píše seriál. Volební urnu v Černoučku snad ze spiknutí nikdo z nich nepodezřívá. Ta totiž prezidentův hlas skutečně přijala a tím nešťastným kritikům poskytla jen další práci s hledáním nové výtky.
Pavel ve vyjádření připomněl, proč se rozhodl podrobnosti zveřejnit. „Svá slova považuji za důležitá z hlediska transparentnosti a otevřenosti, z hlediska politického ovšem odmítám zasahování do svého soukromí,“ uvedl prezident. Krátká věta, která se do vládního vyšetřovacího nadšení příliš nehodí. Prezident totiž oddělil veřejný zájem na vysvětlení okolností cesty od představy, že poslanci mohou kontrolovat veškeré soukromé výdaje hlavy státu. Šťastný s Vondráčkem však předvedli, že v Hotentálii podobné hranice fungují velmi pružně. Pokud politik utrácí veřejné peníze, může jeho koaliční kolega vysvětlit, že šlo o obvyklou cenu. Pokud prezident utrácí soukromé prostředky, stává se jeho účtenka předmětem politického pátrání. Transparentnost tak připomíná jednosměrné okno. Na prezidenta je vidět dokonale, směrem k vládním výdajům se sklo záhadně zatemňuje.
Liga užitečných Babišových vystavila účet sama sobě
Boris Šťastný chtěl z prezidentovy soukromé cesty udělat případ podezřele levného pronájmu letadla. Radek Vondráček chtěl z obyčejného letu ekonomickou třídou vytěžit televizní komedii. Oba však mezi diskutujícími narazili na lidi, kteří místo připravených politických point začali požadovat odpovědi na mnohem prostší otázky. Proč ministr Macinka letěl v obchodní třídě za téměř 200 tisíc korun ze státních prostředků? Proč jeho pět spolupracovníků dohromady zaplatilo za ekonomickou třídu méně než on jediný? Proč se členové vládní koalice tolik zabývají penězi, které prezident podle zveřejněného vyjádření uhradil ze svého? A proč se poslanec ANO snaží zesměšnit fakt, že prezident využil obyčejnou nízkonákladovou linku? Odpovědí se publikum nedočkalo.
Hotentálie na podobné otázky obvykle odpovídá dalšími otázkami. Kdo objednal letadlo? Komu patří? Proč byla cena tak nízká? Kdo seděl na palubě? Proč prezident letěl ekonomickou třídou? Proč odletěl do Maroka? Proč se vrátil? Proč se znovu vrátil do Maroka? V krajním případě by bylo možné ustavit parlamentní podvýbor pro prezidentská zavazadla, který by kontroloval také hmotnost příručních kufrů a případné příplatky za výběr sedadla. Při současné horlivosti vládních poslanců by ostatně nikoho nepřekvapilo, kdyby se příští sněmovní schůze zabývala otázkou, zda Petr Pavel dostal v letadle zdarma sklenici vody. Alenka by požadovala EET doklad, Šťastný by zkoumal obvyklou cenu a Vondráček by napsal další díl scénář seriálu.
Prezident však zveřejněním údajů poskytl veřejnosti možnost porovnat konkrétní částky. První cesta pronajatým letadlem týmu Fesh Fesh ho stála 3750 eur. Mimořádný návrat do Prahy a zpět do Maroka dalších 15 tisíc eur. Poslední návrat do České republiky absolvoval běžnou linkou přes Marseille. Kancelář prezidenta republiky podle jeho vyjádření dovolenou neorganizovala ani neplatila. Šťastný naproti tomu předložil údaje o Macinkově služební cestě, které samy o sobě stojí za pozornost. Jedna letenka v obchodní třídě za 197 447 korun a pět letenek doprovodu v ekonomické třídě dohromady za 164 481 korun. Takový poměr by mohl zajímat každého, kdo se skutečně zabývá úsporami veřejných prostředků. V Hotentálii však evidentně vzbudila větší pozornost prezidentova soukromá peněženka než veřejné peníze vynaložené na pohodlí člena vlády.
Vondráčkova televizní kariéra zatím také nepřinesla očekávaný triumf. Místo nadšených recenzí dostal výzvy, aby se věnoval parlamentní práci, a připomínky, že prezident má právo cestovat za vlastní peníze. Šťastného letecká kontrola skončila neméně pozoruhodně. Část veřejnosti začala ministrovi připomínat výdaje vlády, které sám uvedl jako příklad obvyklých cen. Liga užitečných Babišových tak absolvovala další mistrovství v politickém sebezesměšnění. Stačilo vybrat prezidentovu dovolenou, připravit podezření, sepsat několik výsměšných vět a počkat, až občané otevřou kalkulačky. Hotentálie může nyní založit novou soutěžní kategorii pro politiky, kteří chtějí vyšetřovat cizí účty a nešťastnou náhodou přitom zveřejní mnohem zajímavější účty vlastní vlády.
Pavel svou část příběhu uzavřel prostou větou. „Věřím, že tímto je záležitost vysvětlena a uzavřena,“ napsal prezident. Pro Borise Šťastného a Radka Vondráčka by podobný závěr znamenal konec slibně rozjeté politické produkce. Ministr by musel odložit pomyslnou leteckou kalkulačku, poslanec zavřít scénář televizního seriálu a Liga užitečných Babišových hledat další prezidentovu soukromou aktivitu, kterou by mohla proměnit ve veřejný skandál. Zůstala by ovšem jedna účtenka, kterou do celé debaty vnesl sám Šťastný. Macinkova letenka v obchodní třídě za 197 447 korun. Pět letenek jeho doprovodu za 164 481 korun. V hotentálském účetnictví je všechno v pořádku, protože ministr Šťastný obě částky označil za obvyklé. Podezřelé pro Ligu a její nohsledy zůstává pouze to, že Petr Pavel za letadlo zaplatil ze svého.
© inregion.cz