O tom, že manžel čeká dítě s někým jiným, se Jana dozvěděla hned. Muž měl výčitky svědomí, a tak se jí svěřil. Byla to velká rána, ale Jana doufala, že časem to přebolí. Nevěra jako taková sice přebolela, ale objevilo se něco jiného, co Janu zraňuje snad ještě mnohem víc. Podle Jany se manžel k dceři chová výrazně citlivěji a pozorněji, než se kdy choval ke společným dvěma synům.
„Když byli kluci malí, nebyl ten typ, co by je vozil k doktorovi, vyzvedával ze školky, řešil každou maličkost. Spíš to bylo na mně. A teď s ní? Je u ní skoro pořád. Sleduje každý její krok, všechno řeší, všude ji doprovází, chodí s ní k pediatrovi, jako by k tomu najednou nestačila jen matka,“ popisuje Jana.
Ta se dívá na své syny a je jí líto, že tohle nezažili taky. „Když byli malí, taky potřebovali pozornost, taky chtěli tátu. A on tehdy pořád říkal, že nemá čas a radši pracoval,“ dodává.
Podle Jany se manžel brání tím, že je to teď jiné. Že si vztah ke své nejmladší dceři chce prostě prožít od začátku a nechce nic zanedbat. „Říká, že u kluků už to nevrátí a taky to prý byla jiná situace. Budoval si kariéru, abychom se později měli dobře. Jenže pro mě to není úleva a spíš to bolí,“ přiznává.
Jana zároveň říká, že samotnou existenci dcery už bere jako součást jejich života. Nejtěžší pro ni ale je pocit nerovnosti. „Není to o té malé. Ona za nic nemůže. Spíš o tom, že vidím, jak moc jiný může být jeden a ten samý otec,“ říká. Přestože se po nevěře rozhodla zůstat a rodinu udržet pohromadě, uvnitř sebe s tím stále bojuje. „Navenek fungujeme normálně. Ale uvnitř mě to pořád nějak tlačí. Pořád to porovnávám, i když nechci. Pořád mám před očima, jakého tátu mohli mít naši kluci, ale nikdy ho nedostali,“ uzavírá Jana.
K článku se vyjádřila mentální koučka a průvodkyně osobním rozvojem Zuzana Novotná:
To, co Jana prožívá, je zcela pochopitelné. Na první pohled se může zdát, že ji stále bolí samotná nevěra. Ve skutečnosti ale v jejím příběhu vystupuje do popředí jiná, mnohem hlubší bolest – bolest z porovnávání.Když dnes vidí svého manžela jako citlivého, angažovaného a pečujícího otce, přirozeně se jí vrací vzpomínky na období, kdy jejich vlastní synové takovou pozornost nezažívali. Nejde jen o otázku spravedlnosti. Je to také určitá forma truchlení nad tím, co jejich děti nikdy neměly možnost prožít.
Je důležité si uvědomit, že lidé se v průběhu života mění. Muž, který byl před patnácti lety plně soustředěný na budování kariéry, nemusí být stejným mužem dnes. Věk, životní zkušenosti, výčitky svědomí i uvědomění si vlastní zranitelnosti často vedou k tomu, že rodiče přehodnotí své priority a začnou rodičovství prožívat úplně jinak. To však neznamená, že bolest partnerky není oprávněná. Janě bych doporučila dát prostor svým emocím a nesnažit se je potlačovat. Je v pořádku cítit smutek, zklamání i lítost. Zároveň je ale důležité otevřeně mluvit s partnerem ne o tom, co udělal špatně, ale o tom, co se v ní odehrává dnes.
Místo obviňování může být mnohem léčivější sdílení vět typu: „Mrzí mě, že naši synové neměli možnost zažít takového tátu, jakého vidím dnes.“ Pokud se dvojici podaří vést takový rozhovor bez vzájemné obrany, může být právě tato bolest paradoxně začátkem hlubšího porozumění. Minulost už změnit nelze. Je ale možné rozhodnout se, jak budou společně tvořit vztahy v přítomnosti – nejen mezi partnery, ale i směrem ke všem dětem, které jsou dnes součástí jejich života.
| Zuzana Novotná je mentální koučka a průvodkyně osobním rozvojem. Ve své praxi pomáhá dospělým i dětem zvládat náročné životní situace, budovat psychickou odolnost, zdravé vztahy a větší vnitřní klid. Věří, že skutečná změna začíná porozuměním vlastním emocím, nikoli jejich potlačováním.
„Za každou silnou emocí se často neskrývá to, co se právě děje, ale to, co jsme nikdy neměli možnost prožít. A právě tam bývá prostor pro skutečné uzdravení.“ Více o její práci najdete na www.mentalnikoucka.cz.
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články