Radko, jste zvyklá pracovat s vrcholovými manažery a pomáhat firmám s velkými strategickými rozhodnutími. Co vás přesvědčilo říct ano právě projektu Jáma lvová?
Podnikání je motor ekonomiky a věřím, že show Jáma lvová má obrovský potenciál vzdělávat a kultivovat trh. Moje mise v pořadu je přinést do českého prostředí odvahu myslet ve velkém a dodávat podnikatelům odvahu. V Česku máme skvělé nápady a neskutečně pracovité lidi, ale často nám chybí odvaha myslet ve velkém. Málokdy si o podnikání odvážíme mluvit jako o příležitosti vybudovat velký byznys, mít skutečný vliv a dělat věci s velkým dopadem. Chci ukázat, že leadership a technologie jsou nástroje, které umí lokální nápad proměnit v mezinárodní úspěch. Chci lidi inspirovat k tomu, aby se nebáli myslet ve velkém.
Co vás na formátu pořadu nejvíc zaujalo?
Skvělá je jeho struktura. Během velmi krátké chvíle – a to o lidech předem opravdu nevíte vůbec nic – musíte navnímat člověka a jeho příběh, samotný produkt a to, jak nad svým nápadem přemýšlí. Bez kterékoli z těchto tří částí dobrý byznys prostě nesložíte. A velkým bonusem pro mě byl náš investorský tým. Sice jsme v té studiové „Jámě“ bojovali o ty nejlepší nápady proti sobě, ale lidsky jsme fungovali skvěle. Nesmírně mě bavilo vzájemně se s ostatními inspirovat, protože každý z nás přináší úplně jinou zkušenost a pohled na svět.
V byznysu máte za sebou obrovské zkušenosti, ale televizní natáčení je přece jen jiný svět. Měla jste před vstupem do role „lvice“ trému nebo obavy?
Obavy jsem neměla, ale zdravou nervozitu na začátku samozřejmě ano. To k tomu prostě patří. Televizní kamery a ostrá světla vytvářejí velmi specifické prostředí. Rychle jsem si ale řekla, že kamery nebudu vnímat, a soustředila se jen na lidi, kteří před nás předstupovali. Věřím totiž v autenticitu. Řekla jsem si, že budu prostě svá, se svými silnými i slabými stránkami. A v té pestrosti a různorodosti našich stylů je nakonec největší síla.
Jakou Radku diváci v Jámě lvové uvidí? Budete spíš podporující mentorka, strategická analytička, nebo umíte být i nekompromisně přísná?
Rozhodně se nebudu stylizovat do žádné umělé polohy. To, s čím do show jdu, je obrovský respekt a pokora. Postavit se před investory a kamery a prezentovat svůj sen vyžaduje neskutečnou odvahu. Tuhle odvahu chci u lidí v první řadě ocenit a podpořit. Cílem za mě není ty lidi „sundat“, ale ukázat jim cestu a motivovat je. Zároveň chci dávat velmi upřímnou a konstruktivní zpětnou vazbu, protože věřím, že si k nám lidé nejdou jen pro peníze, ale pro reálný posun. A jako žena chci v pořadu dodat dalším ženám i mužům odvahu myslet ve velkém. Protože všichni jsme přesně tak velcí, jak velcí si dovolíme myslet, že jsme.
Když před vás předstoupí podnikatel se svým snem, co bude tím úplně prvním, čeho si všimnete? Co vás dokáže během pár minut přesvědčit, že stojí za to naslouchat dál?
Snažím se vědomě nespoléhat na první dojem a rychlé soudy, protože v investování je to obrovská past. Už se mi při natáčení stalo, že mě produkt na první pohled příliš neoslovil, ale zakladatel mě svým vyprávěním, tahem na branku a odhodláním totálně strhl a získal si mě.
Při rozhodování se vždycky dívám na potenciál těchto tří věcí – člověk, produkt a byznys. Je to pro mě ucelený trojúhelník. Bez kterékoliv z těchto tří částí stabilní byznysovou hodnotu prostě nesložíte, musíte je vidět a vnímat pohromadě. Taky se věnuji technologiím, a když tam uvidím AI, můj zájem tím ještě vzroste.
Ve své práci často mluvíte o leadershipu, odvaze a schopnosti zvládat změny. Budou právě tyto vlastnosti hrát při vašem rozhodování o investicích větší roli než samotná čísla?
Musí to jít ruku v ruce. Čísla vám ukazují aktuální realitu, ale lidé a jejich přístup určují, jestli ta čísla dokážete v budoucnu znásobit. V Jámě lvové stála spousta lidí teprve na úplném začátku své cesty. A u začínajících projektů je tou nejdůležitější investicí právě člověk a jeho schopnost reagovat na změny. Dnes žijeme v éře, která se neuvěřitelně rychle proměňuje – obrovským tématem je teď například umělá inteligence (AI). Ti nejúspěšnější nebudou ti, kteří mají hned od prvního dne stoprocentně neprůstřelné tabulky, ale ti, kteří se nebojí zkoušet nové věci, učit se za pochodu a využívat i nové technologie k tomu, aby svůj nápad posunuli dál.
