Kdy jste si poprvé uvědomila, že vaše tělo prochází změnami souvisejícími s perimenopauzou? Jaké pro vás bylo přijmout, že vstupujete do nové životní etapy?
Poprvé jsem si to uvědomila… Vlastně si myslím, že si to každá žena uvědomí až zpětně. Mně to začalo někdy po čtyřicítce. Objevilo se noční pocení a říkala jsem si, že jsem asi nastydlá, že se tělo v noci nějak čistí a bojuje s nějakou virózou. Po nějaké době jsem také začala v noci častěji chodit na toaletu. Pak jsem si všimla, že hůř vidím. Říkala jsem si, že je asi šero. Postupně jsem zjistila, že se mi zhoršuje zrak. To ale přišlo až dva nebo tři roky po čtyřicítce. Pořád jsem si myslela, že je to všechno normální, a s nikým jsem to nijak neřešila. A jak jsem to přijímala? Vlastně úplně nevědomky. Nevěděla jsem, že jde o přechod do nové životní etapy, kdy tělo postupně přichází o estrogen. V té době jsem se o hormonální změny vůbec nezajímala.
Jak se o tom mluvilo ve vaší rodině? Mluvily o tom vaše maminka nebo babička? Bylo to vůbec nějaké téma?
Od dětství jsem vnímala, že ženy v tomto období, ať už v rodině nebo mimo ni, mají návaly horka. Pamatuji si, že se hodně potily a někdy bylo potřeba převlékat oblečení. Tím to ale víceméně končilo. Myslím si, že to bylo spíše tabu. O výkyvech nálad, úzkostech nebo o tom, že ženy něco psychicky trápí, se u nás vůbec nemluvilo. Ani v dětství, ani později jsem to nevnímala jako téma. Až jedna moje známá, které ještě nebylo ani padesát let, o tom začala mluvit otevřeně. Říkala mi, že prožívá těžké období, přibrala na váze, začala pochybovat sama o sobě i o tom, co dělá, a přišla také určitá apatie. Teprve tehdy se pro mě toto téma skutečně otevřelo.
Co vás v perimenopauze nejvíce zaskočilo, překvapilo nebo potrápilo?
Na začátku jsou to zdánlivě nevinné věci – večerní pocení nebo pocit, že tělo už nefunguje úplně stejně jako dřív. Člověk si řekne, že prostě stárne. Myslím si ale, že pro každou ženu přijde okamžik, který je jako pomyslné kladívko do hlavy. Najednou je v životě všechno v pořádku, nic zásadního se neděje, ale vám prostě není dobře. To mě překvapilo nejvíc. Říkala jsem si: „Proč mám dnes takovou náladu? Proč jsem najednou tolik citlivá?“ Celý život jsem měla poměrně pevnou psychiku, neměla jsem sklony k úzkostem. Najednou ale člověk začne pochybovat, bilancovat a mnohem víc přemýšlet o svém životě. Má pocit, že se musí zastavit. Není úplně příjemné, než si člověk uvědomí, co se vlastně děje, a začne tuto změnu přijímat. Já si to představuji podobně jako pubertu. Tu už si sice moc nepamatuji a měla jsem ji poměrně klidnou, ale hormony zkrátka dělají věci, které člověk nemůže úplně ovlivnit. Musí se zastavit a přijmout je. Pro mě bylo nejvíce nepříjemné to, že se navenek v mém životě nic neměnilo, ale moje tělo i psychika dávaly jasně najevo, že nejsem úplně v pohodě.
Dokázali vám lékaři dát tyto změny do souvislostí a pomoci vám?
Upřímně řečeno jsem to s lékaři příliš neřešila. Z toho, co vím od gynekologů, je jejich přístup často takový, že jde o období, kterým si žena prostě musí projít. Hormonální léčbu většinou doporučují až ve chvíli, kdy žena úplně přestane menstruovat. Tím pro mě bylo celé téma víceméně uzavřené. Obecně si ale myslím, že mezi ženami a gynekology stále existuje velká mezera v komunikaci. Ženy, které se o své zdraví zajímají, si dnes informace hledají samy – na internetu, v knihách o menopauze nebo prostřednictvím odborných článků. Musíme se v tom zkrátka vzdělávat samy, protože nás na toto období nikdo předem nepřipraví. Možná ani není jasné, kdy by se o tom mělo začít mluvit. Na základní ani střední škole se toto téma prakticky neprobírá. Přitom by možná vůbec nebylo od věci alespoň zmínit, že každou ženu jednou čeká období perimenopauzy a menopauzy.
