4 min

Začal rozsáhlý průzkum areálu po legendární sirkárně, vzniknout by tam měly i byty

Sdílet

Dennívýzva

V Sušici na Klatovsku probíhá ekologický průzkum rozsáhlého areálu bývalé firmy Solo. Vedení města schválilo odkup pozemků od brněnské akciové společnosti za čtvrt miliardy korun. Do budoucna tam chce vybudovat byty a haly pro lehkou výrobu. Místní se ale obávají, že v půdě zůstaly chemikálie. Podle města za odstranění případné kontaminace ručí prodávající.

V srpnu 2024 zmizel z areálu 75 metrů vysoký cihlový komín, ČTK, Miroslav Chaloupka

Zdroj: Plzeňská Drbna | Zprávy z Plzně a Plzeňského kraje

Radnice se dohodla, že každý rok uhradí splátku 50 milionů korun. Klíčovou podmínkou je průzkum ekologické zátěže, který proběhne ještě před první platbou. „Průzkum zahrnuje odběry zeminy z hloubky pěti metrů, vrty pro vzorkování podzemní vody v hloubce okolo deseti metrů a prověření hald materiálu, které v areálu zůstaly,“ vyjmenovala radnice.

Hlavním cílem ekologického průzkumu je získat dostatek informací o skutečném stavu lokality. Město by se tak mělo dozvědět, jestli je skutečně zasažena kontaminací a jaká jsou možná riziková místa, třeba jímky nebo nádrže.

Průzkum má ověřit také možný dopad na podzemní vodu, řeku a lidské zdraví. „Výstupem celé akce bude odborné vyhodnocení rizikovosti lokality. To bude důležité pro další rozhodování o budoucím využití areálu i případných navazujících opatřeních. Za odstranění případné kontaminace ručí prodávající. A to až do výše nákladů 25 milionů. Pokud to bude více, mohou obě strany bez sankce od koupě odstoupit,“ zdůraznilo vedení města. Výsledky aktuálního průzkumu bude mít radnice letos na podzim.

Někteří místní akci vítají, jiní mají obavy

Ambiciózní projekt mnoho místních vítá a jsou rádi, že se s opuštěným areálem něco děje. Jiní se bojí, že se město projektem zadluží. „Už je načase, konečně se to pohne a Sušice bude rozkvétat,“ pochvaluje si Helena M. „Všude se tam dělalo s chemikáliemi, mazutem a podobně. Navíc to se určitě v těch kanálech i vsakovalo do země. Ta zem bude určitě obsahovat hodně škodlivých látek,“ myslí si Jaroslava K.

V největší rozvojové zóně chce město postavit na zhruba třech hektarech byty a služby, zbytek by měla zaplnit lehká výroba. „Nejde o jednorázovou investici, ale o dlouhodobý rozvojový krok. Budoucí využití máme detailně navrženo v rozvojové studii, která pracuje s kombinací bydlení, služeb i dalších funkcí. Konkrétní podoba se ale bude ještě postupně upřesňovat, určitě o ní budeme průběžně informovat,“ uvedla dříve radnice.

Sirky ze Sušice znal celý svět

Příběh slavné továrny začíná u sušického rodáka Vojtěcha Scheinosty, který se narodil v dubnu 1814. Jako mladík odešel do Vídně, aby se vyučil řemeslo a tím byla truhlařina. Posléze přijal práci u lékárníka Röhmera, který už v té době vyráběl zápalky. Během té doby se Vojtěch seznámil se svou budoucí manželkou Marií Urbancovou, služkou u Röhmerových. Právě ona občas pomáhala vařit hmotu na hlavičky sirek. Od ní se Vojtěch dozvěděl tajemství chemické přípravy zápalné fosforové směsi. S nadsázkou tak dnes můžeme říci, že na počátku světoznámé sušické zápalky byla vlastně malá průmyslová špionáž.

Po návratu do Sušice požádal Vojtěch Scheinost magistrát o povolení k vlastní výrobě zápalek. Souhlas manželé získali na podzim roku 1839. Začátky ale nebyly jednoduché. „S výrobou začali manželé Scheinostovi ve vyhořelém domě uprostřed náměstí za radnicí. Zpočátku pracovali až dvacet hodin denně, aby vyrobili první zápalky, prodávané pak příležitostně na trzích a poutích. Záhy však byla poptávka tak velká, že bylo nutné výrobu rozšířit," uvádí Muzeum Šumavy.

