Radim Ivan chtěl působit jako odvážný pravicový reformátor, místo toho ale poslal do veřejného prostoru návrh, který ukazuje spíš nepochopení veřejnoprávních médií, slabý politický instinkt a zvláštní pohrdání lidmi, které by ODS měla spíš získávat než odhánět. Když stínový ministr navrhne poslat Českou televizi na burzu a vzápětí přizná, že se na ni léta nedívá, nevypadá to jako promyšlená reforma. Vypadá to jako další důkaz, že část ODS chce mluvit o obraně veřejné služby, ale přitom si sama pod sebou podřezává větev.
Radim Ivan se rozhodl vstoupit do o budoucnosti České televize způsobem, který v několika větách stihl odhalit víc, než zřejmě sám zamýšlel. Ukázal nepochopení toho, co veřejnoprávní médium vůbec je, lehkost, s jakou se dá mluvit o privatizaci instituce, jejíž smysl zjevně ani nebere vážně, a navrch ještě arogantní tón vůči lidem, které by jeho strana potřebovala spíš přesvědčovat než si je znechuceně odškrtávat. Protože nejde o náhodného diskutéra s přehnaným egem, ale o stínového ministra ODS pro místní rozvoj, který letos v lednu kandidoval proti Martinu Kupkovi na předsedu strany, neuspěl, do užšího vedení se neprobojoval a následně se vzdal i kandidatury na post místopředsedy, není možné nad tím jen mávnout rukou. V březnu se stal stínovým ministrem pro místní rozvoj za ODS a tím se jeho slova přestala podobat soukromému výstřelu od piva. V tu chvíli už mluvil jako jeden z viditelných představitelů strany, která se chce tvářit jako vážná a kompetentní alternativa. Proto celý jeho výpad působí velmi rozpačitě. Pakliže takto mluví reprezentant politické strany, který má jednou předstoupit před veřejnost jako možný ministr, je to problém.
Groteska začala Ivanovým omyly nabitým . „Dokud budou o ČT rozhodovat politici, pak vždy bude oheň na střeše. Dlouhodobě se domnívám, že ČT by nejvíce prospělo umístění na burzu. Jsem přesvědčen o tom, že by taková televize nabízela lepší službu i lidem z Letné,“ napsal Ivan. Již tato trojice vět sama o sobě stačí na menší politický výprask. Je v ní totiž ukryta představa, že veřejnoprávní televizi pomůže „umístění na burzu“, tedy faktická privatizace instituce, jejíž existence je postavena na úplně jiném principu než na logice obchodované akciové společnosti, a zároveň i zvláštní, lehce pohrdavý tón vůči „lidem z Letné“, tedy vůči části veřejnosti, která se v minulých letech stala symbolem občanského odporu proti Babišovskému stylu moci. To samo o sobě vyvolává jednoduchou otázku. Kdo jsou podle Radima Ivana ti „lidé z Letné“? Nějaký vzdálený druh politicky podezřelé městské havěti? Kulisa, do níž si může stínový ministr kopnout, aby vypadal trochu pravicověji? Nebo dokonce lidé, které chce snad ODS získávat? Protože mezi těmi, kdo na Letné v minulých letech stáli, byla nepochybně i řada voličů ODS a mnoho dalších, kteří by jí za jiných okolností mohli důvěřovat. Jestli je tedy někdo začne oslovovat tímto tónem, není to známka odvahy, ale prostého politického diletantství. Zajímavé je to i z pohledu vnitrostranické soudržnosti. Poslední akce na Letné se totiž účastnil i Martin Kupka, tedy předseda ODS, se kterým Ivan v lednu prohrál souboj o předsednický post, a kterého Ivan v minulosti ostře . Tato situace názorně ilustruje pokračující rozpory uvnitř ODS.
