Exotická krása, složitá duše a povaha, která se nenechala lámat. Taková byla a je Eva Hudečková, hvězda Sanitky a filmů Jak utopit dr. Mráčka nebo Což takhle dát si špenát. Ve středu oslaví 76. narozeniny a herectví nechala dávno za sebou, místo jeviště miluje papír a život po boku houslového virtuosa Václava Hudečka. A rozhodně nevypadá, že by se chystala zestárnout někde v ústraní.
Exotická hvězda obrazovek
Eva Hudečková, rozená Trejtnarová, se na obrazovkách objevila v 60. letech a rychle se stala tváří, kterou nešlo přehlédnout. Měla v sobě něco hrdého, trochu tajemného a její vzhled mnozí popisovali jako lehce cizokrajný. Koneckonců, režiséři ji milovali právě pro typ žen, které se nenechají ušlapat.
Do paměti diváků se zapsala díky filmům jako Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Což takhle dát si špenát, Zítra to roztočíme, drahoušku…! nebo Skalpel, prosím. V televizi zářila v seriálech Adam a Eva, My všichni školou povinní, Rozpaky kuchaře Svatopluka nebo Sanitka. V té poslední dostala jednu z nejzajímavějších rolí své kariéry.
V legendární Sanitce z roku 1984 ztvárnila doktorku Evu Houdkovou, neurotickou a zraněnou ženu, která na první pohled „má všechno“, ale ve skutečnosti jí život protéká mezi prsty. „Moc ráda na tu roli vzpomínám. Vedle tendenčních rolí to najednou byla složitá figura, která všechno má, ale přitom všechno ztrácí. Je to osoba neurotická, což je v postavě doktorky taky zvláštní. Byla to rozbitá duše, a to mě fascinovalo,“ řekla v pořadu Alex a host pro Český rozhlas v prosinci 2024.
Svetrová aféra, která přetekla
Jenže právě Sanitka se stala poslední kapkou. Během natáčení si vzala do jedné scény vlastní svetr se šachovnicovým vzorem. Vypadalo to nevinně, jenže v tuhé normalizaci stačilo málo a byl z toho malér, který jí změnil život.
„Použila jsem při natáčení svůj svetr, který se podobal šachovnici, nebo spíš labyrintu, připadal mi jako vhodný kostým ke složitosti mé postavy. Když byl seriál hotov a předcházela ho dobrá pověst, jedna moje kolegyně sdělila vedení televize, že šachovnice na mém svetru je skrytým symbolem kříže. Uspěla. Všechny ‚závadné obrazy‘ byly vystřiženy a z mojí role zbylo jen torzo. Připadala jsem si jako v Jiráskově Temnu,“ řekla v rozhovoru pro iDnes v roce 2017.
Tohle už bylo moc. Hudečková viděla v zákulisí dost ideologických zásahů, ale tady šlo o čistou absurditu. A protože patří k lidem, kteří radši odejdou, než aby se ohýbali, rozhodla se s herectvím skoncovat. „Herectví není svobodné povolání. I dnes musí výborní herci velmi bojovat, aby je někdo nenaverboval do předem prohraných bitev a neznemožnili se před diváky, kteří obdivují jejich umění,“ citoval ji Blesk.cz.
Když jí po letech nabízeli návrat v Sanitce 2, i s krásným honorářem a prostorem, který nakonec dostala Dagmar Havlová, odmítla bez zaváhání. „Už mě nikdo před kameru nedostane, ani žádný milionový honorář. Bojím se, že bych mohla být zase zklamaná a nešťastná, a to už nechci nikdy v životě zažít,“ svěřila se.
Divadlo milovala, psaní ji ale chytlo za srdce
Eva Hudečková nikdy nebyla herečka, která by toužila hlavně po slávě. „K herectví jsem se dostala přes nádherné texty. Mě to fascinovalo. Vůbec jsem nešla na herectví, že bych chtěla být herečka ve smyslu se předvádět, chtěla jsem předávat ty nádherný smysly textů. Myslela jsem si, že celý život budu hrát v krásných dílech, ale samozřejmě normalizační systém v tom udělal čáru přes rozpočet,“ řekla otevřeně v rozhovoru pro Český rozhlas.
Když se rozhodla odejít, nebyl to útěk, spíš vědomá volba. „Věděla jsem, že musím pryč. Moc jsem to milovala, ale už jsem to nechtěla. Psaní mě strašně přitáhlo. Herectví jsem si užila. Se vším, co k tomu patří. Byla to taková přestupní stanice k psaní,“ doplnila tamtéž.
Dnes patří k respektovaným spisovatelkám a scenáristkám. Její debut Bezhlavá kobyla z roku 1992 nadchla kritiky i čtenáře, později přišly knihy Bratříček Golem, O ztracené lásce, V moci kouzel, Sedmihlásek nebo Tajemství pražského šotka. Právě Tajemství pražského šotka teď po dvaceti letech znovu vychází a její manžel Václav ji s knihou nafotil do kampaně tak, že působí o dvacet let mladší. Nutno říct, že u ní to není jen práce fotografa, ale i energie, kterou z ní je stále cítit.
Osudový Václav a život bez dětí
Její osobní příběh by vystačil na román. Houslového virtuosa Václava Hudečka potkala v roce 1976 při natáčení televizní komedie Sedm pater pro tisíc přání. Jiskra přeskočila rychle, po půl roce byla svatba a do dneška jsou spolu.
Dítě jim osud bohužel nedopřál, jak sami otevřeně přiznávali v rozhovorech. Eva se s tím ale vyrovnala po svém, bez sebelítosti. V jednom z rozhovorů zmínila, že nemá smysl trápit se tím, co člověk nedostal. Na světě jsme, abychom žili naplno, ne jen kvůli rodičovství.
Nestárnoucí dáma mezi přáteli
Ačkoliv společenské akce vyhledává spíš střídmě, v posledních měsících se několikrát objevila ve společnosti. S manželem dorazila na Charitativní večer Korunka v Muzeu slivovice. Na fotkách působila klidně, vyrovnaně a noblesně, jako žena, která ví, čím si prošla, a nic už nemusí dokazovat.
V listopadu pak manželé Hudečkovi nechyběli ani na velkolepé oslavě 82. narozenin někdejší první dámy Livie Klausové ve vile Lanna. Václav Hudeček tam zahrál a Eva prozradila, jak blízký vztah k Livii mají. „Naše přátelství s Livií Klausovou trvá už třicet let. Byla na každé vernisáži, na každém koncertě a její vklad podle mého mínění byl pro naši zemi velkým přínosem. Mně osobně velmi připomíná milovanou kněžnu Ludmilu, zakladatelku křesťanské české kultury. Doma jí důvěrně říkáme naše Livinka Lidunka Klausová,“ řekla pro eXtra.cz.
Na snímcích z oslavy zářila v elegantním modelu a vypadala, jako by objevila vlastní elixír mládí. Možná je v tom talent, možná láska, možná roky práce v tichu u psacího stolu. Každopádně 3. prosince 2025 sfoukne 76 svíček jako žena, která se rozhodla nenechat si život režírovat cizími lidmi, a drží se toho dodnes.
Zdroj informací: autorské zpracování redakce Readzone.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (blesk, extra, strednicechy.rozhlas).