Je toho v životě víc, na co nás nikdo nepřipravuje...
Ano. Stejně jako nás nikdo nepřipravuje na těhotenství nebo mateřství do všech detailů, nepřipravuje nás ani na toto období života. Dnes už se předpokládá, že jsme dospělé a informace si dokážeme dohledat samy. Bylo by ale skvělé, kdyby vznikla širší platforma založená na vědeckých poznatcích, která by ženám poskytovala ověřené informace. Myslím si, že právě teď se začínají více sbírat data o tom, jak ženy mohou toto období zvládat a jaké možnosti podpory existují. Nemám na mysli jen hormonální léčbu. Spíš to, jaké doplňky stravy mohou být vhodné, jak upravit jídelníček, jak cvičit nebo jak celkově pečovat o své tělo. Dnes existuje mnoho různých, často i protichůdných doporučení, a orientovat se v nich není vůbec jednoduché. Možná jsme první generace žen, která toto téma začíná opravdu otevírat a díky níž se menopauza stane běžnou součástí veřejné diskuse.
Proč je podle vás důležité o menopauze mluvit otevřeně, a ne jen šeptem?
Protože je to přirozená součást našeho života. Nemáme se za co stydět. Myslím si, že bychom se měly zbavit představy, že žena v přechodu je najednou stará nebo že už nepatří do aktivního života. Právě tohle stigma tady podle mě dlouhá léta bylo. Já to ale vidím úplně jinak. Dnešní ženy jsou silné, aktivní a schopné. Díky kvalitnější zdravotní péči i životnímu stylu se prodlužuje délka života. Je docela možné, že se mnoho lidí bude dožívat sta let. Pokud je tomu tak, pak je období kolem padesátky teprve polovinou života. Nikdo tedy rozhodně není „na odpis“. Každá žena by měla být hrdá na to, že prochází touto životní etapou, i když je spojena s hormonálními změnami. Vždyť jsme si podobnými změnami prošly už v pubertě. Tehdy jsme bojovaly s pupínky a dalšími projevy dospívání a také jsme se za ně styděly. Dnes jsou projevy jiné, ale často si je necháváme pro sebe stejně jako tehdy. Myslím si, že je jen na nás, ženách, jak toto téma uchopíme. Měly bychom se za sebe postavit a otevřeně říct: „Ano, právě tímto obdobím procházím.“ A když to přijmeme my samy, přijme to postupně i naše okolí.
Co vás přivedlo ke spolupráci se značkou Menopauzuj lépe?
Právě toto téma. Sama jsem začala řešit období perimenopauzy, začala jsem o něm více mluvit a sdílet své zkušenosti. Postupně jsem o tom začala otevřeně komunikovat i veřejně. Mám radost, že jsme se propojili, protože je o mně známé, že se snažím jít v životě co nejvíce přírodní cestou. Pokud nemusím, neužívám léky a dávám přednost bylinkám, přírodním přípravkům nebo esenciálním olejům. Zatím se mi tento přístup osvědčuje nejen u mě, ale i v celé naší rodině. Menopauzuj lépe je přírodní produkt. Funguje jako kombinace přípravku určeného na den a na noc, což mi připadá velmi promyšlené. Právě to totiž ženy v tomto období potřebují. Přes den potřebujeme dostatek energie, vyrovnanější hormonální hladinu a větší psychickou stabilitu, abychom zvládaly práci i běžné povinnosti. Naopak večer potřebujeme organismus zklidnit, lépe spát, nebudit se kvůli nočnímu pocení nebo častému chození na toaletu. U mě se první výsledky dostavily přibližně po pěti dnech, což mě opravdu překvapilo. Dokonce se mi upravil i menstruační cyklus. Mám pocit, že byliny a další přírodní složky skutečně podporují hormonální rovnováhu. Přes den jsem klidnější a vyrovnanější, večer lépe usínám a celkově se cítím mnohem lépe. Přijde mi až neuvěřitelné, že člověk může během jediného měsíce zaznamenat takovou změnu. Mám také radost z toho, že jde o český výrobek a že za ním stojí čeští odborníci. Značka Žij lépe, která stojí za Menopauzuj lépe vznikla ve spolupráci s lékaři kliniky Urosanté – MUDr. Martinem Lukešem a MUDr. Tomášem Novotným. Celý tým, který za produktem stojí, je mi velmi sympatický. Ráda podporuji lidi, kteří jsou mi svým přístupem blízcí. Proto tento produkt ženám ráda doporučuji. Sama mám pocit, že mi prospívá natolik, že ho budu užívat dlouhodobě. Cítím se celkově lépe – nejen po psychické stránce, ale mám pocit, že prospívá i mé pleti, vlasům a celkové vitalitě. Vnímám to jako komplexní podporu, za kterou si mohu s čistým svědomím stát.