Pod Ivanovým se okamžitě rozhořela diskuse, protože přesně takové výroky budí kombinaci vzteku, výsměchu a znechucení. „už dost, pls.,“ reagovala Barbora Urbanová. „a toto je oficiální stanovisko ODS, pane stínový ministře? a co na to Martin Baxa?,“ ptala se Andrea Hoffmannová. „Jsem ‚lidé z Letné‘. A nestydím se za to. Nebo jsme podle vás ta podřadná sorta chudáků, kteří neví, že prachy jsou nejvíc???,“ napsal Eicul. „Lidem z Letné... Mnoho lidí na Letné ODS pravděpodobně volilo. Označit je jako lidi z Letné - moc hezky jste to napsal, to nemohu říci. Tímto stylem aby za chvíli nebylo správně naši bývalí voliči.,“ upozornil Pavel Friebert. „Lidé z Letné? To je podle Vás něco jako pražská kavárna? Zatím jsem Vám fandil, ale teď jste mě na..al!,“ přidal Yossarian. Markéta Novotná šla ještě dál a pojmenovala něco, čeho by si ODS měla všimnout mnohem dřív, než bude pozdě: „Nejsem ‚člověk z Letné‘, jsem ‚člověk chápající obavy lidí z Letné‘. Byla jsem dlouhá léta ‚volič ODS‘. A to jsem se musela kvůli Zahradiovi, Blažkovi,Hrabovi, Bendovu nakonec dost přemáhat. Dnes jsem už ‚nevolič ODS‘. A jak Vás tak sleduji,tak bohužel nebudu mít důvod to zmenit“. Martin Záhumenský napsal: „Doufám, že jako stínový ministr zůstanete s tímhle postojem dlouho ve stínu, než zmizíte ve tmě. Pak se divte, že je ODS nevolitelná, když napíšete takovou ptákovinu. Máme tu několik soukromých TV (Nova, Prima, Barrandov) a připadají vám nezávislé? Mně tedy fakt ne!“ A Josef Šilhan trefil politický dopad celé věci téměř dokonale: „Krása střídá nádheru: twitterovém publiku napsat to, co ho maximálně n.s..e. Agitátory za likvidaci ČT to naopak potěšilo, ale ti vás stejně volit nebudou. Každý tweet Vás nebo pana Blažka je gratis podpora STAN a Pirátů. Jen tak dál!“ Na tom je mimochodem nejvtipnější právě to, jak přesně tahle poznámka sedí. Ivan nepotěšil nikoho, koho by ODS potřebovala přesvědčit, ale zato velmi ochotně poskytl radost těm, kdo stejně sní o oslabení opozice, či zestátnění veřejnoprávních médií. To je skoro učebnicový způsob, jak politicky prohrát i v situaci, kdy nebylo třeba vůbec nic říkat.
Ivan se navíc nepokusil brzdit, omluvit se ani aspoň zjemnit tón. Udělal přesný opak a začal si s kritiky přetlačovat ego, čímž celý dojem jen zhoršil. „To, že si to neumíš představit neznamená, že by to fungovat nemohlo,“ odepsal Barboře Urbanové. „Umíš číst? Píšu, že se to domnívám já,“ napsal Andree Hoffmannové. „Já to ale napsal v dobrém,“ tvrdil Eiculovi. „Ale já to nemyslel zle,“ ujišťoval Pavla Frieberta. A v reakci na výtku o papalášství přidal větu, která v sobě spojila špatný pravopis s ještě horší politickou sebeobranou: „Právě ten papalašismus by se privatizací odstranil, ale to bys měl špatný den, kdybys tady zase nemohl psát něco o strejcích, paplašismu a spol. A o lidech z letné jsem mluvil v dobrém,“ napsal Radim Ivan. Tady se již celá věc přestává podobat debatě o médiích a začíná vypadat jako záchvat člověka, který nechápe, že problém nevznikl jen v tom, co řekl, ale v tom, co tím odhalil o sobě. Když politik musí opakovaně vysvětlovat, že pohrdavě znějící formulaci myslel „v dobrém“, nevypadá pak jako nedoceněný vizionář. Vypadá jako někdo, kdo není schopen rozpoznat hranici mezi ostrou formulací a prostou sociální neobratností.
