Nejsme turistické centrum jako sousední Litomyšl, nemáme zámek jako přes kopec Moravská Třebová ani Bohuslava Martinů jako Polička. To ale neznamená, že u nás neni nic k okouknutí. A taky máme poklad.

Tady je, našel se roku 1955 zazděný v jednom domě na náměstí.

Celkový počet mincí 4 347 stříbrných a 4 měděné váží 23 kg. V tehdelším kurzu se za to dalo koupit 24 krav, což je malej kravín. Vystaven byl jen krátkodobě a od 14.září už je zase v místě trvalého bydliště, což je Moravské zemské muzeum v Brně.

Valíme na náměstí.

Co se podloubí týče, průběžně si s Litomyšlí a Telčí poměřujeme pindiky, kdo ho má delší.

Morový sloup byl postaven městem v roce 1703.

Kousek náměstí máme bezpodloubního.

Zasněžená fontána na dolním konci náměstí je v létě určena především pro děti vodníky, což jsou vlastně všechny.


Jednou za rok k nám přijedou veteráni a

umíme je na náměstí dobře poskládat, jak napovídají dronové fotky Jirky Zdražila.

V Brně mají Vaňkovku, my máme Venkovku, přesněji venkovní galerii.

Park Jana Palacha a pěnišníky neboli rododendrony.

Socha Mateřství byla z původního místa do parku přestěhována, pač vadila obchvatu náměstí.



A když rozkvete Skácelka je to taky paráda.

Tu a tam nás navštívili slávní lidé, třeba první prezident, což jsme i vytesali.

Někteří u nás hodili šlofíka přes noc,

a ještě slavnější se tu narodili. Památník je umístěn v parku Jana Palacha přes silnici naproti jeho rodného domu.

Na náměstí má kousek od Suvorova vzpomínku i svého času rektor ČVUT. Je po něm pojmenována jedna ze základních škol.

Park patriotů s nejvyšším bodem na území města, 543 metrů nad mořem.

Rybník Rosnička, nebo-li Rosna, vyhledávaná rekreační oblast nejen domorodců. V současné době je skoro bez vody, pač od vypuštění snad ještě nepršelo.

Chata Rosnička. Společně s Plechárnou na protějším břehu oblíbené občerstvovny.

Lesem kolem Rosny vedou naučné stezky a trasy jak pro cyklisty, tak i pro vozíčkáře. Jedna z nich míří k pomníku včelích matek.

Zvláštností lesa je evropské rozvodí. Pokud zde má někdo nutkání, může si vybrat moře a nebo rozdělit.

Na jiném místě, kousek nad městem. Dvě střechy, na každou jedna kapka putuje do jiného moře.

Kousek pod stánkem je židovský hřbitov.

Vodárenský les nebo spíš řízený prales je v současné době díky kůrovci a vichřici v opravě.

Kostel Navštívení Panny Marie. Na tomto místě stál původně románský už roku 1250. Poslední z mnoha úprav byla ukončena v roce 1996. V době obav před mírumilovnými husity se do města přestěhoval biskupský ouřad z Litomyšle.

Kostel svatého Josefa. První cihla byla založena v roce 1894 a že jich tam je. Stavěl se i přiléhal k němu klášter Redemptoristů, což je řád, kladoucí si za cíl hlásat slovo Boží mezi chudými a v chudobě také žít. Jednoho dne, v jisté době, přijela v noci auta a mnichy odvezla neznámo kam. Protože bydlíme naproti, rodiče celou scénu viděli na vlastní oči.

Římskokatolický kostel svatého Jiljí. Nejstarší kostel ve městě. Anály říkají, že byl založen roku 1170 na levém břehu řeky Svitavy. A stojí tam dodnes.

Naopak nejmladší je u nás pravoslavný chrám svatého Jiří. No chrám, spíše kaple. Byl postaven v letech 2008-2017 převážně z darů.

Samostatnou disciplínou jsou svitavské vily. Langerova byla postavena v letech 1888–1891 pro majitele pily Julia Langera. Po finančním bankrotu se stala majetkem spořitelny, která ji od roku 1933 pronajala městu pro zřízení radnice, a tak

je tomu dodnes.

V 19. století ve městě vyrostly textilní továrny. Jednou z nich byla tkalcovna Ferdinand Sigmund. Takto si v sousedství fabriky bydlel. V nové době tu dětem prohlížela a vrtala zuby svérázná pani doktorka Šefrnová. Nyní je vila soukromým majetkem.

Budigova vila, postavená v letech 1891–1892 průmyslníkem Johannem Budigem pro jeho syna Maxe. Za války byla správním sídlem okupačních orgánů. Od roku 1946 zde sídlí soud.

Albrechtova vila, továrníka podnikajícího v kožedělném průmyslu. Dnes se v ní vrtají zuby.

Sponerova-Ettlova vila. Postavena byla v letech 1886–1887 pro rodinu Sponerů. Od roku 1945 je ve vlastnictví státu.

Rezidenční vila Johanna Budiga, mecenáše a starosty města. Po válce byla konfiskována. Dnes je to městské muzeum a v něm stálá expozice Oskara Schindlera a také

muzeum praček,

prý největší u nás.

Přidám trochu umělevkého kovu.


Nahá socha Svobody nebo mávačka letadlům.

Každé pořádné město mělo dříve opevnění a bašty. Svitavy nevyjímaje.

Otendorferův dům, podle svitavského mecenáše, domorodcům známý pod názvem Červená knihovna. Dnes je zde umístěno muzeum esperanta a v prvním patře

ukrývá báječný sál s obdivuhodným stropem, jen lavice občas zavrzají.

Sportujeme na stadeci a sportovním areálu v jeho sousedství, což společně nabízí široké sportovní vyžití. Například dráhu pro in-line brusle, tenis, petanque, posilovnu...včetně dvou dětských hřišť a restaurací.

Pro halové sportování máme halu, kde se ještě nedávno hrála nejvyšší basketbalová liga.

Městem protéká řeka Svitava. Pravda, žádný veletok, vždyť za městem teprve pramení, a to prý hned sedmkrát, ale za Blanskem už je

regulérní řekou, obrovnaná chatami Brňáků. Podél řeky vede báječná cyklostezka od pramene až k soutoku se Svratkou. Zvlášností je, že byla zmíněna už roku 1125 v Kosmově kronice.

Se světem máme dobré vlakové

i autobusevé spojení.

Jo a svého času se u nás vařilo slavné pivo Doktor, ale zbyla z něho jen oprýskaná reklama,

ale aspoň minipivovar Na kopečku máme, tak se stavte na jedno,

ale pozor, když přijedete autem, možná na náměstí stěží najdete místo pro zaparkování.

A protože oslava narozenin města se nedá odfláknout, tak jako finální bod vystoupil soubor Police Symphony Orchestra z Police nad Metejí a byl to závěr neskutečně famózní. Fotku laskavě zapůjčil Jirka Marek.