Na Neunkirchner Allee v Dolním Rakousku zachytil radar sanitku jedoucí o 52 km/h nad povolený limit. Za volantem seděl Köberl, zkušený řidič záchranné služby SMD. Vzadu ležela třiašedesátiletá žena s chronickou obstrukční plicní nemocí ve čtvrtém, tedy nejtěžším stadiu; podle jeho výpovědi se bála, že se udusí. Nemocnice ve Wiener Neustadtu neměla volné lůžko na intenzivní péči, a tak ji bylo třeba převézt do Neunkirchenu. Köberl šlápl na plyn. Pacientku dovezl. A pak se spustil kolotoč, který ho stojí víc než ta jízda.
Deset tisíc eur, ale ne za radar
Klíčový detail celého případu snadno zapadne pod hlavičkou „pokuta za rychlost“. Jenže 10 000 eur (v přepočtu zhruba 240 000 Kč) po Köberlovi nepožadoval stát. Částku uplatnil jeho vlastní zaměstnavatel, organizace SMD, jako náhradu za údajné poškození dobrého jména firmy. Rozdíl je zásadní: nejde o automatickou sankci z radaru, ale o soukromý majetkový nárok zaměstnavatele proti zaměstnanci.
Rakouské právo přitom s takovou situací počítá. Takzvaný zákon o odpovědnosti zaměstnanců výslovně říká, že soud může náhradu škody zaměstnance snížit, nebo ji při nízké míře zavinění zcela odpustit. Zákon navíc přihlíží k tomu, zda je s výkonem dané práce spojeno těžko vyhnutelné riziko vzniku škody. A práce záchranáře takovým rizikem ze své podstaty je.
Sanitka, odbory a trestní oznámení
Příběh má ale ještě jednu vrstvu, která z něj dělá víc než spor o rychlost. Podle advokátní kanceláře Teamanwälte, která Köberla zastupovala, chtěl záchranář spolu s kolegy založit podnikovou radu a upozorňovat na interní problémy v SMD. Zaměstnavatel to popíral a argumentoval osobními pochybeními zaměstnanců, včetně právě oné rychlé jízdy.
Köberl byl propuštěn. SMD na něj podalo trestní oznámení. Podle § 89 rakouského trestního zákoníku hrozí za ohrožení tělesné bezpečnosti až tři měsíce vězení nebo peněžitý trest. Pravomocný výsledek trestní větve případu se z veřejných zdrojů dohledat nepodařilo. Co ale doložené je: v prosinci 2025 skončil pracovněprávní spor smírem. Köberl dostal 15 000 eur a pracovní poměr byl zpětně veden jako ukončený k 31. 3. 2023. Jak informovala Kronen Zeitung, šlo o kompromis po měsících tahanic.
Zda byl při inkriminované jízdě zapnutý modrý maják, zůstává sporné. SMD to zpochybňovalo, Köberl tvrdil opak. Veřejně dostupný radarový záznam ani výjezdový log k dispozici nejsou. A právě na tomto detailu stojí celá právní obrana; rakouský § 26 silničního zákona váže výjimku z dopravních předpisů na stav neodkladnosti a použití výstražných prostředků.
Co by se stalo v Česku
Podobná situace není nepředstavitelná ani na českých silnicích. Zákon č. 361/2000 Sb. v § 41 říká jasně: řidič vozidla s právem přednostní jízdy nemusí při použití modrého světla dodržovat řadu pravidel včetně rychlostních limitů. Ale musí dbát potřebné opatrnosti a nesmí ohrozit bezpečnost provozu. Žádná automatická imunita.
Kdyby česká sanitka jela 132 km/h v osmdesátce bez zapnutého majáku, řidič by čelil přestupku s pokutou 7 000 až 25 000 Kč, zákazem řízení na 6 až 18 měsíců a šesti body. A zaměstnavatel? Český zákoník práce umožňuje vymáhat náhradu skutečné škody, ale s obecným stropem trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance. To je výrazně mírnější mantinel než rakouský otevřený nárok na 10 000 eur za poškození reputace.
Podle nás je ale nejpodstatnější jiná věc: bez průkazné dokumentace naléhavosti výjezdu a bez záznamu o režimu vozidla se obrana řidiče výrazně oslabuje. V obou zemích. Papír chrání víc než dobrý úmysl.
Minuty v sanitce versus systém na papíře
Třiašedesátiletá žena s CHOPN ve čtvrtém stadiu potřebovala intenzivní péči. Nemocnice ve Wiener Neustadtu, která disponuje dvěma stanicemi s 21 lůžky intenzivní medicíny, ji neměla kam uložit. Cílová klinika v Neunkirchenu má 382 systemizovaných lůžek a osmilůžkovou mezioborovou příjmovou stanici. Přesun mezi nemocnicemi kvůli kapacitě není výjimka, je to realita systému.
Jenže právní a finanční důsledky nese konkrétní člověk za volantem. Nikoli systém, který pacientku poslal na cestu. Köberl je jmenovitě postižitelný. Nedostatek lůžek zůstává anonymním kontextem, o jehož řešení žádný soud nerozhoduje.
Případ Alexandra Köberla nakonec neskončil ani vězením, ani plnou úhradou 10 000 eur, alespoň ne podle toho, co je veřejně doložené. Skončil smírem, kompromisem a odchodem ze služby. Pacientka přežila. Otázka, kdo nese riziko za minuty, které rozhodují mezi životem a smrtí, zůstala nezodpovězená.
Zdroj: AutoŽivě.cz
Autor: Daniel Karban