Nikdy nepracovala a celé dny tráví doma. Nechodí mezi lidi, neřeší běžné starosti, a tak se zřejmě nudí. Bohužel si jako hlavní „zábavu“ našla naši rodinu. Vadí jí naprosto všechno. Když jsme si postavili přístřešek na auto, okamžitě nás nahlásila na úřady kvůli údajné černé stavbě. Úřad po kontrole rozhodl, že je všechno naprosto v pořádku. Místo omluvy přišla další stížnost – a pak další.
Zvedli jsme si plot, který plně odpovídá předpisům – prý jsme jí „zničili výhled“. My musíme mít každou věc 2,5 metru od hranice, zatímco ona má své stavby přímo na plotě.
Každé ráno od pěti hodin štěkají její psi, ale to je „v pořádku“. Zato když si moje dcera večer pustí televizi, máme hned ve schránce dopis, že jí „rušíme noční klid“. A přitom ona sama nechává do března svítit halogenové vánoční osvětlení, které září celou noc. Aby toho nebylo málo, nainstalovala kamery se zvukovým záznamem, které zabírají i náš pozemek. Prý jen „chrání svůj majetek“, ale pro nás je to narušení soukromí, které se nedá snášet donekonečna.
Pak přišla životní rána – manžel zemřel. Zůstala jsem sama se dvěma dětmi, z nichž jedna trpí ADHD a smíšenou vývojovou dysfázií. Sama jsem se zhroutila a začala chodit na terapie, které mi pomáhají zvládat bolest, stres i každodenní péči. Věřila jsem, že i ti nejzlejší lidé mají v takových chvílích trochu empatie. Bohužel, mýlila jsem se.
Po čase jsem si našla nového partnera. Skvělého, pracovitého chlapa, který mi pomáhá a stará se nejen o mě, ale i o děti. On sám má dceru, která je těžce mentálně postižená, a tak přesně chápe, jaké to je, když rodina musí zvládat víc, než je běžné. Jenže právě jeho sousedka začala nenávidět nejvíc. Nařkla ho dokonce, že „pracuje na černo“, jen proto, že si doma opravuje naše auta. Pomlouvá ho, šíří lži a hledá každý způsob, jak nám znepříjemnit život. Mám pocit, že jí prostě vadí, že jsme se i přes všechny rány dokázali postavit na nohy a žít dál.
Už jsme zkoušeli všechno – domluvu, ignorování, trpělivost. Ale když vás někdo pronásleduje roky, nedá se mlčet věčně. Proto zvažujeme právní kroky, ne z pomsty, ale z nutnosti bránit sebe a své děti.
Z domova, který měl být útočištěm, se stal boj o klid a důstojnost. A přestože mě to často vyčerpává, nevzdávám se. Dělám to pro své děti, pro partnera, pro naši budoucnost. Protože každý má právo žít v klidu – bez nenávisti, závisti a neustálého strachu, co si soused zase vymyslí.
O vyjádření jsme požádali JUDr. Jaroslavu Šafránkovou z advokátní kanceláře AK Šafránková & Vrba
Sousedské vztahy mohou být někdy pěkně zapeklité a mohou pořádně zkomplikovat život.
Chování sousedky překračuje meze toho, co je ještě akceptovatelné a doporučuji tedy obrátit se na přestupkovou komisi. Pokud má sousedka nainstalované kamery se zvukovým záznamem, které zabírají i pozemek tazatelky, pak něco takového porušuje zákon a dopouští se přestupku proti občanskému soužití.
Pokud by ani v důsledku toho nedošlo ke změně chování sousedky, je třeba se obrátit na soud s návrhem na to, aby sousedka upravila kamery tak, aby nezabíraly pozemek tazatelky.
Pokud stejně tak sousedka šíří lži, a tazatelku a jejího partnera pomlouvá a očerňuje, je možné, že se tím dopouští trestného činu pomluvy, který je definován tak, že se ho dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Pokud by to nedosahovalo této intenzity, jedná se o přestupek. Doporučuji proto tazatelce, aby shromáždila důkazy o tomto jednání, což mohou být například svědecké výpovědi a obrátila se na policii.
Stejně tak, pokud dochází ze strany sousedky i k dalšímu rušení, jako je například přehnané vánoční osvětlení zářící celou noc, i v tomto případě je možné se domáhat u soudu toho, aby sousedka s tímto přestala. Záleží však také na situaci, jaká je v okolí a zda je sousedka jediná s takto intenzivním osvětlením či nikoliv.
Zdroj: respondentka Marika, JUDr. Jaroslava Šafránková (ak-safrankova.cz)
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články