Jak tato zkušenost změnila váš pohled na sebe samu?
V tomto období jsem si uvědomila, že musím zpomalit. Došlo mi to už před nějakou dobou, ale teprve teď jsem si dovolila přijmout, že bez výčitek potřebuji čas sama pro sebe. Zjistila jsem, že je to nezbytné. Souvisí to i s mojí rodinou. I když mám stále potřebu být dobrou mámou a být tu pro své nejbližší, uvědomuji si, že mě už děti nepotřebují stejným způsobem jako dřív. Mají svůj vlastní život a tím se přirozeně uvolnil prostor i pro mě samotnou. Zároveň jsem pochopila, že nestačí jen odpočívat. Musím také aktivně pečovat o své zdraví. Přemýšlet nad tím, co jím, jestli půjdu cvičit, nebo budu jen odpočívat. Musím vědomě dělat rozhodnutí, která budou dlouhodobě prospívat mému tělu. Uvědomila jsem si, že se musím mít ráda. Zároveň ale potřebuji určitou disciplínu, aby všechno dobře fungovalo.
Co byste vzkázala ženám, které právě procházejí obdobím perimenopauzy nebo menopauzy?
V poslední době o tom hodně přemýšlím a často si říkám, že vlastně díky za perimenopauzu. Možná to zní zvláštně, ale opravdu ji vnímám jako období, kdy se žena může znovu narodit. Po letech, kdy jsme měly dostatek estrogenu a byly jsme především pečující, obětavé a často jsme samy sebe stavěly až na poslední místo, přichází chvíle, kdy je čas zastavit se. Myslím, že všechny ženy, které mají rodinu, dobře vědí, jak snadné je zapomenout samy na sebe. Najednou ale nastává okamžik, kdy zjistíme, že nás naši blízcí už nepotřebují tolik jako dřív. Děti si žijí své vlastní životy a my dostáváme příležitost začít více myslet samy na sebe. Pokud máme před sebou ještě druhou polovinu života, byla by škoda ji neprožít co nejlépe. Aby ale byla kvalitní, musíme změnit způsob přemýšlení i některé návyky, které jsme měly doposud. To podle mě znamená především nezanedbávat samy sebe. Neodkládat péči o své zdraví na zítřek, ale začít hned. Já sama už několik let pravidelně cvičím. Přemýšlím nad tím, co jím, jak odpočívám a co mému tělu prospívá.
Pomohla vám nějaká rada od zkušenějších?
Jedna moje kamarádka jednou řekla: „Děvčata, dobře už bylo.“ A myslím, že na tom něco je. V určitém věku už totiž naše tělo reaguje jinak. Každá dietní chyba nebo delší večírek se projeví mnohem víc než dříve. Člověk pak musí více odpočívat a regenerovat. Proto si dnes mnohem častěji kladu otázky: Jak dlouho budu na večírku? Dám si ještě jednu sklenku vína? Potřebuji opravdu sníst všechno, co mám před sebou? Naše tělo už zkrátka nezpracovává všechno stejně snadno jako ve třiceti. A právě proto je důležité poznat, co nám prospívá a co nám naopak nedělá dobře. Když člověk ví, proč se cítí dobře nebo špatně, nemusí se svým tělem bojovat. Jen mu začne více naslouchat. Ta změna je přirozená a nevyhnutelná. Když ji ale přijmeme jako příležitost místo hrozby, může být toto období velmi krásné. Znám mnoho žen, které už menopauzou prošly. Jsou neuvěřitelně krásné, vitální, zdravé a plné energie. Na mnohých z nich by člověk jejich věk vůbec nepoznal. Proto si myslím, že projít tímto obdobím může být pro každou z nás šancí. Držme si navzájem palce. Podporujme se. Sdílejme své zkušenosti a doporučujme si navzájem, co nám pomáhá. Jsem přesvědčená, že když žena není na všechno sama a je ochotná změny přijmout, může tímto obdobím projít opravdu krásně, klidně a s úsměvem. Držím všem ženám palce.
Zdroj: Autorský článek
Související články