Jenže ještě horší než ten tón je samotný obsah jeho návrhu. „Umístění na burzu“ v překladu znamená věc až směšně prostou: privatizaci České televize. Veřejnoprávní instituce by se musela proměnit v obchodovatelný subjekt, o jehož fungování by rozhodovali akcionáři, zisk, výnosnost, obchodní strategie a tlak na komerční výkon. Tím by přestala být veřejnoprávním médiem v tom smyslu, v jakém veřejnoprávní média v demokratických zemích fungují. Jejich smyslem není jen vyrábět obsah, který se dobře prodává, ale i obsah, který se komerčně „nevyplatí“, a přesto je společensky nutný. Investigativní novinařina, náročnější dokumenty, menšinové pořady, kulturní a vzdělávací formáty, regionální služba, veřejný zájem tam, kde soukromý subjekt kalkuluje s čísly sledovanosti. Právě proto existují veřejnoprávní média napříč Evropou a právě proto Evropský akt o svobodě médií považuje jejich existenci a nezávislost za důležitou součást demokratického řádu. Ivanův nápad se tedy netváří jako odvážná reforma jen proto, že je nedomyšlený. On je ve skutečnosti v přímém rozporu s tím, co má veřejnoprávní médium plnit. A to je na celé věci nejvýmluvnější. Člověk, který navrhuje takové řešení, zjevně nerozumí problému, do něhož vstupuje.
Když se ho novinář Jan Moláček , jak by si to prakticky představoval a jak by byla zachována veřejnoprávnost, produkce komerčně nezajímavých formátů a nezávislost, dostal odpověď, která celý problém ještě zvýraznila. „Co jsou komerčně nezajímavé formáty? Víceméně by mi stačilo, kdyby se potlačil ještě více vliv politiků, jako alternativu bych viděl, že každý plátce koncesionářského poplatku by mohl volit radní ČT.,“ napsal Radim Ivan. Tady už člověk opravdu neví, zda se smát, nebo se chytat za hlavu. Stínový ministr ODS se totiž veřejně ptá, co jsou komerčně nezajímavé formáty, tedy přesně to, co patří k základnímu smyslu veřejnoprávních médií. Není to detail. Není to nepřesnost. Je to přiznání, že o tématu, do nějž tak sebevědomě vstoupil, prakticky nic neví. A jeho alternativní nápad, že by každý plátce koncesionářského poplatku volil radní ČT, není o nic chytřejší. Naopak. Otevíral by prostor masovým kampaním, marketingovým manipulacím a přímému politickému boji o radu v podobě, která by byla ještě mnohem syrovější a agresivnější než dnešní model. Člověk, který chce údajně omezit vliv politiků, tak navrhuje řešení, jež by ten vliv jen přelilo do jiné a možná ještě chaotičtější formy. To už není reformní myšlení. To je čistá improvizace převlečená za systémový návrh.
Ještě výmluvnější pak byl okamžik, kdy Ivan napsal něco, čím pod sebou definitivně podkopl půdu. „Tak na tom se shodneme. Divejte mě ČT zase tak nezajímá, nedívám se na ní od covidu. Možná by stačilo, kdyby koncesionářské poplatky byly dobrovolné a kdyby každý koncesionář měl volební právo do rady ČT,“ napsal Radim Ivan. Tohle je možná nejdůležitější věta celé aféry, protože konečně odhodila všechnu pózu a ukázala pravdu v nahé podobě. Výrazný představitel ODS, který chce přestavovat Českou televizi, přiznává, že ho „zase tak nezajímá“ a že se na ni nedívá od covidu. Člověk by čekal, že někdo, kdo chce tak radikálně měnit instituci veřejné služby, bude mít aspoň poctivou, dlouhodobou a živou zkušenost s jejím fungováním. Místo toho slyší přiznání lhostejnosti. Z Ivanova osobního problému se stává problém celé ODS. Pokud má strana na viditelných pozicích lidi, kteří veřejnoprávní televizi léta nesledují, veřejně říkají, že je vlastně moc nezajímá, a současně navrhují jejich privatizaci nebo rozložení jejího systému, pak je velmi těžké, aby se ODS zároveň tvářila jako důvěryhodný obránce České televize. Obránce instituce přece nemůže být člověk, který o ni nestojí, nesleduje ji a k jejímu smyslu přistupuje jako k otravné překážce.
