Václav Kozák se narodil 14. dubna 1937 ve Vrbně nad Lesy na Lounsku a jako kluk podle Lidovek tíhl spíš k cyklistice. K veslování se dostal až na učilišti v Roudnici a sport ho pohltil tak rychle, že si ho brzy vyhlédl roudnický trenér František Vrba. Ten mladíka posadil do skifu, tedy do lodi pro jednoho veslaře, a odstartoval tím kariéru, která o pár let později skončila na olympijském stupni vítězů.
Sedm let starší parťák, který přežil válku v králíkárně
První titul mistra republiky vybojoval Kozák ve dvaceti letech. Pak přidal dalších čtrnáct domácích titulů, celkem jich tedy nasbíral patnáct. Nejcennější úspěch ale nepřišel ze skifu. Olympijské zlato v Římě v roce 1960 získal ve třiadvaceti letech na dvojskifu, kde seděl v lodi s Pavlem Schmidtem.
Schmidt byl o sedm let starší a na mladšího kolegu měl velký vliv. Podle rešerše serveru SportyŽivě za sebou měl krutou zkušenost: jako židovský chlapec v Bratislavě půl roku před koncem druhé světové války jen o vlas unikl transportu smrti a potom údajně několik měsíců přežíval v králíkárně u své tety.
Kozákovi dal pořádně tvrdou školu. Tutéž nekompromisnost si mladší z dvojice později odnesl do vlastní trenérské práce, takže Schmidtův vliv zdaleka nekončil cílovou čárou v Římě.
Titul Veslaře století přišel deset let před rozvodem
Po skončení závodní kariéry se Kozák stal šéftrenérem veslařů v Dukle a vydržel v té funkci dvacet let. Ke svěřencům byl stejně tvrdý, jako býval Schmidt k němu. V roce 1984, čtyřiadvacet let po římském zlatu, mu jeho medaile vynesly titul tuzemského Veslaře století.
Zlom přišel po revoluci. Kozáka z pozice šéftrenéra Dukly převeleli k mládeži a zhruba v téže době začal mít problémy s pitím. Zdroje obě věci kladou vedle sebe, ale neříkají, co bylo příčinou a co následkem, a tak z nich nejde vyčíst, jestli ho k alkoholu dohnalo sesazení, nebo jestli pití přišlo dřív.
Jisté je, že se závislost postupně zhoršovala a přerostla v rodinné problémy. V roce 1994 došla trpělivost jeho životní partnerce Bohunce i oběma dětem a následoval rozvod.
Kde trávil noci a poslední roky bývalý šéftrenér Dukly
Po rozvodu se z Kozáka podle SportyŽivě stal povaleč. Občas se na nějakou dobu dal dohromady, jenže dlouho mu to nikdy nevydrželo. Spával v podkrovích paneláků a hlavně v zimě jezdil s dalšími bezdomovci pražskými tramvajemi.
Svého chování si byl dobře vědom, ale nehodlal s ním nic dělat a vůči rodině se necítil provinile. Proč se tak choval, pořádně nevěděl nikdo. Nabízí se vysvětlení, že nedokázal přijmout, že už není oslavovaný olympijský vítěz a úspěšný trenér. Sám pramen ho ale uvádí jen se slovem „zřejmě“, takže jde o dohad okolí, ne o doložený důvod.
Poslední roky strávil v ústavu v Terezíně. Zemřel tam ve věku šestašedesáti let, téměř deset let po rozvodu, kterým jeho pád na dno začal.