Je Squid Game moderním příběhem o dluzích, otroctví a touze po spasiteli?

Sdílet

Zdroj:

Squid Game. Krvavý korejský fenomén přenášený na platformě Netflix, na který se díval celý svět. Pro mnohé jen brutalita a šok. Pro mě také. Ale zároveň jsem v něm uviděl…

Squid Game. Krvavý korejský fenomén přenášený na platformě Netflix, na který se díval celý svět. Pro mnohé jen brutalita a šok. Pro mě také. Ale zároveň jsem v něm uviděl něco hlubšího: volání po spasiteli. Příběh, který – byť nedokonale – připomíná evangelium. Jenže s jedním zásadním rozdílem: spasitel v něm nakonec chybí (text obsahuje spoilery).

Ďábelská hra a lidská bída

Squid Game se před námi odehrává jako brutální show. Zvrácená zábava pro bohaté, kteří z nudy a vlastní prázdnoty obětují životy zoufalých lidí. Lidský život pro ně nemá žádnou cenu. A vlastně ani peníze ne, když jsou ochotni investovat obrovské prostředky do organizace této smrti, přičemž dodrží slib, že vítěz si odnese pohádkovou výhru. Je v tom něco děsivě ďábelského. Princip takového zla vidíme i v Bibli – zlo, které člověka využije jen jako nástroj ke své vlastní potěše.

Squid Game je pro mě obrazem ďábelské hry, do které je člověk vhozen, aniž by se mu někdo postavil na ochranu. Nutně to vyvolává otázky: Jak je možné, že zlo má takovou moc? Že nikdo nezasáhne? Že lidé zůstávají sami?

Otroci dluhů

Všechny postavy Squid Game spojuje jedno – jsou to dlužníci. Hned v prvním dílu se dozvídáme, že mají tak obrovské závazky, že je nikdy nemohou splatit. Právě tento motiv mě fascinuje, jelikož i Bible o hříchu často mluví jako o dluhu. Řecké slovo „opheleima“ z modlitby Otčenáš – často překládané jako „viny“ – ve skutečnosti znamená dluh. Takový, který přesahuje lidské možnosti jej splatit.

Dluhy nás oddělují od dobra. Odloučí nás od Dobrého. A to tak silně, že si z nás může zlo udělat nástroj pro vlastní zábavu. Nabídne nám ještě hlubší zotročení výměnou za iluzi svobody. Ve Squid Game se to projeví naplno. Lidé jsou ochotni hrát ďábelskou hru – vraždit, jen aby přežili, výměnou za obrovské bohatství. To mi připomíná pokušení, kterému čelil Ježíš na poušti, když mu ďábel nabízel moc nad světem výměnou za kompromis.

Pokušení a cena za život

Gi Hun, hlavní hrdina Squid Game, do té hry vstupuje proto, že chce přežít. A nakonec vyhrává. Získá „ďáblovu odměnu“ – peníze, které by mu umožnily nový život. Jenže právě tady se láme jeho příběh.

Přichází moment jeho „obrácení“. Rozhodne se, že nově získanou moc, kterou mu peníze daly, použije proti zlu. Smysl svého života vloží do toho, aby tu ďábelskou hru odhalil a zastavil. Jde do toho s vědomím, že znovu riskuje svůj život. Nejprve se snaží chránit ostatní. Ale zvrácenost hry a uvažování ostatních „otroků“ se obrátí proti němu. Vyvolá povstání, které možná mohlo být úspěšné, kdyby ho ďábel nepojistil dobře promyšlenou zradou.

Nevinné dítě – evangelium ve stínu

V momentě, kdy do tohoto prostředí vstupuje dítě – nevinný hráč – jsem si začal klást otázku, jestli se vlastně nedívám na pokus převyprávět evangelium. Nebo alespoň na vyjádření hluboké lidské touhy po něčem takovém.

Dítě je v příběhu bezbranné, zcela závislé na ochraně druhých. Přichází o matku, o otce. Zůstane jen Gi Hun, který ho v beznadějných situacích udržuje při životě a chrání. V rozhodující chvíli, kdy by si mohl zachránit život jedině vraždou toho dítěte, se Gi Hun rozhodne obětovat svůj vlastní život. Tady se dokonává jeho vnitřní proměna.

Blog: Bohatství nespočívá v majetku, ale v hodnotě přisuzované vlastnímu životu

Jenže příběh nekončí happy endem. Gi Hun sice najde cestu z vlastního otroctví, ale nemůže naplnit slib, že dítě zachrání. Nemá tu moc. Jeho čin má sice následky – pravidla hry nejsou porušena, dítě i Gi Hunova dcera získají obrovské bohatství – ale zlo pokračuje dál. Hra nekončí.

Squid Game tím připomíná evangelium – ale bez Spasitele. Ukazuje člověka, který se chce obětovat, ale nestačí to na skutečné vysvobození. Nenajdeme tam postavu, která by zlo definitivně zastavila. A možná právě tím připomíná, že na vysvobození sám člověk jednoduše nestačí.

Touha po spasiteli

Squid Game vypráví o zneužití moci, o otroctví, do kterého se dostáváme i dnes. I když si často říkáme, že jsme spokojení, svobodní, nezávislí. Ale pokud dostaneme možnost být zlí – a pokud jsme dostatečně motivovaní – často zjistíme, že jsme ochotní ke všemu. Od toho potřebujeme ochránit.

Právě proto vnímám Squid Game jako volání po spasiteli. Jako příběh, který odkrývá lidské zoufalství a zároveň touhu, aby někdo přišel a zlo zastavil. Aby někdo přišel a řekl: „Takhle už ne. Dluhy se budou odpouštět.“

Možná i proto lidé přicházejí na HledamBoha.cz. Přicházejí se stejnými otázkami, se stejnou bolestí, s pocitem dluhů, které nedokážou nikdy splatit. Hledají někoho, kdo má moc vysvobodit z toho, co se zdá být nekonečnou hrou bez pravidel.

Squid Game je krutý, temný příběh. Ale možná právě proto může dnešnímu člověku pomoci lépe chápat, o čem evangelium skutečně je. O tom, že na tu největší hru života sami nestačíme.