Na konci třicetileté války přijíždí do odlehlé protestantské vesnice bývalý voják a nárokuje si zanedbaný statek jako jeho dávno zmizelý dědic. Vesničané netuší, že vojákem je ve skutečnosti žena Rose, která se už několik let vydává za muže a po válce převzala identitu padlého spolubojovníka. Tato postava je založena na mnoha zdokumentovaných případech žen, které se v průběhu evropských dějin vydávaly za muže, aby v patriarchálním světě získaly větší výhody a svobodu.
Artová koprodukce Rakouska a Německa v únoru soutěžila na berlínském festivalu, odkud si Hüller odvezla Stříbrného medvěda za nejlepší herecký výkon. Rose od té doby prošla mnoha světovými festivaly včetně toho karlovarského, ale herectví stále slavnější německé hvězdy Zóny zájmu, Anatomie pádu, blockbusterového Spasitele či blížící se satiry Digger s Tomem Cruisem zůstalo nejhlasitěji vyzdvihovanou složkou obecně „stoprocentního“ filmu – z dosavadních 26 recenzí na Rotten Tomatoes jsou všechny pozitivní a s chválou souhlasí i redakce Kinoboxu, která Rose viděla ve Varech – tam se Hüller letos vytáhla také v očekávané Domovině od Pawla Pawlikowského.
„Od průlomového filmu Sally Potter Orlando snad žádný snímek nedokázal tak působivě prozkoumat genderová privilegia historickou optikou a zároveň prostřednictvím tak mimořádné evropské herečky,“ oslavuje film a především Hüller recenze od IndieWire. V kultovní adaptaci Virginie Woolf počátkem 90. let zazářila Tilda Swinton a magazín Deadline nyní nepochybuje, že Hüller dnes sdílí právě její cit pro temný, ale intelektuálně podnětný materiál. „Její návrat na festivalový okruh přináší další pozoruhodný herecký výkon, který jen potvrzuje pověst Sandry Hüller jako výrazného, a přitom překvapivě proměnlivého talentu.“
Rose ale dle kritiků není jen „hereckým filmem“, naopak vykazuje veškeré znaky precizně ošetřené produkce s evropskou pronikavostí, která se obrací k historii nejen společnosti, ale i lokální kinematografie. „Schrödingerova Rose je zároveň skutečná i neskutečná – je složeninou mnoha historických případů, kdy se ženy pomocí důmyslných úskoků pokoušely napravit křivdy způsobené patriarchálním uspořádáním společnosti. Tragédie, která postihla tolik těchto odvážných žen, doléhá na Schleinzerův film s tíživou silou,“ tvrdí recenze Time Out. Právě rakouský filmař, jenž dřív pracoval jako castingový režisér pro enigmatického Michaela Hanekeho (Bílá stuha), odvádí za kamerou možná ještě obdivuhodnější výkon.
Schleinzer režijně debutoval roku 2011 a jeho šokující Michael o zdánlivě spořádaném občanovi, jenž má ale vedle kanceláře či pěkně posekaného trávníku také tajný sklep, vyvolal po traumatizujícím případu Jozefa Fritzla vášnivé reakce. Režisér tomu napomohl svým klinickým stylem s provokativně vklíněným humorem, což do jisté míry opakuje také v celkem přístupně lyrické Rose. Jeho nesmírně chválená novinka má nepřehlédnutelné vizuální kvality evokující špinavou dobovost, ale i referenční povahu – snadno rozpoznáme například odkazy na Utrpení Panny Orleánské, k níž se film vztahuje také tematicky. Chcete-li si užít rakouského vyslance na příští Oscary v přítmí artového kina, díky společnosti Bionaut Zero Gravity máte od 17. září jedinečnou možnost.
Podívejte se na žebříček dosud nejlepších filmů roku podle databáze Kinoboxu.
Zdroje: Rotten Tomatoes, Kinobox, Bionaut Zero Gravity