Jiří Lír patřil k hercům, které si diváci pamatují i z krátkých scén. To on si měl jít prohlédnout krematorium ve Vesničko má středisková. Letos by oslavil 103 let.
Do české filmové paměti patří jeho obličej, suchý humor i mimika, která nikdy zbytečně nepřidávala. Komický výraz uměl dávkovat přesně. Za jeho rolemi, často oblíbenými a dodnes opakovaně reprízovanými, se ale skrýval také život poznamenaný těžkou autonehodou. A později nemocí, která se mu nakonec stala osudnou. Na In-Lifestyle připomínáme život herce Jiřího Líra.
Herec, kterého zná skoro každý, i když si ne každý hned vybaví jméno
Jiří Lír se narodil 19. června 1923 v Pelhřimově a zemřel 20. srpna 1995 v Praze. Ve filmu a televizi ztvárnil více než 150 rolí, podle některých zdrojů dokonce kolem 180. Českému publiku se zapsal především jako představitel výrazných vedlejších postav, které dokázal oživit i během několika málo minut na obrazovce.
Diváci si ho vybaví z filmů Pane, vy jste vdova!, Což takhle dát si špenát, Vesničko má středisková nebo Spalovač mrtvol. Právě ve Vesničce má střediskové si zahrál hospodského Rambouska, hypochondra, kterého doktor v podání Rudolfa Hrušínského pošle do Pelhřimova prohlédnout si krematorium. Je v tom pěkná ironie: Lír se totiž právě v tomto městě narodil. A když se ho později ptali, proč se proti této filmové narážce neohradil, odpovídal podle iDnes.cz po svém: „Proč? Vždyť to byl prima fór!“
Nenapravitelný spor mezi Julií Roberts a Michaelem Douglasem: Trapas z večírku je rozdělil navždy
Lír měl pro podobné situace cit, který se nedá jednoduše naučit. Sám si přitom uvědomoval, že jeho kariéra vypadá jinak než u herců, kteří dostávají hlavní role. Dokonce tomu přizpůsobil název svých vzpomínek Ve vedlejší roli Jiří Lír. O malých filmových rolích mluvil jako o disciplíně, v níž není čas na dlouhé rozehrávání. Herec musí zaujmout hned, protože další příležitost už nemusí dostat.
Vyrůstal mezi divadlem a malováním
K umění měl blízko už od dětství. Jeho otcem byl malíř Josef Lír a výtvarný talent zdědil i syn. V Pelhřimově se navíc už jako mladík pohyboval kolem divadla a přátelil se s Lubomírem Lipským a jeho bratrem Oldřichem. Společně s dalšími vrstevníky se podílel na ochotnických představeních, z nichž později vyrostla cesta k profesionálnímu divadlu.
Po válce se jeho jméno spojilo mimo jiné s Divadlem satiry. Na jevišti se setkával s výraznými osobnostmi své doby, mezi nimiž nechyběli Miloš Kopecký nebo Stella Zázvorková. Přestože ho filmové publikum znalo hlavně z menších rolí, divadlo mu nabízelo i větší herecké příležitosti.
Jak připomenul Český rozhlas, malování ho neopustilo ani v dospělosti. Ve volném čase tvořil vlastní obrazy a do výtvarné práce promítal také svůj smysl pro humor. Své výtvory označoval jako „omaly“. Když například namaloval svatební obraz své dcery a její manželství později skončilo rozvodem, dokázal ženicha na obraze přemalovat třeba na psa. I tady se tedy projevovala vlastnost, kterou si lidé spojovali s jeho herectvím: schopnost podívat se na život s nadhledem.
Těžkou autonehodu přežil, konec života zasáhla rakovina
V roce 1977 se Jiřímu Lírovi stala vážná autonehoda. Utrpěl těžká zranění hlavy, měl prasklou lebeční kost a čekala ho náročná rekonvalescence. Na samotný náraz později vzpomínal ve své autobiografii: „Po opuštění vozu předním sklem jsem ještě třicet metrů brzdil obličejem po mokré vozovce.“
V těžkém období za ním docházel také Vladimír Menšík. Lír na jeho návštěvy vzpomínal s vděčností, ale nezapřel ani svůj smysl pro humor: „Škoda, že Vláďovy návštěvy nemohly být pro všechny na lékařský předpis. Spousta lidí by se uzdravila za daleko kratší dobu,“ napsal. I po vážném zranění si tak dokázal zachovat nadhled, který k němu patřil po celý život.
Další těžkou zkouškou byla rakovina kostí, které Jiří Lír nakonec podlehl 20. srpna 1995. Bylo mu 72 let. O jeho posledních měsících se dochovalo méně podrobností, a tak není důvod domýšlet, jak přesně nemoc prožíval. Zůstaly po něm desítky filmových a televizních postav. Často dostal jen několik minut na obrazovce, přesto si ho diváci dokážou vybavit i po letech. Právě v tom spočívala jeho zvláštní schopnost: i ve vedlejší roli zanechat stopu.
Tento příspěvek Težký osud mistra vedlejších rolí: Jiří Lír přežil vážnou autonehodu, na onemocnění už však nestačil byl originálně publikován na webu In-lifestyle.cz.