Možná ji máte i vy. Těžká barevná váza s hranatým geometrickým vzorem, jakou po prarodičích zdědila spousta rodin a dnes jen zabírá místo v obývací stěně. Vypadá jako obyčejné socialistické retro, přesto po ní jdou sběratelé po celém světě. A jestli je to zrovna ten správný kus, může být překvapivě cenná.
Levné sklo z lisu, které bylo úplně všude Tím pokladem je obyčejné lisované sklo. Vyrábělo se jednoduchou technikou, kdy se horká sklovina lisovala do kovových matric. Výroba tím zrychlila a hlavně zlevnila natolik, že se dala pustit v obřích sériích. Vázy, mísy i popelníky se pak daly koupit v každém obchodě s domácími potřebami za pár drobných a našly si cestu do naprosté většiny domácností.
Roku 1965 splynula většina tuzemských hutí do jednoho velkého koncernu pojmenovaného Sklo Union. Spadaly pod něj mimo jiné Rudolfova huť, sklárny v Rosicích a Libochovicích nebo provoz v Dubí u Teplic. Pro charakteristickou estetiku těch let, tedy nasycené barvy a měkce tvarovanou geometrii, se vžilo označení bruselský styl. Jméno si vysloužila po velkém ohlasu, který československé sklo sklidilo na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu.
Přečtěte si také: Za totality ho měl doma skoro každý kutil a dnes ho sběratelé vykupují až za 10 000 Kč. Nemáte tenhle přístroj v garáži?
Britové ho loví na blešácích, Češi ho vyhazovali U nás tenhle sortiment celé generace jen zabíral místo ve skříních a nikoho nezajímal. Na britských ostrovech se přitom kolem něj zformovala překvapivě aktivní sběratelská komunita. Kupující tam prohledávají bleší trhy a charitativní obchůdky a barevné sklo si pečlivě prosvěcují.
Zasloužili se o to hlavně dva Britové. Znalec starožitností Mark Hill, kterého diváci znají z tamní televize, se českému sklu upsal někdy kolem roku 2000. Ve dvojici se sběratelem Grahamem Cooleym pak k jednotlivým modelům dohledával konkrétní autory. Během komunismu se totiž jména tvůrců vytratila, protože se výrobky vyvážely na Západ jen pod anonymní exportní značkou. Právě to pátrání dodalo sbírání českého skla nádech detektivky.
Rozhoduje autor a vzácnost formy Jen tím, že je váza stará a působí retro, žádná hodnota nevzniká. Cena vyskočí až ve chvíli, kdy k ní přiřadíte jméno respektovaného skláře. Nejžádanější jsou dnes návrhy Františka Víznera, Rudolfa Jurnikla, Vladislava Urbana nebo Ladislava Olivy. Ti pracovali v teplickém návrhářském středisku pro lisované sklo, které vzniklo v roce 1960, a i běžnému sériovému zboží uměli dát čistý, uměřený tvar.
Přečtěte si také: Kolik si vydělá ukrajinský řidič rozvážkové dodávky v Praze za měsíc i s příplatky? Až to číslo uvidíte, přestanete si stěžovat
Zádrhel je v tom, že výrobci lisované sklo prakticky nesignovali. Určení kusu proto stojí na kombinaci tří vodítek: čísla formy, sklárny původu a výšky na milimetr přesně, které se srovnají se starými katalogy závodů. I anonymní vázu tak jde nakonec přiřadit k autorovi, chce to jen dobrou předlohu a trpělivost.
Barva a stav prozradí, jestli máte poklad Britští sběratelé jdou po několika konkrétních rysech. Cení si hlavně:
medově hnědého a zeleného odstínu skloviny; plastické, ostře řezané geometrie na povrchu; broušení do drobných fazet, na kterých se světlo tříští do všech směrů. Přečtěte si také: Kolik si vydělá výčepní v hospodě na vesnici? Až to zjistíte, budete zírat
Podle takové kombinace se dá odhadnout práce ze šedesátých let.
O ceně staré vázy rozhoduje barva skloviny, ostrá geometrie povrchu a hlavně to, jestli nemá naražené hrany. Ilustrační foto. Zdroj: Magnific. Druhá věc, na které všechno stojí, je zachovalost. Pro drobnou vadu mají znalci vlastní slovo, oťuk. Jde o naražené nebo odřené místo na hraně, klidně jen milimetrové. Oko ho na fotce sotva zaregistruje, cenu ale dokáže srazit až o devět desetin. Ještě hůř dopadne kus s prasklinou, škrábanci od drátěnky nebo mléčným závojem od tvrdé vody.
Jakou částku za starou vázu opravdu dostanete Pojďme ke konkrétním číslům, ovšem bez růžových brýlí. U drtivé části sériového skla z vitrín jde o hodnotu v řádu stovek korun. Opravdu žádaný model od zvučného jména nebo kompletní nepoškozená sada ale dokážou vyšplhat až k padesáti tisícům.
Přečtěte si také: Tohle měl v ČSSR každý Čechoslovák. Dnes po tom šílí sběratelé z celého světa a nabízejí až 100 000 Kč
Nakolik je celý trh vrtkavý, doložila dražba Prague Auctions z října 2024. Dvě vázy Františka Víznera na ní padly za 35 000 a 78 000 korun, zatímco jiné jeho lisované kusy se jindy prodaly jen za několik set korun. Úplný vrchol drží ručně tvarované hutní sklo ze sklárny ve Škrdlovicích, kam Vízner později zamířil. Jeho ateliérové kusy jdou v aukcích za statisíce a v galeriích cena občas přesáhne milion. Sbírají je i Metropolitní muzeum v New Yorku a londýnské Victoria and Albert Museum, takže vázy z českých obýváků dnes obdivuje celý svět. Pokud vás tento obsah zaujal, přečtěte si také Za totality ho měl doma skoro každý kutil a dnes ho sběratelé vykupují až za 10 000 Kč. Nemáte tenhle přístroj v garáži? .
Zdroje: https://www.techsvet.cz/zajimavosti/nektery-z-techto-predmetu-mel-doma-kazdy-cechoslovak-bez-vyjimky-tenkrat-staly-od-10-do-200-kc-dnes-maji-cenu-az-od-3-500-do-50-000-kc/vaclav-bartusek/, https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/stara-vaza-skrdlovice-vizner/, https://www.tiscali.cz/stalo-v-kazde-kredenci-a-nikdo-si-ho-nevsimal-dnes-po-tomhle-ceskem-skle-sili-sberatele-z-anglie-a-davaji-az-25-000-kc-719428, http://expo58.blogspot.com/2018/12/sklicka.html, https://www.tiscali.cz/kdo-ma-doma-starou-sklenenou-vazu-s-timhle-nenapadnym-lomenym-vzorem-sedi-na-malem-jmeni-sberatele-za-ni-davaji-i-78-000-kc-723304