Pěkný porcelánový omáčník zdědí kdekdo a většinou skončí vzadu ve skříni jako nepotřebná veteš. Jenže o starý československý porcelán se dnes přetahují sběratelé a nejhlasitěji se hlásí ti z Německa. U některých kousků umí nabídka vyšplhat opravdu vysoko. Kdy se to týká i toho vašeho?
Proč o starý porcelán stojí hlavně Němci Německý zájem má kořeny v historii. Porcelánky na Karlovarsku zakládali a dlouhá desetiletí vedli němečtí podnikatelé. Manufakturu v Březové u Karlových Varů, proslulou pod jménem Pirkenhammer, rozjel roku 1803 durynský obchodník Friedrich Höcke. Nejstarší českou výrobnu v Horním Slavkově z roku 1792 vytáhly nahoru rodiny Lippertů a Haasů, později firma Haas a Czjzek.
Po druhé světové válce přišlo znárodnění i odsun německého obyvatelstva a jednotlivé provozy se spojily do národního podniku Karlovarský porcelán. Pro potomky původních rodáků zůstává tenhle porcelán kusem rodinné paměti. Právě proto po něm němečtí a rakouští sběratelé sahají ochotněji než leckdo u nás.
Přečtěte si také: Češky přestávají kupovat kuchyňské utěrky. Nahrazují je věcí, která vydrží roky a nikdy nezapáchá
Hodnotu tvoří celá kompletní sada Za samotný omáčník moc peněz nečekejte. Na bazarech se běžně nabízí za pár set korun, ať jde o kousek z Horního Slavkova, z Březové nebo o cibulákový vzor. Pravá cena se ukáže až ve chvíli, kdy doplňuje ucelený servis. Právě kompletnost zajímá sběratele nejvíc a omáčník, terina nebo víčko od cukřenky patří k dílům, která z rodinných sad mizí jako první.
Čísla z uzavřených dražeb to potvrzují. Kompletní poválečný servis ze šedesátých let se vydražil za 3 400 Kč. Úplnou špičku pak drží čtyřiačtyřicetidílná hornoslavkovská souprava s terinou a omáčníkem, ručně malovaná a dvojitě pozlacená pravým zlatem, ke které se dochoval i původní certifikát. Ta v aukci dosáhla 46 000 Kč. Omáčník v ní nebyl hvězdou, ovšem bez něj by sada nebyla úplná a odhad by spadl mnohem níž.
Na čem cena skutečně stojí Vysokou cenu nevytáhne jediná vlastnost. Musí se sejít hned několik věcí naráz:
Přečtěte si také: Slováci skupují tyhle sifonové lahve z dob ČSSR a platí za ně až 850 Kč. Češi je mají zaprášené ve sklepě
nejdřív výrobce, teprve potom stáří v rámci jeho produkce, bezvadný stav, protože za vlasovou prasklinu ani oťuklý okraj nikdo platit nebude, kompletní sada, protože i jediný chybějící talíř nebo šálek cenu zřetelně stáhne, ruční malba má navrch nad sériovým tiskem a pozná se podle jemných nepravidelností vzoru, doložený původ, protože i stará účtenka nebo rodinná fotka se servisem umí cenu zvednout. Teprve když tyhle body sednou dohromady, dostává se předmět do pásma, kde se o něj sběratelé perou.
Jméno návrháře cenu zvedne U sběratelů rozhoduje vedle továrny i jméno autora návrhu. Nejznámějším tvůrcem poválečného československého porcelánu byl Jaroslav Ježek z vývojového závodu Lesov u Karlových Varů. Jeho souprava Elka z roku 1957 byla součástí československé kolekce, kterou Expo 58 v Bruselu ocenilo zlatou medailí i velkou cenou Grand Prix.
Přečtěte si také: Češi přestávají kupovat pomazánkové máslo. Nahrazují ho touto chytrou vychytávkou, která je chutnější, levnější a vydrží déle
Ježek navrhl desítky souprav, konvic, terin i omáčníků a jeho kousky dnes u sběratelů patří k nejžádanějším. Platí přitom jednoduchá úměra, že čím zvučnější jméno a čistší tvar, tím výš jde cena, a to i u decentně zdobených kusů.
Jak si hodnotu ověřit sami Začněte u dna. Otočte nádobí a najděte značku. Prozradí výrobce i přibližné stáří a bývá otištěná v barvě, kterou daná porcelánka používala, nejčastěji zelené, černé nebo červené. Hornoslavkovská výroba se podepisovala písmenem S, Klášterec nad Ohří zkratkou TK a Březová razítkem s hornickými kladívky.
Hodnotu děděného porcelánu napoví značka na dně a ceny z uzavřených dražeb. Ilustrační foto. Zdroj: Magnific. Značku pak zadejte do vyhledávání aukčních portálů a dívejte se výhradně na uzavřené dražby s příhozem. Cena u inzerátu totiž ukazuje jen přání prodávajícího. O skutečném prodeji neříká nic. Když se odhad dostane přes 3 000 Kč, má smysl zajít za starožitníkem nebo do aukční síně. A hlavně, nic nedrhněte ani neopravujte, protože každý zásah sběratel pozná a bere ho jako vadu.
Přečtěte si také: Prababičky to dělaly vždycky. 1 lžička do těsta na cukroví a vydrží měkké až do Štědrého dne
Zdroje: https://www.antikpraha.cz/horni-slavkov, https://www.antikpraha.cz/pirkenhammer, https://www.ireceptar.cz/domov-a-bydleni/vzacny-porcelan-dno/, https://www.funkcionalista.cz/jaroslav-jezek/, https://energozrouti.cz/clanek/starozitne-nadobi-porcelan-aukce, https://www.dotyk.cz/lifestyle/stare-porcelanove-nadobi-sberatele-vykup-cena/