Nakonec se Scheinost domluvil s bohatým obchodníkem Bernardem Fürthem. Jeho pomoc nakonec vyústila v to, že se sám stal majitelem sirkárny, zatímco Scheinost působil jako ředitel a vedoucí výroby. Ruční výroba se tak brzy přeměnila v průmyslovou. Nakoupily se parní stroje a posléze vznikly i dvě zcela nové budovy.

Ze skromné dílny vznikl obří podnik, zdroj: Muzeum Šumavy

V roce 1849 Bernard Fürth umírá a Vojtěch Scheinosta se dostal do sporu s jeho dědici, což vedlo k tomu, že se osamostatnil a založil druhou takzvanou Horní sirkárnu v Sušici. Dařilo se mu a po smrti na něj navázali i jeho dva synové.

Ve výrobním procesu se pracovalo s bílým a velmi jedovatým fosforem. Dělníky trápily dýchací potíže, kazily se jim zuby a zhnisaly dásně. Snadná vznětlivost fosforu způsobila i řadu požárů. K zákazu používání bílého fosforu došlo koncem 19. století a počátkem 20. století.

V 90. letech 19. století bylo zápalek až moc. V Čechách v té době fungovalo na 20 větších továren. „V roce 1890 vzal do rukou vedení firmy vnuk spoluzakladatele sušického sirkařství Bernard Fürth a o dva roky později přistoupil i jeho bratr Arnošt. Vrcholem dlouhých vyjednávání mezi jednotlivými konkurenty na trhu bylo založení firmy „SOLO“ továrny na zápalky a leštidla, akciová společnost se sídlem ve Vídni, ve které se spojilo šest největších rakousko-uherských sirkáren. Mezi nimi byly i obě sušické továrny bývalých konkurentů,“ připomíná sušické infocentrum.

Se zrodem Československa vznikla nová firma: SOLO – spojené akciové československé sirkárny a lučební továrny. Hlavní závod měl sídlo v Praze. Vedení, v němž na čelních místech seděli bratři Bernard a Ernst Fürthové, postupně skupovalo akcie slovenských, polských, maďarských i jugoslávských sirkáren.

Ještě v roce 2006 vychrlila továrna 400 milionů krabiček

Po druhé světové válce se začala psát nová kapitola podniku a dostal název SOLO SUŠICE národní podnik. Celkem zaměstnával přes 2000 lidí. „V rámci privatizačního procesu podnik bohužel zanikl a v roce 1996 vznikla SOLO SIRKÁRNA, a.s. se sídlem v Sušici. Modernizace a rozšiřování výroby pokračovalo i pak. Přibyly další dvě linky na výrobu zápalek a výrobní automatizace dosáhla vrcholu. V roce 2006 se ze sušické sirkárny vyexpedovalo více než 400 milionů krabiček zápalek, z toho byl export plných 85 procent,“ prozrazují archiváři.

V roce 2008 ale přesto výroba zápalek v Sušici skončila a strojní zařízení prodali majitelé do Indie. Tímto skončila téměř 170 let trvající historie sušického sirkařství nejen v Sušici, ale i v celé ČR.

Reklama

Další články z Plzeňská Drbna

Tento článek byl publikován ze zdrojů Plzeňská Drbna

Plzeň není jen o pivu – i když i o něm se tu samozřejmě dočtete. Plzeňská Drbna má přehled o tom, co hýbe městem i celým krajem. Sleduje každodenní dění, které se týká obyvatel přímo a bez oklik: uzavírky, nehody, rozhodnutí radnice, změny v dopravě nebo kauzy, které rezonují od Lochotína po...

Začal rozsáhlý průzkum areálu po legendární sirkárně, vzniknout by tam měly i byty

Brutální slova za hranou všeho. Mahulena Bočanová zveřejnila šokující útok na svou dceru

Kočendová zažila horor v obchoďáku! Přistihla muže, který pořizoval video z pod sukní mladičkých dívek

Nehoda Filipa Turka není jen o jednom řidiči. Otevírá otázky, které se týkají všech

Summit NATO byl záminka. Babiš se už ani netají tím, že mu jde o víc

Mlsný kocour Felix zase řádil. Tvrdil, že jde spát, místo toho ho načapali s neznámou kráskou