Sama jste vybudovala úspěšnou mezinárodní firmu a stojíte za rozvojem inovativních projektů. Vzpomenete si ještě na období, kdy jste byla na začátku a potřebovala, aby někdo uvěřil právě vám?
Samozřejmě, ty začátky s ATAIRU i s mými dalšími projekty byly a jsou vždycky plné nejistoty a otazníků. Zjistila jsem, že na startu musí ta největší síla a víra vyjít z vás samotných. Musíte přesně vědět, kdo jste a proč to děláte – to je ten motor, který vám dává energii, i když plány na papíře ze začátku vůbec nevycházejí. Ale samotná vášeň nestačí, musíte mít také jasnou představu, jak tu hodnotu vytvoříte. A když pak na téhle cestě potkáte někoho, kdo vám věří a dodá vám odvahu, když vám zrovna dochází, je to ten největší dar a urychlovač. A i to je moje mise, se kterou jsem do Jámy šla.
Kromě náročné práce jste také maminkou čtyř dětí. Mnoho lidí si neumí představit, jak lze skloubit vrcholový byznys a rodinný život. Jak to děláte vy?
Tuhle otázku dostávám neustále a vždycky mě pobaví, že mého manžela se na ni nikdo nikdy nezeptá. Za mě je to v první řadě o nastavení mysli. První dvě děti jsem měla během studia na Harvardu v USA a tam mě všichni podporovali v tom, že mít velkou rodinu i naplňující práci je možné. Důležitá je také práce s vlastními strachy a pochybnostmi. Máme pocit, že musíme všechno zvládnout – být dobré mámy, manažerky i manželky. Já o tom přemýšlím tak, že si definuji, co je těch pár opravdu důležitých věcí – jak osobně, tak pracovně –, a ke zbytku přistupuji jako k něčemu, co nemusím nutně dělat já. Takže to zvládání je u mě mnohem více o tom mít jasno v tom, co nedělat. A stejně jako v podnikání je i doma důležité postavit si dobrý tým a rozdělit si úkoly. Mám skvělého manžela, báječné prarodiče a netajím se tím, že máme i další pomoc. Nemohla bych dělat to, co dělám, kdybych zároveň musela nakupovat, uklízet a připravovat svačiny. Doma nesoutěžíme o dokonalost. U nás se žije. Občas je tam nepořádek a je to v pořádku. Děti vedu k samostatnosti a snažím se nebýt na sebe přehnaně přísná. Někdy nejde udělat věci dokonale, a někdy ani dobře. A i to je v pořádku.
Stává se vám někdy, že si musíte vědomě říct „teď už nepracuji“? A zbývá vám vedle všech rolí, které zastáváte, ještě nějaký čas jen pro sebe?
Ano, a je to nesmírně těžká, každodenní vědomá disciplína. Náš mozek nás podvědomě nutí dávat čas a energii tam, kde okamžitě vidíme rychlý, hmatatelný výsledek – dokončený úkol, ať už doma, nebo v práci, či odeslaný e-mail. Práce a úkoly na nás zkrátka neustále křičí. Jenže odpočinek, ticho a čas pro sebe nekřičí nikdy. Často je odkládáme s tím, že na ně přijde řada, „až bude čas nebo klid“. Ale ten sám od sebe nepřijde. Proto si čas pro sebe snažím pravidelně hledat, i když ne vždycky to vyjde. Když už se mi to podaří, jsem ráda na horách. Žijeme střídavě v Praze a ve Špindlerově Mlýně. V zimě ráda chodím na skialpy. Právě tam získávám nadhled, ze kterého pak čerpám sílu pro všechno ostatní.
Když se ohlédnete za svou cestou, od mladé ambiciózní ženy přes studium na Harvardu až po jednu z nejvlivnějších žen českého byznysu a novou lvici v Jámě lvové – na co jste dnes nejvíc pyšná?
Jsem pyšná na tři věci: na prvním místě je to moje rodina. To, že máme s mým mužem po devatenácti letech moc hezký vztah, čtyři skvělé děti a moc dobré vztahy s našimi rodiči. Zároveň jsem pyšná na to, že moje práce a naše projekty mají reálný pozitivní dopad na svět kolem nás. Pomáháme konkrétním lídrům růst a měnit jejich uvažování a oni pak díky tomu pozitivně ovlivňují tisíce dalších lidí ve svých firmách. A v neposlední řadě jsem pyšná na to, že pořád rostu jako člověk. Že se pořád učím, posouvám své limity a nebojím se zkoušet nové věci, jako je třeba účast v Jámě lvové.
Zdroj: Autorský článek
Související články