CENTRUM.CZ > Žena-in.cz > 7. 12. 2025, 06:30

Každá maminka by měla mít dceru. Ani deset hodných synů ji nenahradí, stěžuje si Adéla

| 3 min

Sdílet

Narodili se jí dva kluci a ona byla šťastná. Nikdy netrpěla pocitem, že by v té chlapské domácnosti postrádala ještě holčičku. Teď, po třiceti letech, to ale vidí úplně jinak. Z maminčiných mazánků se stali samostatní muži. Až příliš samostatní, na její vkus.

Matka se dvěma syny

Zdroj: Shutterstock

V mládí nikdy nedokázala pochopit, proč je na světě tolik rodičů, kteří se trápí pohlavím očekávaného miminka. Když otěhotněla, bylo jí úplně jedno, zda se narodí holčička, nebo chlapeček. A stejně tak tomu bylo i napodruhé. Ani v myšlenkách nikdy nezabloudila k vysílání přání do vesmíru, aby doma měla „páreček“, tedy kluka a holku. Jediné, na čem jí záleželo, bylo zdraví dětí.

f2c10aad9962a-obrazek.jpg.webp
Foto: Shutterstock

„Možná to zní pateticky, ale skutečně mi bylo fuk, jestli budu mít kluky nebo holky. Všechno má své výhody i nevýhody a nemá cenu to řešit nebo se kvůli tomu hroutit. Narodili se mi dva synové – Ondrášek a Lukášek, a já si nemohla lepší děti přát. Byli hodní, krásně se učili, dokonce mi i pomáhali v kuchyni. Leckterá holčička mých kamarádek jim v tomhle směru nesahala ani po kotníky. Naopak bych řekla, že ti dva moji bobánci byli ještě mazlivější, roztomilejší. Byla jsem na ně pyšná. Jsem samozřejmě i teď, po třiceti letech. Žijí spořádaně, oba se oženili, mají slušnou práci, nemůžu na ně říct půl špatného slova,“ dušuje se Adéla, jenže na jazyku má i pověstné ALE.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Starám se o rodiče, ale pořád pro ně nejsem dost dobrá. Bratrovi stačí přijet dvakrát ročně, smutní Eva

Od té doby, co chlapci vylétli z hnízda a postavili se na vlastní nohy, má ona pocit, jako by pro ně přestala existovat. Přestože spolu mají nadále krásný vztah a udělali by pro ni všechno na světě, o čemž nepochybuje, jsou v kontaktu méně často, než by si představovala. „Vídáme se párkrát do roka, zavolají s bídou jednou za měsíc. Většinou jsem to já, kdo se musí ozvat, když je chci slyšet častěji. Omlouvají to nedostatkem času, případně že se nic převratného neděje, kvůli čemu by mi museli volat. A prý mám volat já, když něco potřebuji, protože jistě dobře vím, že mě vždycky rádi uslyší. To ano, to z jejich hlasu cítím, že neotravuji. Jenže mně tohle nestačí,“ smutní Adéla a představovala by si mnohem intenzivnější napojení. Jako to vidí u kamarádek, co se staly maminkami dcer.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Na rodičáku to byla pohoda, ale po nástupu do práce padám se třemi dětmi na ústa, říká Lucie

„Každou chvíli se scházejí na kafíčko, chodí spolu do kina, nakupovat, probírají nesmysly. Toho já se u svých kluků nikdy nedočkám! Upřímně teď lituji, že jsem neměla i dceru. Každá maminka by ji měla mít, protože jinak zůstane na stará kolena sama. Ačkoli jsou kluci hodní a je na ně spoleh, tuhle blízkost mi nenahradí. Aspoň že jedna snacha se povedla. Pravidelně mi telefonuje, občas mě i někam vytáhne. Jsem za to vděčná. Ale samozřejmě bych tohle mnohem víc uvítala u svého vlastního dítěte,“ dodává smutná maminka.

Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.