3 min

Tohoto japonského plyšáka mělo každé dítě v ČSSR. Dnes je raritou a sběratelé ho vykupují za tisíce

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

V osmdesátých letech minulého století po něm toužilo snad každé dítě v Československu. Kdo ho neměl vystaveného na poličce nebo připnutého na školní brašně, jako by tehdy neexistoval. Rodiče na něj stáli nekonečné fronty a platili za něj těžce vydobytými poukazy. Dnes se tato legendární chlupatá hračka s plastovým obličejem vrací na scénu v plné parádě. Pokud se vám doma na půdě nebo v krabici ve sklepě dochoval jeden konkrétní vzácný model, sběratelé vám za něj bez váhání vyplatí tisíce korun na ruku.

Tohoto japonského plyšáka mělo každé dítě v ČSSR. Dnes je raritou a sběratelé ho vykupují za tisíce

Zdroj: Shutterstock

Řeč není o nikom jiném než o legendárním mončičákovi! Toto roztomilé, druhově těžko zařaditelné stvoření – napůl opička a napůl panenka – si okamžitě podmanilo srdce milionů dětí. Jeho poznávacím znamením bylo, že si dokázalo strčit paleček do pusy, což tehdy působilo naprosto magicky.

V polovině 80. let u nás vypuklo doslova mončičákové šílenství. Děti je nosily všude s sebou, spaly s nimi a vyměňovaly si je. Stal se zkrátka symbolem šťastného dětství jedné celé generace.

Z dalekého Tokia až za železnou oponu

Málokdo tehdy věděl, že tato milovaná hračka má svůj původ v exotickém Japonsku. Světlo světa spatřila v lednu roku 1974 v tokijské společnosti Sekiguchi Corporation, kterou vedl vizionář Koichi Sekiguchi.

Mohlo by vás zajímat: KVÍZ: Tohle by měl znát každý student. 10 otázek o EU prověří, jak dobře jí rozumíte

Cesta originálních mončičáků do socialistického Československa však byla trnitá. Kdo chtěl mít doma skutečný japonský originál, musel mít štěstí v Tuzexu a nakupovat za bony, nebo mít příbuzné na Západě. Naštěstí se brzy objevil způsob, jak uspokojit obrovskou poptávku i bez západní měny – do běžné hračkářské sítě se začaly dovážet hračky oklikou přes Maďarsko.

Detektivní pátrání na půdě: Máte doma vzácný originál, nebo pískající kopii?

Jak vlastně poznáte, jaký kousek se vám doma dochoval? Rozdíly jsou fascinující. Japonský originál se pyšnil tmavě hnědou srstí, hnědýma (u nejstarších kusů dokonce modrýma) očima a precizními plastovými detaily. Neměl v sobě žádné pískadlo.

Naopak čínské kopie, které zaplavily náš trh, hýřily všemi barvami – od růžové přes žlutou až po modrou – a v bříšku měly pískací ventilek. O tomto fenoménu mluví i odborníci.

V 80. letech ho mělo v tehdejším Československu skoro každé dítě. Jenže to většinou nebyl ten pravý japonský mončičák. Dovážel se z Maďarska a šlo o kopii, která vypadala trošku jinak než originál. Měla jiný výraz v obličeji a jiné barvy kožíšků,

vysvětluje publicistka a autorka rozhlasového pořadu Zvídavec Eva Sinkovičová. I tyto barevné kopie však mají dnes obrovské kouzlo a cenu!

Zpátky do hry: Za kolik dnes mončičáka prodáte?

Zatímco původní cena v hračkářstvích byla lidová, dnes sběratelé za zachovalé kousky platí tisíce. Běžné, časem opotřebované kopie sice pořídíte za 50 až 300 korun, ale pokud objevíte zachovalý japonský originál v původním balení, jeho hodnota snadno přesáhne 2 000 Kč.

Mohlo by vás zajímat: KVÍZ: 10 otázek z moderních technologií, které prověří každého, kdo si na škole hrál s Malováním

Skutečným zlatým dolem jsou však vzácné retro varianty. Například obří, zhruba 60 centimetrů vysoký pruhovaný mončičák s funkčním pískátkem se nedávno na aukčním portálu Aukro vydražil z vyvolávací stokoruny na neuvěřitelných 3 999 Kč! Koupil ho nadšený sběratel z řad Husákových dětí.

Nostalgii potvrzují i vzpomínky pamětníků.

Ta fronta u Tuzexu, než jsem dětem ty plyšáčky koupila! Kdyby člověk v pubertě věděl, jaká to bude rarita, až bude starý, nechal by si je v krabici a neponičené,

povzdechla si paní Jana G. v internetové diskusi o retro hračkách.

Pokud tedy plánujete úklid chalupy nebo půdy u rodičů, rozhodně staré krabice nevyhazujte. Možná v nich najdete chlupatého kamaráda, který vám udělá radost nejen vzpomínkami, ale i příjemnou finanční injekcí. A co vy? Měli jste doma originál z Tuzexu, nebo barevného pískajícího parťáka?

Zdroje článku: aukro.cz, fajntip.cz

Autor článku: Lucie Farská

Reklama

Další články z FAJNTIP.cz

Nejtoxičtější zelenina z českých supermarketů byla vyhlášena. Kupují ji úplně všichni Češi s tím, že je plná vitaminu C

Možná máte tuhle modrou kouli ze sedmdesátek ještě ve vitríně. Sběratelé za ni dnes nabízejí 20 000 Kč minimálně

Vzpomínáte na návštěvy u babičky v sedmdesátých letech? Na poličkách v obývacích stěnách se tehdy leskly...

KVÍZ: Zvládli byste se orientovat bez telefonu? Otestujte mapy, světové strany i značky

V dnešní digitální době je snadné spolehnout se na technologie. Ale co když selžou? Otestujte své základní...

Toto jsou nejkrásnější termální prameny dostupné pro Čechy. Mají 40 °C a luxus zde najdete za hubičku

Zatímco většina Čechů míří za termálními lázněmi na jih, přímo za severní hranicí se skrývá wellness...

V září přijde teplotní výkyv, který Česko nezažilo už roky. Meteorologové zveřejnili přesné datum

Meteorologové potvrdili neobvykle teplou středu s teplotami až 26 °C. Jde o jednu z posledních šancí užít...

Tento článek byl publikován ze zdrojů FAJNTIP.cz

Články z FajnTip.cz přinášejí pestrý mix užitečných informací, životních vychytávek, inspirativních postřehů i oddechového obsahu, který čtenáře nejen pobaví, ale často i překvapí. Obsah je zaměřen na každodenní témata – od domácnosti, zdraví a vztahů přes zajímavosti ze světa až po jednoduché...

Tohoto japonského plyšáka mělo každé dítě v ČSSR. Dnes je raritou a sběratelé ho vykupují za tisíce

„Je to časovaná bomba.“ Zákeřná choroba v Česku sílí a léky přestávají zabírat

Ester Ládová Novu stála majlant. Dnes má bodyguarda Babišové, zhubla 20 kg a úspěšně podniká

Vyhlašujeme nejlepší rozpustnou kávu. Stojí jen pár korun, ale chutná jako z drahé kavárny

„Nemůže se stát agentem, že ne?“ Šéf FBI mluvil o sexu se zvířaty, senátoři nechápali

Proč pes miluje odpadky a vyválí se právě v tom nejhorším smradu? Staré vysvětlení o maskování pachu možná nestačí