To je mimochodem moment, který by měl pro ODS znít mnohem vážněji než samotný nápad s burzou. Jeden člověk může napsat hloupost. Strana ale začne být nevěrohodná ve chvíli, kdy podobná hloupost odhalí její skutečný vztah k věci, kterou navenek hájí. Pokud totiž někdo z viditelných tváří ODS přizná, že se na ČT nedívá od covidu a že ho „zase tak nezajímá“, pak se nabízí zcela oprávněná otázka, zda obhajoba veřejnoprávní televize z úst ODS není v některých případech jen póza pro určitou část voličů, zatímco uvnitř strany běží úplně jiná nálada. Nálada znuděného odstupu, privatizačních fantazií a podráždění nad institucí, která se nechová jako poslušný nástroj politického vkusu. A to už není drobná odchylka. To je přímé poškozování vlastní strany lidmi, kteří na jejích viditelných pozicích mluví tak, že rozbíjejí její věrohodnost.
Do Ivana se navíc nepustili jen lidé z veřejnosti, ale i šéf opozičních Pirátů. „Ono by asi stačilo, kdybyste tam minulé volební období nedrželi lidi jako je Matocha nebo Veselý. Ovšem záleží na tom, co je vaším cílem. A hlavní otázka je jestli to vůbec víte vy,“ Zdeněk Hřib. To je mimořádně tvrdá, ale naprosto přesná věta. Protože tu nejde jen o jeden nepovedený tweet. Jde o dlouhodobou rozporuplnost postoje části ODS k veřejnoprávním médiím. Strana se na jednu stranu ráda stylizuje do role síly, která má bránit nezávislé instituce před vládním tlakem, ale současně má ve svých řadách lidi, kteří působí, jako by jim na veřejnoprávní službě vůbec nezáleželo, nebo ji dokonce považovali za přítěž. Hřib tak vlastně jen pojmenoval to, co si po Ivanových výrocích musela vybavit spousta lidí: že problém není jen v jedné větě o burze, ale v delším řetězci opozičních selhání diskutovaných například v souvislosti s volbou do Rady ČT.
Ekonomická stránka Ivanova nápadu je přitom stejně děravá jako ta mediální. Český televizní trh není nafukovací. Už dnes na něm působí silní komerční hráči, kteří se přetahují o reklamu, publikum i vliv. Představa, že by se z České televize stal další velký soukromý subjekt, který by si na sebe měl vydělat v soutěži s komerčními stanicemi, není odvážný liberální recept, ale ekonomický nesmysl. Ostatně i skupina CME, která zahrnovala rozsáhlou síť stanic ve střední a východní Evropě včetně TV Nova, nakonec z burzy zmizela po převzetí skupinou PPF v roce 2020. Jestliže se burza neukázala jako žádný spásný ráj ani pro mnohem větší a kapitálově silnější mediální entitu, je představa triumfálně fungující privatizované České televize na malém českém trhu spíš důkazem ekonomické fantazie než reformního myšlení. To je u člověka z ODS, tedy strany, která se dlouhá léta ráda profilovala jako reprezentant ekonomické racionality, vlastně dvojnásob trapné. Politický omyl by ještě šel vnitrostranicky přežít. Když se však k němu přidá i ekonomická negramotnost možného budoucího ministra, začíná to působit jako výsměch vlastní značce.
Celá groteska má ještě jednu nepříjemnou vrstvu. Ivanův jazyk začíná nepříjemně připomínat rétoriku lidí, proti nimž se ODS jinak ráda vymezuje. Když mluví o tom, že se na ČT nedívá od covidu, protože tam bylo „nonstop covid“ a „děšení lidí“, zní nápadně podobně jako Andrej Babiš, který se snaží důvěru v nezávislá média podkopat. To není drobná stylová podobnost. To je problém identity. Jak má ODS přesvědčovat voliče, že brání nezávislá média a demokratické instituce, když jeden z jejích stínových ministrů mluví jazykem lidí, kteří by veřejnoprávní média nejraději ochočili, finančně oslabili nebo úplně zlikvidovali? Tady totiž nejde o nepovedený bonmot. Tady jde o to, že podobné výroky dělají z ODS stranu, která navenek slibuje obranu veřejné služby, ale zevnitř ji sama rozleptává.
Do toho všeho přichází ještě jedna širší souvislost, která celé aféře dává ještě méně příjemný rámec. ODS sama nepůsobí jako sebevědomá a vnitřně pevná strana. Po lednovém kongresu, na němž Radim Ivan neuspěl v souboji o předsednický post s Martinem Kupkou a do užšího vedení se nedostal, se ze strany ozývají kritické hlasy. Od ledna ji opustila řada členů, přičemž nejviditelnějším odchodem bylo opuštění ODS Martinem Kubou. S problémy se ODS potýká i na Vysočině, kde na stranické funkce i členství rezignoval Martin Hobl. V zákulisí tamní ODS se mluví o tom, že další kongres může být ve straně mnohem napjatější, než dnes vypadá, a že právě z Vysočiny by mohla vzejít nová jména, o nichž se již nyní v regionálních kuloárech spekuluje, jak sdělil deníku inregion.cz pod podmínkou anonymity (redakce jeho totožnost zná) zdroj z regionálního sdružení ODS Vysočina. V tomto vnitřním klima si ODS může podobné výstřely dovolit ze všeho nejméně. Leč právě ve chvíli, kdy by měla působit sevřeně, inteligentně a věrohodně, přichází stínový ministr s návrhem privatizovat ČT a ještě při tom rozhazuje vlastní voliče kolem sebe.
Ve výsledku z celé aféry nezůstává dojem odvážné pravicové myšlenky, ale obraz politika, který se rozhodl být za každou cenu originální a přitom jen vystavil na odiv vlastní neinformovanost, absenci politického instinktu a neschopnost rozpoznat, kdy už přestává být provokace chytrá a začíná být jen hloupá. Návrh umístit ČT na burzu není reformní koncept, ale ekonomická i mediální fabulace. Mluvit o „lidech z Letné“ tímto tónem není statečnost, ale arogance. Přiznat, že se na ČT od covidu nedívá, není důkaz nadhledu, ale důkaz, že člověk chce přestavovat instituci, o níž nemá ani poctivý přehled. Pokud toto má být jedna z tváří budoucnosti tradiční středopravicové demokratické strany, pak se může ocitnout v daleko hlubších problémech, než je ochotna si nyní připustit.
© inregion.cz
Magyar chce vládu do května. Chystá rychlé změny i střet o média
Šarapatka ztratil trpělivost s Rajchlem. Po výroku o Rusku na něj poslal trestní oznámení
Decroix se omluvila za vulgaritu a zostřila útok. Obvinila Babišovu vládu z cíleného poškozování země
Magyar bude jednat s vedením společnosti MOL. Zaměří se na dodávky pohonných hmot
Krimi z Brna: krádež v reflexních bundách skončila už po pár minutách v autobusu
Očekávané události 15. dubna 2026
Blízký východ ochromil lety. Aerolinky ruší spoje a mění plány
Babiš zpochybnil účast Pavla na summitu NATO. Premiér neví, co by tam vrchní velitel ozbrojených sil dělal
Lobkowicz setřel Černínský palác kvůli Pavlovi. Ministerstvu vzkázal, že předvádí servilitu a politickou zbabělost
